Když Antony Blair přebíral v roce 1997 vládní odpovědnost a stal se britským ministerským předsedou, Velká Británie po rozpačitém období premiérství konzervativce Johna Majora, ne zcela úspěšného nástupce Margaret Thatcherové, hledala svou ztracenou pozici v novém, rychle se měnícím světě. „Stará dobrá Anglie“ ztratila mnohé ze svých velmocenských pozic a to jak na mezinárodní, tak i na domácí politické scéně. Byl to právě Blair, který dokázal vrátit ostrovnímu království mnohé z jeho předchozího lesku. Už nespoléhal pouze pasivně na odkaz historie, který živil mezinárodní politiku toryovských vlád, ale definoval zcela nové pojetí politiky Velké Británie ve světě. Umně dokázal kombinací starých tradic britské mezinárodní politiky a nových výzev globálního světa definovat zcela novou britskou zahraniční politiku, která především v jeho druhé polovině funkčního období přinesla své pozitivní, ale logicky i negativní plody. Svojí schopností vize i jejího praktického uplatnění především, ale nejen v oblasti zahraniční politiky, bude jeho premiérství přiřazováno k těm nejvýznačnějším kapitolám moderních britských dějin. A on přiřazován k vůdcům jako byli Gladstone, Churchill, či Wallpole.
Kdokoliv cestoval po světě, tuto otázku určitě dostal. Každý pak na ni odpovídal. Já také, a odpovídal jsem na ni asi jako vy všichni. Jsem z České republiky, I´m from the Czech Republic. Asi se shodneme, že většina cizinců mimo naše nejbližší sousedy v paměti pátrala, zda zná nějakou zemi tohoto názvu a kde vlastně leží.