Proč chce ČSSD snižovat daně
Představitelé ODS a jejich stoupenci v médiích i mimo ně používají velmi často tvrzení, že zásadní rozdíl mezi levicí a pravicí je v tom, že zatímco pravice daně snižuje, levice je zvyšuje. Rozdíl mezi argumentem a klišé tkví v tom, že zatímco argument je postaven na faktech, klišé většinou na ideologickém zjednodušení. Slogan ODS o levici „vyšších daní“ a pravici „nižších daní“ je klasický příklad klišé. Je smutné, že ani zřeknutí se volebních slibů, vypovězení smlouvy ODS s voliči či přiznání předsedy ODS, že kdyby před volbami lidem říkala pravdu, nikdy by nevyhrála. Tedy ani přihlášení se k nejtvrdší formě populismu, nestačí některým novinářům k tomu, aby se zřekli svých modrých bůžků a s ní souvisejících ideologických zaříkadel. Pokusím se tedy předložit další argumenty k tomu, abych ukázal nesmyslnost tvrzení, že pravice (ODS) daně snižuje, zatímco levice (ČSSD) daně zvyšuje.
Předně, není pravdou, že ČSSD je stranou „antireformní“ a ODS stranou „reformní“. ČSSD jako vládní strana prokázala, že je stranou odpovědnou, schopnou provádět reformy. Reformy, které vyplývají na jedné straně z analýzy problému, nikoliv z jeho umělého vytvoření a na straně druhé z takového řešení, které je efektivní a spravedlivé, nikoliv ideologické a jednostranné. První vláda ČSSD byla vládou stabilizační, vláda z let 2002-2006 byla vládou reformní. Nezapomínejme, že to byla právě vláda v čele s ČSSD, která snížila daně firmám nejvíce v historii, která započala změny v sociálním, zdravotním i důchodovém systému a jejíž pozitivní výsledky na hospodaření státu a růstu ekonomiky jsou nyní jasně vidět. Samozřejmě, díky problémům v rámci koalice, její křehkosti a v neposlední řadě i v důsledku hloupé opoziční politiky ODS v podobě tzv. nulové tolerance, nemohla tato vláda provést všechny potřebné změny, ke kterým měla našlápnuto. Ale některé její reformy byly v mnohém odvážnější, než jsou reformy současné Topolánkovy vlády.
Tzv. daňová reforma Topolánkovy vlády je z pohledu reformních návrhů ČSSD proto spíše zdaňovací reformou. Daně snížila jen přibližně 5% populace, zbytek si buď nepolepšil vůbec, anebo si naopak pohoršil. Zrušením např. společného zdanění manželů navíc Topolánkova vláda jde naprosto proti duchu podpory rodin a porodnosti. Ve spojitosti se snížením porodného, mateřské či zavedením poplatků u lékaře a za recept i u dětí bez omezení se jedná o doslova o antirodinnou politiku v pojetí Topolánkovy vlády.
Cílem ČSSD bylo a je postupně snižovat celkovou daňovou zátěž. Proto bude podporovat takové snižování daní, které bude spravedlivé a které bude respektovat principy daňové progrese. ČSSD také podnikla v minulosti kroky, které, byla-li by dnes u vlády, by již dnes přinesly jedno výběrčí místo pro daně, sociální a zdravotní pojištění. Stejně tak by již letos podávali občané daňové přiznání v mnohem jednodušší podobě, než jak je tomu nyní za Topolánkovy vlády. To jsou holá fakta na základě plnění naší vládní politiky.
ČSSD nechce zvyšovat daně – to je klišé, kterým se ohánějí ideologové ODS, kteří nemají dost vlastních argumentů, a proto se spoléhají na hloupost médií, která nerozeznají rozdíl mezi argumentem a klišé. Cílem ČSSD je výběr daní zjednodušit, zefektivnit a postupně snižovat daňovou zátěž všem skupinám obyvatel. ČSSD chce spravedlivou, vyváženou a především efektivní daňovou reformu, nikoliv daňové veletoče, které předvádí Topolánkova vláda. Princip daňové progrese není princip nespravedlivý. Progrese je nástroj solidarity ve společnosti a jako nástroj daňové politiky funguje v mnoha vyspělých státech světa.
ČSSD z těchto důvodů zásadně odmítá koncept tzv. superhrubé mzdy, kterou zavedla vláda Mirka Topolánka. Tento ojedinělý experiment je totiž postaven na principu dvojitého zdanění, což v praxi znamená pro většinu zaměstnanců zvýšení daňové zátěže. Zvýšení daní ČSSD odmítá a proto tzv. superhrubou mzdu, respektive toto dvojité zdanění mzdy zruší.
To jsou základní programová východiska ČSSD pro odbornou diskusi, která se nyní v rámci strany vede a kterou média prezentovala jako spor. Vnitrostranická diskuse a hledání optimálního řešení není žádný spor, ale praktická ukázka, že ČSSD není stranou jednoho muže a jednoho názoru. Jsme demokratická strana se silným odborným ekonomickým zázemím, a proto máme pro takové diskuse, na rozdíl od ostatních menších stran, širokou stranickou platformu. A demokracie je diskuse, jak říkával Masaryk. Je ovšem škoda, že k takové diskusi s opozicí o řešení daní nenašla vládní koalice, která naopak diskusi potlačuje a svoji křehkou přeběhlickou většinu zneužívá k jednostranným řešením, která jsou ku prospěchu pouze úzké skupině nejbohatších. Sociální demokracie bude hledat takové řešení, které umožní uplatněním progresivního zdanění snížit daň z příjmu 93 až 95 procent občanů. Tedy chce opak toho, co udělala Topolánkova vláda.
Ať již tato diskuse uvnitř ČSSD dopadne jakkoliv, bude její daňová reforma splňovat pravidlo tří N: načasování, nastavení a nasměrování.
Správné načasování reformních kroků je klíčové s ohledem na ekonomický růst.
Správné nastavení je důležité z pohledu sociálního smíru a efektivity výběru daní.
A správné nasměrování je klíčové pro cíl, který má reforma splnit. Buďto chceme reformu pro reformu, jak je tomu v případě současné vlády, anebo chceme reformu, jejímž cílem je ekonomický růst a efektivní fungování státu. A takovou reformu chce a bude prosazovat ČSSD.
Předně, není pravdou, že ČSSD je stranou „antireformní“ a ODS stranou „reformní“. ČSSD jako vládní strana prokázala, že je stranou odpovědnou, schopnou provádět reformy. Reformy, které vyplývají na jedné straně z analýzy problému, nikoliv z jeho umělého vytvoření a na straně druhé z takového řešení, které je efektivní a spravedlivé, nikoliv ideologické a jednostranné. První vláda ČSSD byla vládou stabilizační, vláda z let 2002-2006 byla vládou reformní. Nezapomínejme, že to byla právě vláda v čele s ČSSD, která snížila daně firmám nejvíce v historii, která započala změny v sociálním, zdravotním i důchodovém systému a jejíž pozitivní výsledky na hospodaření státu a růstu ekonomiky jsou nyní jasně vidět. Samozřejmě, díky problémům v rámci koalice, její křehkosti a v neposlední řadě i v důsledku hloupé opoziční politiky ODS v podobě tzv. nulové tolerance, nemohla tato vláda provést všechny potřebné změny, ke kterým měla našlápnuto. Ale některé její reformy byly v mnohém odvážnější, než jsou reformy současné Topolánkovy vlády.
Tzv. daňová reforma Topolánkovy vlády je z pohledu reformních návrhů ČSSD proto spíše zdaňovací reformou. Daně snížila jen přibližně 5% populace, zbytek si buď nepolepšil vůbec, anebo si naopak pohoršil. Zrušením např. společného zdanění manželů navíc Topolánkova vláda jde naprosto proti duchu podpory rodin a porodnosti. Ve spojitosti se snížením porodného, mateřské či zavedením poplatků u lékaře a za recept i u dětí bez omezení se jedná o doslova o antirodinnou politiku v pojetí Topolánkovy vlády.
Cílem ČSSD bylo a je postupně snižovat celkovou daňovou zátěž. Proto bude podporovat takové snižování daní, které bude spravedlivé a které bude respektovat principy daňové progrese. ČSSD také podnikla v minulosti kroky, které, byla-li by dnes u vlády, by již dnes přinesly jedno výběrčí místo pro daně, sociální a zdravotní pojištění. Stejně tak by již letos podávali občané daňové přiznání v mnohem jednodušší podobě, než jak je tomu nyní za Topolánkovy vlády. To jsou holá fakta na základě plnění naší vládní politiky.
ČSSD nechce zvyšovat daně – to je klišé, kterým se ohánějí ideologové ODS, kteří nemají dost vlastních argumentů, a proto se spoléhají na hloupost médií, která nerozeznají rozdíl mezi argumentem a klišé. Cílem ČSSD je výběr daní zjednodušit, zefektivnit a postupně snižovat daňovou zátěž všem skupinám obyvatel. ČSSD chce spravedlivou, vyváženou a především efektivní daňovou reformu, nikoliv daňové veletoče, které předvádí Topolánkova vláda. Princip daňové progrese není princip nespravedlivý. Progrese je nástroj solidarity ve společnosti a jako nástroj daňové politiky funguje v mnoha vyspělých státech světa.
ČSSD z těchto důvodů zásadně odmítá koncept tzv. superhrubé mzdy, kterou zavedla vláda Mirka Topolánka. Tento ojedinělý experiment je totiž postaven na principu dvojitého zdanění, což v praxi znamená pro většinu zaměstnanců zvýšení daňové zátěže. Zvýšení daní ČSSD odmítá a proto tzv. superhrubou mzdu, respektive toto dvojité zdanění mzdy zruší.
To jsou základní programová východiska ČSSD pro odbornou diskusi, která se nyní v rámci strany vede a kterou média prezentovala jako spor. Vnitrostranická diskuse a hledání optimálního řešení není žádný spor, ale praktická ukázka, že ČSSD není stranou jednoho muže a jednoho názoru. Jsme demokratická strana se silným odborným ekonomickým zázemím, a proto máme pro takové diskuse, na rozdíl od ostatních menších stran, širokou stranickou platformu. A demokracie je diskuse, jak říkával Masaryk. Je ovšem škoda, že k takové diskusi s opozicí o řešení daní nenašla vládní koalice, která naopak diskusi potlačuje a svoji křehkou přeběhlickou většinu zneužívá k jednostranným řešením, která jsou ku prospěchu pouze úzké skupině nejbohatších. Sociální demokracie bude hledat takové řešení, které umožní uplatněním progresivního zdanění snížit daň z příjmu 93 až 95 procent občanů. Tedy chce opak toho, co udělala Topolánkova vláda.
Ať již tato diskuse uvnitř ČSSD dopadne jakkoliv, bude její daňová reforma splňovat pravidlo tří N: načasování, nastavení a nasměrování.
Správné načasování reformních kroků je klíčové s ohledem na ekonomický růst.
Správné nastavení je důležité z pohledu sociálního smíru a efektivity výběru daní.
A správné nasměrování je klíčové pro cíl, který má reforma splnit. Buďto chceme reformu pro reformu, jak je tomu v případě současné vlády, anebo chceme reformu, jejímž cílem je ekonomický růst a efektivní fungování státu. A takovou reformu chce a bude prosazovat ČSSD.