Po mediálním „odhalení“, že Kristýna Kočí možná připravovala vnitrostranický puč ve Věcech veřejných spolu s částí ODS, prohlásil prezident Václav Klaus, že on již nemůže nadále pasivně přihlížet pokusům o rozvrat České republiky.

Chce se ironicky prohlásit, že mu trvalo dost dlouho, než přišel na to, že česká politika je v totálním rozkladu, a že není jasné, o jakou stabilitu vládní politiky se snažil, když odmítal vyhovět premiérově požadavku na odvolání ministrů za VV.

Pan prezident nás informoval, že „odposlechy, tajné nahrávky, cílené lži, vzájemné obviňování se, které je následně popírané, a celá řada dalších věcí zásadním způsobem posunula rozměr dnešní vládní krize.“

Neposunula. Kdyby se na Hradě pozorněji dívali, viděli by, že koaliční politika byla v totálním rozvratu už v prosinci minulého roku, kdy prezident s pomocí „tajné“ dohody na Hradě vládu Petra Nečase zachraňoval.

Jenže i prezident se držel mantry o nutnosti reforem, což je na pravici téměř jakési náboženství, které má udržet dohromady politické subjekty, které jsou ve skutečnosti nesvéprávné, protože je z pozadí ovládají mocné, mezi sebou bojující kmotrovské a další neprůhledné skupiny, pro které jsou takzvané reformy jen další cestou ke korupčním penězům.

Situace je nepřehledná, ale ne úplně. Věci veřejné, jejichž lídra si prezident tak oblíbil, byly už od okamžiku, kdy se jich Vít Bárta zmocnil a udělal z nich vnitrostranickou divizi bezpečnostní agentury ABL, časovanou bombou. Ta zcela zákonitě vybuchla, jakkoliv konkrétní rozbuškou mohly být pikle ODS. Nicméně plány Bárty, nastíněné už před několika lety, byly od počátku v rozporu s principy právního státu a liberální demokracie.

VV navíc hned po volbách porušily všechny sliby, které daly voličům. Ač před volbami bojovaly proti „dinosaurům“, skončily ve vládním Jurském parku. Boj s korupcí byl odsunut na druhou kolej.

Když konečně přece jen jakýsi boj začal v podobě balíčku opatření Radka Johna, jmenování nového policejního prezidenta, reorganizace protikorupční policie, nebo snah Bárty donutit stavební firmy, aby zlevnily předražené dálnice a silnice, byla vládní koalice už natolik oslabena vnitřními spory a veřejným odporem vůči svým asociálním reformám, že pro kmotry v pozadí ODS nebylo velkým dilematem, zda mají obětovat „reformy“ výměnou to, že se zbaví „šťouralů“ z VV.

Samotná ODS se vůbec nepoučila z drtivé volební porážky ve volbách do Poslanecké sněmovny vloni v květnu, kdy strana ztratila zdaleka největší množství voličů a skončila ž druhá. Ač voliči revoltovali především proti klientelismu a kmotrům, strana pokračovala v čele vlády postaru, takže ani nový předseda Petr Nečas nedokázal zabránit další drtivé porážce ve volbách obecních a senátních. To vše bylo korunováno obří korupční aférou na ministerstvu životního prostředí.

TOP 09 se sice celou dobu tvářila jako „čistá“ strana, ale vzájemné útoky Miroslava Kalouska a Alexandra Vondry jen pomohly mnohým občanům, aby si uvědomili, že souboj mezi ODS a TOP 09 je jen pokračováním zákulisní války různých kmotrovských skupin.

Jakým způsobem, se takto rozhašená koalice nakonec zbortí, byla otázka spíše technická. Když se bortit začala, pan prezident se jí jal zachraňovat nejprve s pomocí tajných dohod, a nyní i s pomocí obcházení ústavy, když premiér Nečas pochopil nevyhnutelné dříve než pan prezident.

Staví-li se prezident, který tento zcela zkorumpovaný politický systém pomohl stvořit nejenom svojí neúctou k právu už v době svého premiérování, ale později i vytunelováním demokracie v podobě opoziční smlouvy, nyní do role zachránce české politiky, je to úsměvné.

Rozměr dnešní vládní krize posunuly zásadním způsobem nejenom „odposlechy, tajné nahrávky, cílené lži, vzájemné obviňování se, které je následně popírané, a celá řada dalších věcí“, jak nás ujišťuje prezident, ale i prezidentovo pohrdání ústavou, ideologické vidění světa a apokalyptická varování před předčasnými volbami.

Česká demokracie je u konce s dechem. Možná ji nezachrání ani předčasné volby, ale rozhodně ji nezachrání nějaká nově uplácaná sestava zcela zdiskreditovaných stran současné vládní koalice, navíc pod patronací politika, který se v poslední době celosvětově ze všeho nejvíc proslavil tím, že v přímém přenosu „ukradl“ propisku, kterou by dostal v dárkovém balení, kdyby si o ni řekl. Jenže to by nebyla taková legrace, a co už je v kapse, to se počítá.