„Situace kolem Pavla Drobila je zbytečně zhysterizovaná“ pravil až z Bruselu Petr Nečas, což může leckoho dovést k závěru, že premiér buď zcela ztratil pud sebezáchovy anebo mu pud sebezáchovy velí bránit Pavla Drobila.

Můžeme si vybrat. V prvním případě Nečas zcela špatně čte situaci, v druhém nezbývá než usoudit, že Drobil a lidé za ním vědí na premiéra něco, co premiéra nutí k výrokům, nad nimiž rozum zůstává stát.

Tak či onak, od premiéra jsme se dozvěděli, že Drobil je vlastně slušný brach, a že se tak moc neděje. O podezření na korupci v případě Drobila věděl od října, no a co? Proč ta mediální hysterie?

Hysterizován takovými postoji by ovšem měl být průměrný občan.

Premiér mu vlastně sděluje, že důvodné podezření na plánovanou krádež půl miliardy korun z peněz daňových poplatníků ve prospěch pokladny Občanské demokratické strany je triviální záležitost. Stejně triviální je na nahrávce zachycený výrok ministra Drobila, v němž de facto nabízí Liboru Michálkovi, který inkriminující nahrávku pořídil, místo náměstka, pokud nahrávku zničí.

Nepropadat hysterii a zůstat v klidu máme zřejmě zůstat i ve světle velmi důvodných podezření vyplývajících z kauzy Drobil, že přikrádání ze státních peněz ve prospěch ODS řídí z pozadí voliči vykroužkovaný a na zasloužený politický odpočinek poslaný Ivan Langer.

V žádném případě bychom se neměli chovat hystericky, ani když užasle sledujeme kauzy bývalého senátora za ODS Nováka (odsouzen k podmínce a pětimiliónové „pokutě“ za čtyřicetimiliónový úplatek), bývalého ministra obrany Bartáka, Opencard, neuvěřitelně předražených dálnic, Gripenů, Pandurů, atd., atd., atd…Nečas nám de facto říká, že tváří v tvář zcela systematickému rozkrádání veřejných prostředků máme prostě být v klidu.

Situaci má pod kontrolou, na protikorupčních opatřeních se neúnavně pracuje, Drobil je slušný člověk. Důležité je, aby vládní koalice zůstala pohromadě a provedla zamýšlené „modernizační“ škrty a reformy. Protože kde ještě brát na miliardové úniky do kapes kmotrů i stranických pokladen, když ne z kapes lidí, kteří chodí od devíti do pěti do zaměstnání, ale jak nás ujišťuje vláda, žijí si nad poměry?

Je to trapná fraška, která je ovšem pro průměrného občana v podstatě bezvýchodná, dokud kritické mase opravdu nedojde trpělivost s tím, že si na nich politici štípou dříví. Protože masivní rozkrádání veřejných prostředků politiky a s nimi spřízněnými podnikateli je evidentně zcela systémová záležitost, která jde napříč politickým spektrem. Podle některých zpráv natolik systémová, že existují „ceníky“ za přiklepnutí státních zakázek.

Ostatně jak si správně ve svém blogu povšimnul Jan Macháček, vyvedení půl miliardy korun pro stranické účely z o tři miliardy předraženého projektu pražské čističky vod by jen těžko bylo možné bez vědomí pražské sociální demokracie, koaličního partnera ODS v Praze. Ano, té části ČSSD, jejíž politici od dob opoziční smlouvy sedí v různých dozorčích radách polostátních podniků v Praze a pobírají za to nehorázné odměny.

Hlasování o nedůvěře ve vládu je víceméně jen rétorické cvičení, pokud ČSSD z pražské koalic neodejde. Jenže co když nemůže, protože už je příliš zapletená?

TOP 09 pro změnu už dopředu avizuje, že kauza Drobil je vnitřní problém ODS, a že zcela určitě podrží vládu v hlasování o nedůvěře, ač by si jeden mohl myslet, že když ministr financí za TOP 09 uslyší o tom, jak někdo chtěl vyvést ze státní kasy neoprávněně tři miliardy, bude to považovat za prioritní záležitost státu, nikoliv jen záležitost jedné partaje.

A pak zde máme Věci veřejné, které bojují s korupcí tak vehementně, že přijaly na své ideové konferenci usnesení, že pokud koaliční partneři nepřijmou jejich protikorupční program do konce roku 2011, „zváží“ vystoupení z vládní koalice. Samotné VV jsou ostatně výrazem jistého trendu, v němž podnikatelé, které už nebaví přemlouvat a uplácet politiky, aby jim přiklepli tu či onu státní zakázku , politiku raději přímo privatizují do svých rukou.

Jinými slovy: Česká republika se rychle mění v banánovou republiku, a pokud ani kauzy, jako je ta Drobilova, s veřejností výrazně nepohnou, nezbývá než usoudit, že toto je model „demokracie“ a „tržního hospodářství“, který většině v této zemi vyhovuje.

Nečas a další politici pak budou mít naprostou pravdu, když nás budou napomínat, ať zbytečně nehysterizujeme. Takhle to prostě chodí.