Jak může Milión chvilek pro demokracii zvýšit tlak na Babiše

V Praze proběhla další demonstrace za odstoupení premiéra Andreje Babiše, organizovaná spolkem Milión chvilek pro demokracii. Zdánlivě se příliš nelišila od těch předchozích, ale ve skutečnosti na ní zazněly některé nové požadavky, které mohou být pro Babiše mnohem větším problémem, než jsou výzvy k jeho odchodu.

Více »

O co se Babiš může zatím opřít v boji s auditem Evropské komise

Rezignaci premiéra by ve většině demokratických zemí měl za následek audit Evropské komise, podle nějž je premiér ve střetu zájmů, protože se dostatečně neodstřihl od svých firem, v důsledku čehož přijdou nejen tyto firmy, ale možná i jeho země zpětně o stamilióny korun. Ne tak v České republice, kde premiér odmítá jak výsledky samotného auditu tak kompetenci Evropské komise pro jeho provedení. A dodává umíněně, že žádné peníze se do Bruselu vracet nebudou.

Ponecháme-li stranou, že Brusel může jednoduše odečíst požadované stamilióny z celkového objemu dotací pro Českou republiku, a s českými úřady se nebude nijak moc vybavovat, pokud se Česká republika výsledkům auditu nepodřídí, ba že mohou za určitých okolností následovat sankce další, zůstává smutnou skutečností, že k odchodu z funkce Babiše jen těžko někdo donutí. Ba co víc, nemusí se ani moc obávat, že by závěry auditu, které by se daly interpretovat i tak, že český premiér neoprávněně, tedy v rozporu s unijními zákony inkasoval stamilióny, pro což se v běžném životě používá slovo krádež, nějak výrazně otřásly jeho domácím postavením.

Přispívá k tomu několik faktorů. Tím prvním je skutečnost, že jak už ukázala setrvalost preferencí hnutí ANO během kauzy Čapí hnízdo, v níž byl Babiš vyšetřován též kvůli možným machinacím s evropskými fondy, voličské bázi ANO je možnost, že se Babiš dopustil nelegálního jednání, takříkajíc ukradená. Buď obviněním nevěří, protože sám Babiš tvrdí, že se jim nemá věřit, anebo jim možná částečně věří, ale dokud je pro ně Babiš symbolem jejich zvýšené životní úrovně v posledních letech, zavřou nad možným nelegálním jednáním premiéra oči.

Tento postoj je vyztužován návyky, které si starší generace, jež zejména Babiše podporuje, přinesla už z bývalého režimu. I v něm všichni předpokládali, že si komunistická nomenklatura takříkajíc přikrádá ze státního majetku, který teoreticky patřil všem, ale dokud zajišťovala společnosti slušný životní standard a bezpečí, společnost se nijak nebouřila.
Což nás přivádí k další skutečnosti, která hraje Babišovi do karet, a tou je relativní slabost občanské společnosti. To je možná překvapivé tvrzení po masových demonstracích organizovaných Miliónem chvilek pro demokracii. Skutečností ale, je, že v zemích, kde nedávno museli odstoupit zkorumpovaní premiéři, se demonstrace konaly i po několik týdnů každý den, nikoliv jednou za dva tři měsíce v mírně festivalovém duchu. I na Slovensku odstoupil Robert Fico kvůli vraždě novináře Jána Kuciaka až po velkém nasazení občanské společnosti. U nás, zdá se, zatím občanská společnost takového nasazení schopná není.

Babiš má také poměrně silné spojenecké zázemí. Podrží ho prezident Miloš Zeman i politické strany, které z Babišovy vlády, která zahnala pravicové demokratické strany do defenzivy, tak či onak profitují.

A konečně: za Babiše kope nemalá část českých médií. Některá proto, že patří do jeho svěřeneckého fondu, jiná proto, že jsou součástí poměrně dobře prosperující dezinformační scény u nás. Média, která jinak svým obsahem rozkládají či zpochybňují principy liberální demokracie u nás, tak v těchto dnech ve světle možných občanských protestů pohoršeně píšou o nutnosti respektovat výsledky voleb či nebezpečí majdanizace české politiky, ba dokonce o hrozícím státním převratu pod taktovkou Miliónu chvilek pro demokracii.

Výsledkem je, že ona část české společnosti, kterou Babiš potřebuje k tomu, aby odrazil i negativní dopady auditu EK na jeho politickou budoucnost, zatím, zdá se, zůstává na jeho straně.

ČRo Plus, 4.12.2019

Jak můj tweet ohledně Miliónu chvilek rozhohnil Ovčáčka a dezinformátory

Když se začalo potvrzovat, že finální audit Evropské komise týkající se střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše shledal, že Babiš je ve střetu zájmů, a přijdou tudíž finanční sankce, načež premiér začal okolo celé věci nestoudně mlžit, zveřejnil jsem k celé věci následující tweet: „Pokud bude chtít občanská společnost donutit po auditu EK Babiše k odchodu, nebudou stačit demonstrace ve festivalovém duchu jednou za dva za tři měsíce. Bude zapotřebí scénář Hongkong, Chile, Libanon. Tedy demonstrace každý den, dokud AB neodejde. Máme na to?“

Lidé, kteří jen trochu myslí, pochopili, o čem tweet je. Tedy o tom, že Babiše jen těžko přinutí k odchodu občasné, byť masové demonstrace, ale snad jen každodenní, vytrvalé protesty. Na reakci jednoho z čtenářů, že by místo násilí volil občanskou neposlušnost, třeba stávky, jsem odpověděl: „Já nepíšu nic o násilí. Odkaz na tři zmíněné země je odkazem na vytrvalost, každodennost protestů, zanícení pro věc.”

Jenže podle proruského dezinformačního serveru Sputnik “politický komentátor Jiří Pehe na svých sociálních sítích publikoval post, kde podle názoru Jiřího Ovčáčka zaznívají výzvy k otevřenému násilí a útoku na ústavní pořádek České republiky.” A cituje Ovčáčkův tweet: „Měl jsem pravdu. Je to faktický pokus o státní převrat. Dokonce už zaznívá volání po násilí.” Podle Sputniku Ovčáček též dodal, že se jedná o pokus politických sil, jež nejsou schopné vyhrát volby, svrhnout vládu. Napomáhat v tomto snažení jim mají unijní úředníci z Bruselu.

Parlamentní listy v textu uvozeném bombastickým titulkem „Válka a násilí! Babiš a EU: Poteče krev? Informace jsou jasné, Co teď bude dál?“ přispěchaly pro změnu s odkazem na můj tweet s reakcí Michala Haška. Ano toho Haška, který chtěl ve vnitrostranickém puči svrhnout řádně zvoleného předsedu své strany Bohuslava Sobotku.

Tato holubice míru a nenásilných řešení, vždy respektující pravidla hry, napsala: ”Tak už je to konečně jasné, pravda a láska v podání jejich privatizátorů musí zvítězit za každou cenu, bez ohledu na parlamentní demokratický systém a výsledky voleb. Jiří Pehe žádá Hongkong, chce snad také demonstrace s Molotovovými koktejly, nelegálně obsazené veřejné budovy, kde demonstranti vyrábějí improvizované zbraně a používají je?”

Server EuroZprávy.cz pro změnu v textu uvedeném titulkem „Je to p..a, Letná nestačí, Politolog kvůli Babišovi vyzval Čechy k revoluci jako v Hongkongu“ cituje poslance Jaroslava Foldynu, který se slušností jemu vlastní napsal: "Dostal by jednu a už by nikdy nevylezl. Ale ostatní by hnal bojovat, je to..." A přidal symbol kosočtverce, který značí vulgární pojmenování pro ženské pohlavní orgány.

Vraťme se k tomu, co jsem skutečně napsal. Nic víc a nic míň, že pokud občanská společnost bude chtít donutit Andreje Babiše k odchodu z funkce, bude muset zřejmě změnit taktiku a do ulic a na náměstí chodit každý den. V Chile i Libanonu takové pravidelné, několik dnů až týdnů trvající demonstrace donutily nakonec zkorumpované premiéry k odchodu z funkce. Podobně tomu bylo na Slovensku po vraždě novináře Jan Kuciaka.

Pokud jde o Hongkong, byli demonstranti zatím méně úspěšní, ale v protestech vytrvali. Násilí, ke kterému nakonec došlo, mají na svědomí především bezpečnostní složky a provokatéři. Před tím, než začali demonstranty napadat a bít, byly demonstrace nenásilné.

Pokud budou chtít Ovčáček, Foldyna, Hašek a dezinformační média najít někoho, kdo volá po násilí, budou si muset najít nějaký jiný tweet než ten, který je zdánlivě tak rozrušil. Ve skutečnosti i oni samozřejmě dobře vědí, že odkaz na Hongkong v mém tweetu není odkazem na násilí, do něhož protesty po několika měsících přerostly, ale na úžasnou vytrvalost zejména mladých lidí v hájení demokratických principů.

Jejich reakce nicméně naznačují, jakým způsobem chce hradní a babišovská kamarila vést protiútok ve světle Babišova potvrzeného střetu zájmů. I kdyby nějaký audit "nějaké Evropské unie" stokrát potvrdil, že český předseda vlády zneužívá svého politického postavení k vlastnímu obohacování z evropských peněz, a ani kdyby se pokusil za to nechat zaplatit české daňové poplatníky, nemáme co protestovat. Máme počkat do příštích voleb a dát mu klid na práci.

Demonstrace, které by ho snad chtěly donutit k předčasnému odchodu z funkce, nejsou podle nich ničím jiným než pokusem o státní převrat. Možná by nám pan Ovčáček a spol, mohli vysvětlit, zda když demonstrace na Slovensku donutily k odchodu z funkce Roberta Fica, šlo také o státní převrat. Snad nám k tomu něco šťavnatého řekne i sám pan prezident Zeman. Jaromír Soukup mu k tomu v TV Barrandov jistě vydláždí cestu zcela nenávodnou otázkou.

Máme se prostě nač těšit. Ve Strakovce, na Hradě a v Agrofertu panují evidentně obavy a nervozita, je třeba veřejnost včas zastrašit.