Při pohledu na současné politické dění si leckdo může pomyslet, že Nečasova vláda rozpočtové odpovědnosti nám tak nějak zmutovala během necelých devíti měsíců do vlády národní mystifikace. Tato proměna ovšem bude překvapením jenom pro ty, kdo si nepovšimli už v době zrodu vlády, že samotné označení „vláda rozpočtové odpovědnosti“ bylo mystifikací. V konání vládní koalice tak jen převážilo to, co bylo od začátku jejím nejsilnějším pojícím tmelem.

Skvělou mystifikací bylo kupříkladu už slovní spojení „rozpočtová odpovědnost“. Tato odpovědnost se totiž nejen uskutečňovala pod praporem temných varování o nebezpečí „řecké cesty“, což sama o sobě byla v případě jedné z nejméně zadlužených zemí Evropské unie geniální mystifikace, ale také pod praporem údajného odhodlání bojovat do posledního dechu s korupcí.

Jelikož, jak dnes už víme, šlo o důmyslnou mystifikaci, prvním krokem vlády tak nebylo přijetí protikorupčních opatření, která by snad mohla postupně omezit rozkrádání státních zakázek, ale útok na peněženky státních zaměstnanců.

I poselství, které se z tohoto kroku vynořilo, neslo charakteristiky jedinečné mystifikace: za zadlužení státu nenesou v první řadě odpovědnost kmotrovské mafie, napojené na politické strany, které rozkradou ze státních zakázek údajně až sto miliard ročně, ale líní a nad poměry si žijící policisté, hasiči a další státní zaměstnanci.

Svými mystifikacemi přispěly do společného koaličního soudku i jednotlivé strany. Věci veřejné například tvrdily, že bojují proti politickým dinosaurům, aby hned po volbách zasedly ve vládní koalici, která připomínala jurský park. Straně oficiálně předsedal Radek John, ale řídil a vlastnil ji někdo jiný.

TOP 09 pomohl volby vyhrát roztomilý kníže, ale po volbách se ukázalo, že ani on není skutečným lídrem strany, protože tu vede mystifikátor ze všech nejzkušenější: politicky nezničitelný Miroslav Kalousek. A ODS, jak se ukázalo, nevedl politik, který do čela nastoupil údajně s pevným odhodláním vypořádat se s kmotry, ale naopak ji zásluhou jeho slabosti řídili z pozadí kmotrové více než kdy před tím.

Mystifikací byla i koaliční smlouva, protože ta rozhodně nedala vzniknout koalici, v níž jsou spolupracující strany partnery, ale „koalici“, v níž spolu spolupracují „soupeři“ – jak o ostatních koaličních stranách mluví například John. Taková „koalice“ nepotřebuje k útokům na sebe ze zcela pochopitelných důvodů opozici; vystačí si sama.

První vládní krize nastala, když se Věci veřejné rozhodly pro geniální mystifikaci: že totiž svoji mystifikaci o vážně míněném boji s korupcí začnou brát jakoby vážně, což jim umožní zbavit se policejního prezidenta, který se zdál být příliš blízko jednomu z koaličních soupeřů.

Mnozí si ještě vzpomenou, že tento souboj se odehrával v napjaté atmosféře, protože krátce předtím si jistý „práskač“ nahrál svoje nadřízené, kteří právě měli rozehranou takovou menší mystifikaci týkající se předražení pražské čističky odpadních vod o nějaké tři miliardy, z čehož by koaliční soupeř Věcí veřejných zkasíroval 500 milionů pro svoji pokladnu.

Koalice byla zachráněna s pomocí nejvýše postaveného mystifikátora ve státě, pana prezidenta, který uzavřel s koaličními stranami tajnou dohodu. Po jejím uzavření prohlásil: „Nesepisovali jsme žádnou dohodu, u které bychom si odsouhlasili jednotlivá slova. Ale všichni souhlasili s tím, že garantem dohodnutých věcí je prezident republiky...“

O čtrnáct dní ale prohlásil: „Žádná dohoda tam uzavřena nebyla. Vůbec ne na papíře, ale ani bez papíru…”

No, nekupte to!

Zachráněná koalice pak hravě přestála hlasování o nedůvěře, a koaliční soupeři, zocelení projevem jednoty i de facto odevzdáním dohledu nad vládou nejvyššímu mystifikátorovi, se s chutí pustili do další práce. Mnozí si jistě ještě vzpomenou na nesmiřitelná slova vlády vůči doktorům, kteří se zapojili do akce „Děkujeme, odcházíme“. Ukázalo se, že i silná slova mohou být jen mystifikace.

Vynikající mystifikací pak byly různé návrhy důchodové reformy, pokud ovšem nebylo mystifikací tvrzení, že vláda věděla, co dělá. Různé úhybné manévry vlády byly natolik početné a důmyslné, že je nelze všechny vyjmenovat. Připomeňme tak jen nápad na povinné spoření do soukromých penzijních fondů, z něhož se stalo přes noc nepovinné. Nebo plošné zvýšení DPH na dvacet procent, s výjimkami na některé druhy zeleniny, ale ne na knihy, z něhož se stalo přes noc sedmnáct procent.

Ačkoliv i členové poradního orgánu vlády NERV varovali, že reforma penzijního systému v podobě, kterou vláda nakonec přijala, nedává smysl, vláda si stojí za svým, pokud se to ovšem neukáže být mystifikací. Jako mystifikace se ovšem s velkou pravděpodobností jeví tvrzení různých škarohlídů, že vyvedení desítek miliard do rukou soukromých penzijních fondů je jen další český tunel.

Mystifikací byla nejspíš i poslední vládní krize, protože nebyla-li, zůstává rozum opravdu stát.

Vždyť kdo by mohl brát vážně například tvrzení, že jeden z koaličních soupeřů není nic jiného než divize soukromé bezpečnostní agentury? Nebo že faktický šéf této strany rozdává statisícové půjčky bez potvrzení, jenom proto, že má dobré srdce?

Kdo by také uvěřil nahrávce, na které mladá poslankyně říká věci, které by člověk nenahrál v Bohnicích, a to vše jazykem, který si spíše než při studiu politologie osvojí mladý člověk jako plavčík na ruské nákladní lodi? Ještěže nám sama poslankyně řekla, že to vše byla jen mystifikace, pokud ovšem není náhodou mystifikací právě její tvrzení o mystifikaci.

A pokud celá vládní krize nebyla důmyslnou mystifikací, kdo by mohl uvěřit, že prezident odmítne odvolat ministry navržené premiérem a že po urážkách, podplácení a řečech o hrozbách pro demokracii ze strany VV se nakonec vše tak pěkně urovná? A že ministr vnitra, kterého chtěl premiér odvolat kvůli údajné naprosté nekompetentnosti, usedne v pozici místopředsedy vlády odpovědného za boj s korupcí, kterážto je sama o sobě nepochybně mystifikací?

Tyto intenzivní události by neměly dát zapomenout na vynikající mystifikační kousek ministra financí Kalouska, který sám iniciativně obvolával redakce deníků s tím, že má tajnou nahrávku ze zasedání šéfredaktorů, jenom aby příštího dne existenci nahrávky popřel! Mystifikují nejspíš už i média, když po tomhle kousku s vážnou tváří reportují, co ministr Kalousek kde řekne. Komu věřit?

Jenže média mají jiné starosti. Třeba prezidenta Klause a jeho dnes už slavnou akci „vytunelovaný penál“. I ta byla nejspíš jen mystifikací.

Vždyť proč by náš pan prezident kradl to, co by jistě dostal, kdyby si o to řekl, pokud, samozřejmě, si prostě nemůže pomoct a neříká si, v duchu své slavné privatizační politiky z let dřívějších, že co si člověk neukradne, to nemá. Václav Klaus prostě věděl, že se pomalu začíná zapomínat na jeho mystifikaci s Lisabonskou smlouvou a českou výjimkou z ní, že globální neoteplování také už nikoho moc nebere, a tak si zase trochu se světovou veřejností zašpásoval.

Je přirozené, že právě tento velezkušený mystifikátor nyní de facto vede vládu národní mystifikace, v jejímž čele jakoby stojí premiér Nečas. Kdyby se koaličním soupeřům nezdařily reformy, bude alespoň zábava.

Deník Referendum, 26.4.2011