Jak Pavel Kohout objevil hospodářskou krizi
Pavel Kohout, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) pro řešení hospodářské krize, zahájil svou práci pro vládu Mirka Topolánka velmi vydařeně a hlavně pro sebe typicky. Namísto toho, aby společně s ostatními členy tohoto výboru předložil pozitivní program, jak se Česká republika vypořádá s hospodářskou krizí, pustil se plánů ČSSD na řešení krize . Ne, že by přímá kritika konkurenčních programů nebyla možná, ale nejlepší „kritikou“ v takovémto případě je kritika pozitivní ve formě plánu, který NERV předloží vládě a ta ho poté po veřejné diskusi schválí a bude prosazovat. Vyvolává to ty nejhorší obavy o tom, jak „upřímně“ to předseda ODS a vlády Mirek Topolánek myslí se snahou něco udělat pro strádající českou ekonomiku.
Pan Kohout, stejně jako premiér, ještě donedávna tvrdil, že žádná krize není a nebude , když ano, tak k nám nepřijde. Oba otevřeně lhali, byť motivy pro lež obou pánů byly podle všeho různé. Je důvodná obava, že oba budou čekat až vše vyřeší trh. NERV bude předstírat, že něco řeší a kritizovat všechny ostatní, že kdyby to dělali, tak by to dělali nepochybně špatně, protože nevědí, na rozdíl od pánů Kohouta a Topolánka, že trh vše vyřeší a všechno ostatní budou jen vícenáklady zatěžující daňové poplatníky.
Nicméně, pokusme se věcně analyzovat kritiku pana Kohouta, když tento „nepolitický expert“ rozebral protikrizový program ČSSD. Asi největší přínos pana Kohouta je v tom, že přiznal, že ČSSD má pravdu, když říká, že krize je tu. U pana Kohouta je to pěkný posun, ba myšlenkový skok, když jeden z největších ideologů v NERVu říká, že krizi máme. Teď jen najít to řešení!
Pan Kohout dělí 52 bodů ČSSD na:
a) ekonomicky racionální
b) návrhy rozumné, leč irelevantní
c) hraběcí rady
d) kontraproduktivní rady, jež by ekonomiku poškodily
Bohužel pan Pavel Kohout nesdělil, kolik je kterých. Pan Kohout ocenil návrh na pozastavení privatizace, návrh na navýšení kapitálu subjektů ve finančním sektoru a na komisi pro řešení úzkých míst v české ekonomice. Je povzbudivé, že i pan Kohout si všiml, že když je krize, nebude asi příliš zájemců o privatizaci, a když budou, tak zaplatí nízkou cenu. Ještě lepší je, že si všiml návrhu na „opatření umožňující urychlené navýšení kapitálu“. Lze tedy jenom doufat, že pan Kohout a spolu s ním celý NERV předloží vládě takové návrhy. A ty pak budou mít naději na podporu opozice…
Jediný problém je v tom, že zastavení privatizace v době, kdy nejsou kupci, by udělala každá rozumná vláda, stejně tak, jako komisi pro řešení úzkých míst. Vláda, jen o trochu rozumnější, pak přijde i na nutnost řešit problém navyšování kapitálu u finančních institucí v době krize. Pan Kohout odsunuje do oblasti banalit návrh na přijetí eura a vytvoření proinvestičního klimatu. Zde to začíná být napováženou. To, že Česká republika nemá dnes euro (na rozdíl od sousedního Slovenska), je vina českých izolacionistů a pan Kohout mezi ně patří. To, že nemáme euro, ohrožuje bezprostředně české firmy. Kurs koruny velmi dramaticky kolísá a bezpečný přístav eura je v nedohlednu. Již i podnikatelé, dříve servilní k ODS, pochopili, že nemáme-li euro, tak je to bezprostředně ohrožuje. Jiný problém je v tom, že okénko možností přijmout euro se nejspíše brzy uzavře a ČR zůstane mimo. Nu a bagatelizováním proexportní a proinvestiční politiky si pan Kohout otevřeně dělá legraci. Co jiného by měla vláda dělat v malé otevřené ekonomice, než činit vše pro to, aby její ekonomické subjekty byly úspěšné v exportu? Do této oblasti spadá i údajně irelevantní schvalování Lisabonské smlouvy. Pan Kohout by si mohl povšimnout, že ČR je od 1. května 2004 členem Evropské unie. Prozatím nebylo zapotřebí, aby vyjeli blaničtí rytíři, které vzýval v době vstupu do EU pan president Klaus. Naopak vstup do EU znamenal pro ČR povzbuzení velkého hospodářského růstu. EU pro své další racionální fungování potřebuje Lisabonskou smlouvu. Že to nechápe pan Kohout a nemalá část ODS, je jejich problém…
Podle pana Kohouta je naprosto nekompetentním návrhem ČSSD stimulace investic prostřednictvím jejich zrychleného odepisování. Namísto toho navrhuje dočasné snížení sociálních odvodů z mezd. Návrh ČSSD je údajně špatný proto, že podpora investic vytěsňuje práci, jak se stalo v Evropě v průběhu 80. let minulého století.
Pro začátek je třeba říci, že dosud tím hlavním návrhem na stimulaci ekonomiky pana Kohouta a jemu podobných beletristických liberálních ekonomů bylo snižování podnikových daní za každou cenu se zdůvodněním, že podnikatelé použijí volný zisk k investicím a růstu zaměstnanosti. Problém je v tom, že volný zisk lze použít na spotřebu, občas i feudálního typu, a také jej lze vyvést do zahraničí (častější případ), aniž z toho má země, která snížila podnikové daně, nějaký přínos.
Snad se z toho i pan Kohout poučil a nebude snižování podnikových daní navrhovat. Na straně druhé navrhuje dočasné snížení sociálního pojištění. To ovšem znamená méně peněz na podpory v nezaměstnanosti, aktivní politiku zaměstnanosti a důchody. Do budoucna pak nepochybně i rozvrácení penzijního systému, neboť ekonomové typu pana Kohouta by se nepochybně snažili o přeměnu dočasného snížení sociálního pojištění na trvalé, aby mohli prosadit alespoň částečnou privatizaci penzijního systému. Je třeba jasně říci, že ČSSD na základě zkušeností Velké deprese považuje za naprosto nezbytné, aby v době krize fungovaly bezvadně sociální systémy a zmírňovaly tak dopady současné hospodářské krize. Jen na okraj je třeba říci, že neexistence takových systémů vedla ve třicátých letech v Německu k nástupu Adolfa Hitlera k moci…
A co se týče náhrady práce kapitálem a naopak, to je standardní ekonomický problém, který se v ekonomii řeší staletí. Zatím není příliš zřejmá evidence, že i v konkrétním českém případě, kdy za vlád ČSSD byly stimulovány investice zrychlenými odpisy, to způsobilo pokles zaměstnanosti. Opak je pravdou: proinvestiční klima a proevropský kurs za vlád ČSSD vedly k silnému hospodářskému růstu a také k růstu zaměstnanosti, a to takové, že ČR musela přitáhnout statisíce pracovníků ze zahraničí. Problém náhrady práce kapitálem skutečně existuje, nezdá se však, že je v tuto chvíli aktuální pro ČR. Pokud si pan Kohout myslí opak, měl by věc doložit na českých empirických datech. A konečně, pan Kohout by také mohl přemýšlet nad konzistentností svých kritik. Na straně jedné kritizuje montovny, chtěl dobře placená pracovní místa, která tvoří vysokou přidanou hodnotu. Ta ovšem vyžadují více kapitálu a tak se jednoho dne může snadno stát, že tato dobře placená místa jsou vytlačována substitucí kapitálu za práci… Problém nemá jednoduché řešení.
Hlavní problém pana Kohouta a NERVu je však někde jinde. Pánové by měli jasně sdělit, před jak hlubokým problémem dle jejich názoru stojíme. Bude růst v tomto roce kladná nula, záporná nula, 5% či dokonce 10% poklesu? To, že ekonomika poroste nad 2% si dnes asi nemyslí už nikdo. Jen pánové Topolánek a Kalousek předstírají, že věří v zázrak, aby nemuseli nic dělat. Mají totiž poměrně vážný problém s rozpočtem na rok 2009. Ten stále ještě počítá s růstem HDP ve výši 4,8%. Deficit státního rozpočtu tak může být o 60-100 miliard Kč vyšší než je dosud plánováno. Existuje také podezření, že nevědí, co mají dělat. Je otázka, zda jim z té nevědomosti pomůže NERV. Pokud v něm budou dominovat lidé typu pana Kohouta, tak určitě nikoliv. To je špatná zpráva pro Českou republiku a její lid.
(v Lidových novinách mou polemiku s panem Kohoutem nezveřejnili, zřejmě kvůli svobodě slova v podání tohoto listu)
Pan Kohout, stejně jako premiér, ještě donedávna tvrdil, že žádná krize není a nebude , když ano, tak k nám nepřijde. Oba otevřeně lhali, byť motivy pro lež obou pánů byly podle všeho různé. Je důvodná obava, že oba budou čekat až vše vyřeší trh. NERV bude předstírat, že něco řeší a kritizovat všechny ostatní, že kdyby to dělali, tak by to dělali nepochybně špatně, protože nevědí, na rozdíl od pánů Kohouta a Topolánka, že trh vše vyřeší a všechno ostatní budou jen vícenáklady zatěžující daňové poplatníky.
Nicméně, pokusme se věcně analyzovat kritiku pana Kohouta, když tento „nepolitický expert“ rozebral protikrizový program ČSSD. Asi největší přínos pana Kohouta je v tom, že přiznal, že ČSSD má pravdu, když říká, že krize je tu. U pana Kohouta je to pěkný posun, ba myšlenkový skok, když jeden z největších ideologů v NERVu říká, že krizi máme. Teď jen najít to řešení!
Pan Kohout dělí 52 bodů ČSSD na:
a) ekonomicky racionální
b) návrhy rozumné, leč irelevantní
c) hraběcí rady
d) kontraproduktivní rady, jež by ekonomiku poškodily
Bohužel pan Pavel Kohout nesdělil, kolik je kterých. Pan Kohout ocenil návrh na pozastavení privatizace, návrh na navýšení kapitálu subjektů ve finančním sektoru a na komisi pro řešení úzkých míst v české ekonomice. Je povzbudivé, že i pan Kohout si všiml, že když je krize, nebude asi příliš zájemců o privatizaci, a když budou, tak zaplatí nízkou cenu. Ještě lepší je, že si všiml návrhu na „opatření umožňující urychlené navýšení kapitálu“. Lze tedy jenom doufat, že pan Kohout a spolu s ním celý NERV předloží vládě takové návrhy. A ty pak budou mít naději na podporu opozice…
Jediný problém je v tom, že zastavení privatizace v době, kdy nejsou kupci, by udělala každá rozumná vláda, stejně tak, jako komisi pro řešení úzkých míst. Vláda, jen o trochu rozumnější, pak přijde i na nutnost řešit problém navyšování kapitálu u finančních institucí v době krize. Pan Kohout odsunuje do oblasti banalit návrh na přijetí eura a vytvoření proinvestičního klimatu. Zde to začíná být napováženou. To, že Česká republika nemá dnes euro (na rozdíl od sousedního Slovenska), je vina českých izolacionistů a pan Kohout mezi ně patří. To, že nemáme euro, ohrožuje bezprostředně české firmy. Kurs koruny velmi dramaticky kolísá a bezpečný přístav eura je v nedohlednu. Již i podnikatelé, dříve servilní k ODS, pochopili, že nemáme-li euro, tak je to bezprostředně ohrožuje. Jiný problém je v tom, že okénko možností přijmout euro se nejspíše brzy uzavře a ČR zůstane mimo. Nu a bagatelizováním proexportní a proinvestiční politiky si pan Kohout otevřeně dělá legraci. Co jiného by měla vláda dělat v malé otevřené ekonomice, než činit vše pro to, aby její ekonomické subjekty byly úspěšné v exportu? Do této oblasti spadá i údajně irelevantní schvalování Lisabonské smlouvy. Pan Kohout by si mohl povšimnout, že ČR je od 1. května 2004 členem Evropské unie. Prozatím nebylo zapotřebí, aby vyjeli blaničtí rytíři, které vzýval v době vstupu do EU pan president Klaus. Naopak vstup do EU znamenal pro ČR povzbuzení velkého hospodářského růstu. EU pro své další racionální fungování potřebuje Lisabonskou smlouvu. Že to nechápe pan Kohout a nemalá část ODS, je jejich problém…
Podle pana Kohouta je naprosto nekompetentním návrhem ČSSD stimulace investic prostřednictvím jejich zrychleného odepisování. Namísto toho navrhuje dočasné snížení sociálních odvodů z mezd. Návrh ČSSD je údajně špatný proto, že podpora investic vytěsňuje práci, jak se stalo v Evropě v průběhu 80. let minulého století.
Pro začátek je třeba říci, že dosud tím hlavním návrhem na stimulaci ekonomiky pana Kohouta a jemu podobných beletristických liberálních ekonomů bylo snižování podnikových daní za každou cenu se zdůvodněním, že podnikatelé použijí volný zisk k investicím a růstu zaměstnanosti. Problém je v tom, že volný zisk lze použít na spotřebu, občas i feudálního typu, a také jej lze vyvést do zahraničí (častější případ), aniž z toho má země, která snížila podnikové daně, nějaký přínos.
Snad se z toho i pan Kohout poučil a nebude snižování podnikových daní navrhovat. Na straně druhé navrhuje dočasné snížení sociálního pojištění. To ovšem znamená méně peněz na podpory v nezaměstnanosti, aktivní politiku zaměstnanosti a důchody. Do budoucna pak nepochybně i rozvrácení penzijního systému, neboť ekonomové typu pana Kohouta by se nepochybně snažili o přeměnu dočasného snížení sociálního pojištění na trvalé, aby mohli prosadit alespoň částečnou privatizaci penzijního systému. Je třeba jasně říci, že ČSSD na základě zkušeností Velké deprese považuje za naprosto nezbytné, aby v době krize fungovaly bezvadně sociální systémy a zmírňovaly tak dopady současné hospodářské krize. Jen na okraj je třeba říci, že neexistence takových systémů vedla ve třicátých letech v Německu k nástupu Adolfa Hitlera k moci…
A co se týče náhrady práce kapitálem a naopak, to je standardní ekonomický problém, který se v ekonomii řeší staletí. Zatím není příliš zřejmá evidence, že i v konkrétním českém případě, kdy za vlád ČSSD byly stimulovány investice zrychlenými odpisy, to způsobilo pokles zaměstnanosti. Opak je pravdou: proinvestiční klima a proevropský kurs za vlád ČSSD vedly k silnému hospodářskému růstu a také k růstu zaměstnanosti, a to takové, že ČR musela přitáhnout statisíce pracovníků ze zahraničí. Problém náhrady práce kapitálem skutečně existuje, nezdá se však, že je v tuto chvíli aktuální pro ČR. Pokud si pan Kohout myslí opak, měl by věc doložit na českých empirických datech. A konečně, pan Kohout by také mohl přemýšlet nad konzistentností svých kritik. Na straně jedné kritizuje montovny, chtěl dobře placená pracovní místa, která tvoří vysokou přidanou hodnotu. Ta ovšem vyžadují více kapitálu a tak se jednoho dne může snadno stát, že tato dobře placená místa jsou vytlačována substitucí kapitálu za práci… Problém nemá jednoduché řešení.
Hlavní problém pana Kohouta a NERVu je však někde jinde. Pánové by měli jasně sdělit, před jak hlubokým problémem dle jejich názoru stojíme. Bude růst v tomto roce kladná nula, záporná nula, 5% či dokonce 10% poklesu? To, že ekonomika poroste nad 2% si dnes asi nemyslí už nikdo. Jen pánové Topolánek a Kalousek předstírají, že věří v zázrak, aby nemuseli nic dělat. Mají totiž poměrně vážný problém s rozpočtem na rok 2009. Ten stále ještě počítá s růstem HDP ve výši 4,8%. Deficit státního rozpočtu tak může být o 60-100 miliard Kč vyšší než je dosud plánováno. Existuje také podezření, že nevědí, co mají dělat. Je otázka, zda jim z té nevědomosti pomůže NERV. Pokud v něm budou dominovat lidé typu pana Kohouta, tak určitě nikoliv. To je špatná zpráva pro Českou republiku a její lid.
(v Lidových novinách mou polemiku s panem Kohoutem nezveřejnili, zřejmě kvůli svobodě slova v podání tohoto listu)