V povolebních vyjednáváních o příští vládě drží v rukou téměř všechny trumfy Andrej Babiš, protože formálně vítězná sociální demokracie téměř zcela závisí na tom, jak se Babiš bude v příštích týdnech rozhodovat.

ČSSD nemůže vytvořit žádnou vládu opírající se o komunisty, protože by k tomu potřebovala spolupráci přinejmenším ještě jedné další strany. Ani lidovci, ani ODS,a dni TOP 09 ovšem žádnou vládu opírající se o KSČM nepodpoří, a většinu by neměl ani tábor tvořený ČSSD, KSČM a Úsvitem.

ČSSD nemůže vytvořit ani koalici „tradičních“ stran, která by se postavila proti nečitelným nováčkům, tedy koalici ČSSD, TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Ta by sice měla většinu 106 hlasů, ale sociální demokraté se už zařekli, že do koalice s ODS a TOP 09 nepůjdou. Proti spolupráci se stranami bývalé vládní koalice je i prezident Miloš Zeman.

Sociálním demokratům tak nezbývá než se dohodnout s Babišem, pokud chtějí vládnout. Jenže Babiš, jehož ANO uspělo s pomocí boje proti zaběhnutým pořádkům, bude chtít jen těžko zopakovat chybu, které se kdysi dopustil Vít Bárta, když jeho Věci veřejné, šly po volbách do vlády s politickými dinosaury, ač s nimi před volbami vedly válku.

Lze si samozřejmě představit menšinovou vládu ČSSD opírající se o parlamentní podporu Babiše a lidovců, ale to je jako stavět základy domu na vodě. Už z podstaty věci bude těžké Babiše přimět k nějakému pevnému závazku nebo dohodě.

Navíc Babiš, když už by chtěl jít do vlády, má možnost se postavit do čela pravicové koalice ANO, TOP 09, ODS a lidovců, který by měla 103 hlasů. Strany bývalé Nečasovy koalice, zejména ODS, sice takovou spolupráci odmítají, ale není vyloučeno, že vyjednávání s Babišem by to mohlo změnit.

Jisté ovšem je, že je Babiš ústřední postavou povolebních jednání, a v tomto kontextu je vytvoření vyjednávacího týmu ČSSD o čtyřech lidech, skoro směšné. Povolební aritmetika je natolik jednoznačná, že, obrazně řečeno, buď se předáci ČSSD dohodnou s Babišem, nebo nebude ČSSD vládnout.

Sám Babiš musí zvážit několik faktorů. Jeho hnutí uspělo s radikální rétorikou změny a boje s údajně zkorumpovaným stranictvím. Vstup do vlády by ho poškodil v očích mnoha voličů ANO.

Na druhou stranu existuje velké riziko, že když nedá poslancům, kteří ho použili jako výtah do Poslanecké sněmovny, nějaké další prebendy, začne se jeho hnutí rozpadat. Jako víme, Vít Bárta kdysi řešil tento problém, který jako majitel VV měl, tím, že některé svoje kolegy výměnou za loajalitu uplácel. Babiš je jistě dost bohatý, aby to zopakoval, jenže by se tím i on vystavil nařčením z korupce.

Pro hnutí , jako je ANO, je tak z hlediska vnitřní soudržnosti schůdnější variantou být ve vládě a mít možnost rozdávat mocenské prebendy. Pokud by ovšem Babiš zvolil tuto cestu, bylo by pro něj mnohem výhodnější postavit se v pozici premiéra do čela pravicové koalice, než být jen členem vlády vedené ČSSD, nebo takovou vládu podporovat z parlamentních lavic.

Ať tak či onak, jisté je, že se stranická jednání o příští vládě budou vyvíjet pod taktovkou Babiše, nikoliv předáků „vítězné“ ČSSD.

ČSSD bude mít ostatně dost problémů sama se sebou, protože volební výsledek v ní nepochybně způsobí zemětřesení. Máslo na hlavě přitom mají jak „haškovci“, kteří oslabovali Sobotkovo vedení pod taktovou prezidenta Zemana, tak Sobotka a jeho zastánci, kteří nedokázali se zemanovskou pátou kolonou jít do otevřeného střetu tak dlouho, až se z páté kolony stala v podstatě stranická většina.

Což nás přivádí k prezidentu Zemanovi. Ten sice symbolicky utrpěl ve volbách zdrcující porážku, když jeho Strana práv občanů-zemanovci, totálně propadla, to vše navzdory jeho kampani pro stranu. A prohrál vlastně i na další frontě, jelikož ČSSD nebude na české politické scéně dominovat a s podporou komunistů vládnout. Situace ve straně byla před volbami přitom nastavena tak, že ji Zeman mohl s pomocí haškovského křídla převzít, a mít tak v zádech silný blok v podobě prezidentské ČSSD a KSČM.

I tak ale Zeman zůstává nejsilnějším hráčem na české politické scéně. Rozdrobená Sněmovna, v níž se těžko bude hledat vládní většina, z něj dělá klíčovou postavu, která bude míchat kartami na politické scéně.
Všechny strany, které se do Sněmovny probojovaly, jsou natolik slabé, že se Zemanovi jen těžko dokážou postavit, ať už udělá cokoliv. Dá se předpokládat, že bude další dlouhé měsíce vládnout vláda Jiřího Rusnoka, navzdory tomu, že někteří její klíčoví členové jsou ještě více nelegitimní, než byli po neúspěšném hlasování o důvěře, protože utrpěli v podobě svých kandidatur za SPOZ totální fiasko.

Jako jediná možnost, že by Zeman mohl být vykázán do patřičných mezí, se jeví jeho případný střet s dalším dominantním hráčem, tedy s Babišem. Ten, pokud se k němu nebude Zeman chovat slušně, by mohl usoudit, že je třeba proti Zemanovi postavit silnou vládu.

Tuto možnost má, ale zatím, jak se zdá o ní nestojí. Nicméně i Zeman musí být ve světle Babišova úspěchu opatrný, protože možnost, že bude českou politiku v příštích letech naprosto ovládat, mu může pokazit právě jen Babiš.