Pokud by Tomáš Ježek sledoval dnešní vládní debatu o euru, měl by pro nás jednoznačné poselství: „Už není na co čekat, zahajte kroky k přijetí eura v ČR.“

Když jsem před 15ti lety skládal státní doktorskou zkoušku z ekonomie, předsedou komise byl Tomáš Ježek. Vynikající český ekonom konce 20. století, jeden z hlavních architektů naší polistopadové hospodářské transformace. Pro nepamětníky doporučuji přečíst tento nekrolog zde.

Z pěti oblastí, které byly vybrány k diskuzi u zkoušky, si Tomáš Ježek zvolil euro. Následovala debata, při které jsme probrali všechno. Od optimálních měnových oblastí Roberta Mundella přes dolarovou měnovou unii až po pomalou hospodářskou konvergenci jižních a severních států eurozóny. Připomínám, že byl rok 2009, krátce po pádu Lehman Brothers a ještě dlouho před defacto bankrotem Řecka (2012). Ačkoliv jsem byl vždy výrazně proevropský, otázku měnové unie jsem s politikou neslučoval a z čistě ekonomického pohledu mně tehdy dávalo větší smysl s přijetím eura ještě vyčkat. Debatu zakončil Tomáš Ježek výrokem, který si dodnes pamatuji: „Pane kolego, je jasné, že víte, o čem mluvíte, zkoušku jste složil. Ale něco vám řeknu. Já bych to euro přijal.“

A já bych to euro dnes přijal také. Za 15 let od debaty s Tomášem Ježkem se stala řada zásadních věcí, z nichž za ty nejdůležitější považuji tyto tři:

1. Evropská dluhová krize
Události následující po pádu Lehman Brothers v roce 2008, vývoj v Portugalsku, Itálii, Irsku, Řecku a Španělsku (PIIGS), Evropský stabilizační mechanismus (EFSF, ESM), vzdání se podstatné části jistiny dluhu řecké vlády severoevropskými věřiteli („haircut“). Všimněte si podobnosti s americkou dluhovou krizí po skončení války severu proti jihu: Alexander Hamilton v roce 1790 dohodnul uznání dluhů konfederace (jihu) severem a položil tak základ dolarové měnové unie. Vidím analogii v dnes už slavném výroku z roku 2012 tehdejšího guvernéra evropské centrální banky Maria Draghiho v odpovědi na otázku, co je ochotná ECB udělat pro zachování eura, známý také jako „whatever it takes speech“ (2012), odkaz zde.

2. Válka s Ruskem
Tato probíhající válka je konstituční válkou společné identity nové Evropy, která vznikla rozsáhlým rozšířením v roce 2004. Pokud dluhová krize byla zkouškou hospodářské solidarity napříč tímto blokem států, tak válka s Ruskem je zkouškou její bezpečnostní solidarity. Nejpozději nyní je třeba vyjasnit, zda existuje či neexistuje shoda na bezpečnostní politice EU. Do toho patří probuzení Německa ve vztahu k Rusku, vstup Finska a snad brzy Švédska do NATO, ochota Evropy investovat do společné obrany (nyní podporou Ukrajiny) a řešení problému konsenzuálního rozhodování (je dobře že precedens vytvořilo Maďarsko dříve, než podobná situace vznikne v jednom z ustavujících států EHS).

3. Hrozící válka s Čínou
Za jedenáct let od nástupu Xi Jinpinga do funkce v roce 2013 se stala Čína největším bezpečnostním rizikem současného světa, větším než Rusko. Na příkladu války s Ruskem je vidět, jak by probíhala válka s Čínou: hybridně, v zastoupení (Tchaj-Wan) a v případě Číny s obrovským dopadem na globální obchod. Tato hrozící válka se Evropy rozhodně týká a Evropa v ní není schopná obstát jako fragmentované území mnoha různých hodpodářských zájmů. Jak by asi zapůsobilo na kurz koruny uvalení stoprocentního cla na dovoz automobilů z EU do Číny? Když se prezident Miloš Zeman pokoušel realizovat svoji osobitou zahraničně obchodní politiku vůči Číně a v roce 2014 v čínské televizi prezentoval krtečka, smích moderátora bylo třeba chápat tak, že nebyl určen krtečkovi.

Vedle toho máme nyní řadu nových argumentů, které nebyly k dispozici v debatě před 15 lety a které pro přijetí eura svědčí:

• Zkušenost Slovenska s eurem (přistoupilo 1.1.2009)
• Ještě větší prohloubení hospodářské integrace uvnitř EU (nás zejména s Německem)
• Pokračující eurizace českého hospodářství (možnost vedení účetnictví firem v EUR od roku 2024)

Rád bych dnes slova Tomáše Ježka ze zkoušky v roce 2009 připomněl. Jsem se jistý, že pokud by sledoval dnešní vládní debatu o euru, měl by pro nás jednoznačné poselství: „Už není na co čekat, zahajte kroky k přijetí eura v ČR.“ Rozdíl mezi situací před pár lety a dnes je ten, že dříve bylo vyčkávání s přijetím eura pochopitelné i pro proevropsky smýšlející ekonomy (přežije státní rozpočet Itálie epidemii covid-19? rozpadne se eurozóna?). Dnes už opravdu není na co čekat. Pozice Pirátů, STAN a TOP09 podporující rychlé přijetí eura je správná. Pozice ODS, která se euru dále brání, není. Snad ji slova Tomáše Ježka proberou.