V pátek 16. 10. jsem si se zájmem přečetl článek J. Macháčka v Lidových novinách pod názvem "Trumpovy výsledky v zahraniční politice". Macháček popouští uzdu své obrazotvornosti a nadšeně se solidarizuje se základními prvky Trumpovy zahraniční politiky a zejména těmi chybnými.

V zásadě se s ním shoduji jen v jednom. V posledních měsících došlo díky Trumpovi ke značnému posunu na Blízkém východě, kde, jak zdá se,... "Bohaté arabské země v zálivu dnes jedna po druhé uzavírají smlouvy o spolupráci s Izraelem..." Autor (JM) správně píše, že před čtyřmi lety by to bylo naprosto nemyslitelné. Nyní však došlo k tomuto posunu, který ve svých důsledcích ale také znamená velmi zásadní - a to už Macháček nepíše - změny v izraelské politice ve vztahu k Palestině. Prostě, Izrael mj. nebude moci pokračovat v anexích částí okupovaných arabských území, ale dřív nebo později bude muset dojednat modus vivendi s Palestinci. To je prostě vedlejší produkt smluv, možná nezamýšlený Američany.

Syrskou válku a de facto vytlačení Američanů ze syrských záležitostí přechází Macháček velmi kontroverzním konstatováním, že ....."Asadovi dal Trump raketovým útokem jasně najevo, že chemické zbraně se používat nebudou". Nevím, jestli to dal Trump raketovým útokem najevo právě Asadovi, který neměl uprostřed svých vojenských vítězství žádný zájem na použití chemických zbraní vůči vlastnímu obyvatelstvu, anebo to byla jen tečka za touto praxí chemických útoků organizovaných jistými zpravodajskými službami? Pokud to bylo to druhé, což je pravděpodobnější, byl takový ohňostroj od Trumpa záslužný. Macháček se dostává do trapně apologetického postavení ve vztahu k jednomu z nejkontroverznějších rozhodnutí Trumpovy administrativy, když tvrdí, že ..... "Zrušení smlouvy s Iránem bylo správné".

Myslí si to Trump, myslí si to JM, ale nemyslí si to například představitelé spojeneckých západních velmocí Velké Británie (jinak nejvěrnějšího spojence USA), Francie a Německa. Nemluvě ani o jasném odmítnutí tohoto avanturistického kroku dalšími signatáři smlouvy, tedy Čínou a Ruskem.

Obhajoba zabití generála Sulejmáního, coby prvku státního terorismu v politice USA, je něco, před čím si i otrlý český politik musí odplivnout.

Macháčkovi dává pochopitelně "smysl" i Trumpova politika vůči Číně. Jeho administrativa prý "rozpoznala, že Čína je nebezpečná komunistická totalita, která orwellovsky sleduje, boduje a hodnotí své obyvatelstvo a chce tento systém také skrze svoje firmy a sítě 5G vyvážet do celého světa". Gratuluji autorovi k tomuto způsobu uvažování. Představa, že si čínské politbyro přes řízené firmy zjišťuje velmi podrobné informace o 1,4 mld. svých obyvatel a má ještě tutéž ambici se zabývat stamiliony či miliardami obyvatel celého světa, je opravdu moudrem světového významu. Obhajovat podobnou pitomost může skutečně jenom člověk, jehož inteligence je poznamenána ideologickou předpojatostí.

A ještě další perla v Trumpově koruně skvělých zahraničně politických postupů, tentokrát pokud jde o Evropu: ..."Trumpův důrazný odpor vůči rusko-německému plynovodu Nord Stream 2 je naprosto pochopitelný" . "Proč by měla Evropa zvyšovat svou závislost na ruském plynu? A proč by jí v tom měl podporovat americký spojenec, který zaštiťuje její obranu a poskytuje jí jaderný deštník" . Asi proto, aby si Evropa mohla kupovat více amerického plynu, který je dražší nežli ten ruský, anebo aby si mohla kupovat ve větším měřítku americké zbraně k radosti amerických zbrojařských koncernů. Neboť,..."jak jinak Němcům vysvětlit, že mají plnit výdaje na obranu čemuž se v rámci NATO smluvně zavázali?". No, Německo se v jisté době stejně jako jiné země NATO zavázalo k tomu, že na obranu bude vynakládat 2% svého HDP. To je ale v době koronaviru obrovská suma. Německo by tak mělo armádu a vojenské výdaje vyšší, nežli Francie, Rusko a Velká Británie. Chápu, proč to politikové demokratického Německa nechtějí. O tuto prioritu německé branné moci v Evropě kdysi usiloval císař Vilém II. a o 25 let později Adolf Hitler....

Macháček obdivuje další, společný manévr národně konzervativní polské vlády a Trumpovy administrativy. Podle JM "nějaká americká vojenská základna v Polsku bude". A to je prý dobré i pro nás. Nevím, v čem je to pro nás dobré. Dobré je to především v tom, že tady zatím (zatím!) nemáme žádnou americkou základnu my. Ale řekněme si otevřeně, že pokud se sen o pravicové vládní koalici u nás po příštích volbách do sněmovny stane skutečností, bude to jen otázka času, kdy zde vojenská základna USA bude a kdy následně budou nasměrovány na naši zemi masivně ruské rakety středního doletu z Kaliningradské oblasti. Štvaní válečných štváčů nikdy nezůstane bez odezvy u protistrany. I když jsou to "naši" štváči.

Osobně vidím jako největší přínos Trumpovy zmatené mise v mezinárodních vztazích to, že Spojené státy v jeho éře nezahájily žádný další vojenský konflikt a že se naopak mají tendenci z vojenských konfliktů (Afghánistán) stahovat. Nechci spekulovat, co je toho příčinou. Osobně si myslím, že je to dáno mezemi ekonomických možností, na než Spojené státy narazily.

Jiří Paroubek