Stát se propadá do marasmu tak, jako nikdy předtím od sametové revoluce. Faktory, které to způsobují, jsou v zásadě dva:
1. „Výkony“ politické elity země (zejména té její části, která je ve vládě);
2. Většina médií a velká část novinářů, kteří selhávají ve své základní roli hlídacího psa demokracie.

Obraz naší země v zahraničí je v současné době velmi tristní. Máme prezidenta republiky, který si bez dovolení hostitelů bere na státní návštěvě „na památku“ plnící pero. Máme ministra zahraničí, který nezvladatelně vyspává na mezinárodním fóru a ještě k tomu v červených ponožkách. Premiér letí nepochopitelně na státní návštěvu Izraele zřejmě v nejméně vhodné chvíli, kdy rozhodná většina zemí je v OSN připravena akceptovat členství Palestiny v této světové organizaci. Rozumná vláda se snaží udržet výborné vztahy k Izraeli i k arabským státům zároveň a nedělá jednostranné kroky. Nečas ten jednostranný krok udělal a arabský a muslimský svět jej jistě nepřehlédl. Nepochybně to nepomůže hospodářským vztahům republiky s těmito státy.

Od českých médií to schytal po návštěvě v Chile jen prezident V. Klaus. Poslední velký „čin“ K. Schwarzenberga na mezinárodním fóru vzbudil pochopitelně „úžas“ v zahraničí. Česká média celou věc, jako obvykle ve Schwarzenbergově případě, bagatelizovala. Pokrok je, že média již v souvislosti s ministrovým neovladatelným vyspavačstvím neohlupují veřejnost, jak je to vlastně úžasné, originální a obdivuhodné. Myslím, že i čeští žurnalisté cítí, že Schwarzenbergova „finta“ by v jiné zemi s plnou demokracií, danou především pluralitou médií, byla diskvalifikační pro další výkon funkce ministra zahraničí.

Zdá se, že podobně jako před volbami s řeckou kartou stranám pravice, tak dnes média pomáhají pravicové koalici odvést pozornost od asociálních „reforem“, jejich nízké podpory ve veřejnosti a dalších negativních jevů (korupce atd.). viníkem vysoké nezaměstnanosti a sociálních problémů v oblastech s vysokou nezaměstnaností vyplývající z jejich hospodářské zaostalosti jsou, no kdo jiný, nežli „cikáni“. Vláda chce zorganizovat gigantický systém veřejných prací tak, aby si všichni příjemci sociálních dávek pěkně „zamakali“. Jak to už říkal Jan Želivský a pak komunisté: „Kdo nepracuje, ať nejí“. Mezi příjemci podpory v nezaměstnanosti nejsou však jen Romové, tedy ta jejich část, jež zrovna nemá velkou chuť do práce.

Už vidím, jak ocení tento způsob uplatnění veřejné vůle lidé ze střední třídy, kteří jako t. č. nezaměstnaní, půjdou zametat ulice. Jak se budou cítit, až je uvidí s koštětem jejich sousedi, známí a přátelé. Česká pravice tak v praktické politice navazuje na praxi pracovních táborů uplatňovanou českou pravicí v čase tzv. Druhé čs. republiky, tedy v období říjen 1938 až březen 1939. Podotýkám, že republika tehdy dopadla neslavně.

Máme již – kromě Romů – i druhého „viníka“ našich problémů. A těmi jsou anemický hospodářský růst, nezaměstnanost, všudypřítomná korupce, zdravotnictví bez peněz a brzo plné stávkujících lékařů (na příští rok totiž chybí peníze na navýšení mezd lékařů) atd. Média nyní nalezla již i druhého viníka. Tím je plutokracie reprezentovaná v tuto chvíli Martinem Romanem. Ten se během týdne změnil z manažera mezinárodního formátu na psance. M. Roman není ani lepší, ani horší nežli byl před týdnem. Teď již ale není mocným zadavatelem inzerce, ale „spoluviníkem“ všeho. Do toho všeho se připletl ještě A. Babiš, jeden z nejvýznamnějších českých podnikatelů, se svými zajímavými názory na eskalující korupci v zemi po skončení vlády pod mým vedením v roce 2006. Jak jinak, A. Babiš byl v médiích okřiknut a vlastně bude mít štěstí, nebude-li vlídným tiskem zařazen do kategorie nechutných představitelů plutokracie vedle M. Romana.

Ministr financí Kalousek předvedl další nezapomenutelný kousek. Zfackoval jakéhosi člověka na Malostranském náměstí, a to jen proto, že ministrovi cosi nepříjemného říkal. Je to diskvalifikační chyba klíčového člena vlády, v jiné zemi by to znamenalo odchod ministra z vlády.

Myslím, že nyní nastane v médiích obvyklý postup. Několikadenní jemné masírování delikventa a poté rozmělnění a zapomenutí případu a jiná ostuda.

Podobně, jako jsme to zažili v případě strašlivých kauz exministra Drobila, ministra Vondry, exministra Bárty atd.