Při svém týdenním pobytu v Paříži jsem měl opět několik nevšedních zážitků v jednom dni. Navštívil jsem Pompidouovo centrum a jeho kolekce moderního a soudobého umění. Zašel jsem také po dlouhých letech do Pantheonu, abych si připomněl, jakou úctu prokazují Francouzi svým národním hrdinům a osobám, které se zasloužily o stát.
V sobotním vydání Blesku (15.7.) na jeho straně 1., 2. a 3. vyvrcholily přes týden trvající spekulace a manévry s kým vlastně trávím svou dvoutýdenní dovolenou u moře v jižní Francii, kterou mně mimochodem darovala má rodina a moji přátelé k 65. narozeninám.
Čeští ekonomičtí beletristé rádi vedou moudré řeči o tom, kterak nízká nezaměstnanost (aktuálně za červen 4 procenta) vytváří v ekonomice nezdravou situaci. Prý není možné, aby české podniky plnily své zakázky, neboť jim vlastně chybí pracovníci. Pochopitelně nikdo z českých ekonomických analytiků nemluví o statisícové armádě dlouhodobě nezaměstnaných a těch lidí, kteří jsou již v důchodovém věku, rádi by pracovali, ale nenachází se pro ně pracovní místa.
Vláda a koneckonců i část opozice, která se za to cítí spoluodpovědná, a také česká ekonomická fronta, jásají nad nízkou úrovní nezaměstnanosti v Česku. Tento okázalý jásot jaksi zakrývá dvě fakta:
Až v těchto dnech se mi dostal do rukou již před pár dny napsaný článek L. Jelínka pod názvem „Smělý Paroubek a skromný Sobotka“. Autor článku se v něm dotýká mého vstupu do ČSSD a uvažuje nad smutným osudem odcházejících předsedů ČSSD.