Česká demokracie se vydává cestou, která nesměřuje do západní Evropy ke standartní vyspělé demokracii, jak ji známe z Německa, Rakouska, Švédska či jiných zemí. Směřuje spíše na Ukrajinu, tedy do země, kde má v politickém životě rozhodující pozici finanční oligarchie.
Vláda B. Sobotky nepokračuje v rozpočtové politice výdajových restrikcí a útlumu ekonomiky pravicových vlád, jak ji po sedm let prosazoval bývalý ministr financí Kalousek. A to je dobře.
Když jsem v pondělí večer sledoval Události a komentáře v ČT, nepřepnul jsem tentokrát v okamžiku, když se objevil nápis „Duel“. Pondělními duelanty byli stařičký profesor Jičínský a jeho protivníkem kontroverzní umělec David Černý. Ano, tentýž Černý, který se se svým uměleckým veledílem zvaným Entropa a vystaveným na počátku českého předsednictví EU v Bruselu postaral o několik diplomatických zápletek. Pokud si dobře pamatuji, nechal si za svůj skvost zaplatit od miliardáře Bakaly, dnes směřujícího se svým NWR zřejmě nezadržitelně k bankrotu 10,3 mil. Kč. Velmi střízlivě řečeno, on a objednatelé (Vondra a spol.), žádnou slávu tehdy republice neudělali.
D. Černý byl do ČT povolán zřejmě jako reprezentant našich rozčilených spoluobčanů, dříve voličů K. Schwarzenberga, kteří se stále nedokáží vyrovnat ani po téměř dvou letech se svou porážkou v prezidentské volbě. Také vazba na Z. Bakalu je v tomto případě zcela jasná. Má mu být za co vděčný. Deset milionů za Černého umění je setsakra hodně peněz.
Tak se nám Mirda Šlouf ve své knize rozkecal. Někdejší alter ego M. Zemana se cítí viditelně osobně zhrzený, ale nechává si ještě pootevřené dveře ke svému někdejšímu mistrovi. Alespoň soudě podle sentencí, které z jeho knihy zveřejnila bulvární média.
Česká média se v posledních dnech přímo těšila na to, jak dva z vrcholných představitelů českého státu – předseda vlády a předseda sněmovny – dostanou ve Washingtonu ceres, neboť ČR se údajně odklání od odkazu V. Havla. Nazval bych tento údajný odklon od politiky lidských práv mýtem č. 1. No, ve Washingtonu se žádná hrůzná tortura Sobotky a Hamáčka nekonala. Vlastně jen starý popleta, senátor McCain, má problém s některými výroky prezidenta Zemana vůči Ukrajině či Rusku. A to se čekalo. Pan senátor by proti Rusku nejraději zahájil křižácké tažení, a vrátil se tak k nejlepším tradicím republikánské strany z časů B. Goldwatera z počátků šedesátých let minulého století.