Zvolení Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta je historickým milníkem hned z několika důvodů. Tím hlavním je, že Trump přichází do Bílého domu bez předchozích politických zkušeností. Ve volební kampani se stejně jako mnoho dalších západních populistů dneška vymezoval proti politice v té podobě, jak byla dosud praktikována.

Z dlouhé, špinavé a vyčerpávající volební kampaně známe mnohé jeho názory, nyní se ovšem on sám stane součástí mohutného politického soukolí. Je otázkou, jak si se systémem, z jehož ostré kritiky nakonec ve volbách profitoval, poradí.

Jeho vážným problémem přitom bude, že není v pravém slova smyslu republikánským prezidentem, protože část Republikánské strany se otevřeně proti jeho kandidatuře stavěla. Není tedy jisté, že jako prezident bude mít podporu všech republikánů v obou komorách Kongresu.

Skutečně nový vítr do Washingtonu by přitom mohl paradoxně přinést pouze za předpokladu, že ho jednoznačně bude podporovat i ta část republikánského establishmentu, s níž se rozhádal. Politický systém americké federace je přitom vybudován na složitém systému vah a protivah na různých úrovních, a pokud by chtěl Trump pokračovat v boji s tímto složitým systémem způsobem, jaký zvolil ve volební kampani, velmi rychle narazí na nepřekročitelné meze.

Trump též poměrně rychle narazí na reálné možnosti uskutečnění svých slibů, které plnými hrstmi rozdával ve volební kampani. V nemalé části americké společnosti, která je kvůli globalizaci postižena odlivem pracovních míst a nesouhlasí s nástupem nejrůznějších menšin i s tzv. politickou korektností, svojí rétorikou vzbudil naděje, že prosadí takříkajíc zásadní změny.

Pracovní místa v tradičních průmyslových odvětvích se ale do USA už nikdy nevrátí, ani kdyby se Trumpovi podařilo zrušit i ty nejzásadnější dohody o volném obchodu. Velmi brzy bude konfrontován i s důsledky svých velikášských slibů, že zastaví nelegální migraci z Mexika vybudování vysoké zdi po celé délce hranic, přičemž donutí Mexiko, aby tento projekt financovalo.

Zrovna tak není v moci prezidenta zvrátit vývoj americké společnosti směrem k větší rovnoprávnosti menšin, a obnovit tak společenský status dřívější bílé většiny. Demografický vývoj je neúprosný, a hlavním zdrojem imigrace, kterou Spojené státy potřebují navzdory Trumpově anti-imigrační rétorice, už nikdy nebude Evropa, natož Evropa anglosaská a protestantská. Voliče, kteří podpořili Trumpa takříkajíc z těchto důvodů tak čeká stejné zklamání jako voliče, kterým nasliboval, že jim vrátí jejich práci a tím i dřívější socio-ekonomický status.

Trump to bude mít těžké i proto, že jeho zvolení nepochybně dále zradikalizuje ty části americké společnosti, které během kampaně urážel. Americké ženy, které zjevně nakonec kvůli různým politickým výhradám nepodpořily dostatečně Hillary Clintonovu, si teprve po volbách plně uvědomí, že v čele USA stojí muž, který ženy během kampaně nevybíravě urážel a je obviňován ze sexuálního obtěžování.

To samé platí o afro-americké menšině a Hispáncích. Obě tyto demograficky sílící skupiny nyní budou konfrontovány s prezidentem, který by mohl přinejmenším v symbolické rovině vrátit boj za rovnoprávnost a sociální inkluzi o desetiletí zpátky. Trump tedy bude muset ve vztahu k těmto menšinám našlapovat velmi opatrně a snažit se o usmíření. Jinak hrozí i výbuchy násilí.

Co čekat o Trumpa v zahraniční politice nevíme vůbec. Jeho představy byly značně mlhavé, přičemž se z nich vynořovala především záliba v silných, ne vždy demokratických vůdcích jiných zemí. Až se ale Trump plně seznámí se složitostmi americké bezpečnostní a zahraničně-politické mašinérie, nejspíš rychle zjistí, že setrvačnost amerického systému je právě v těchto oblastech natolik velká, že zásadní změny nebudou možné.

Největší riziko přitom v zahraniční politice souvisí s Trumpovou sebestředností a velikášstvím, které dokázal nakonec doma úspěšně prodat svým voličům jako rozhodnost a nekompromisnost vůči zaběhnutému systému. V zahraniční politice ale nejmocnější země světa ovšem žádné zkraty a nadřazování osobních ambicí celku není příliš možné, protože by mohlo vést ke globálnímu konfliktu.

Trump se tak bude muset vyrovnat s poznáním, že americký prezident slouží systému, nikoliv systém jemu. Pokud tuto proměnu nezvládne, bude svět v příštích letech čelit vážným rizikům.

ČRo Plus, 9.11.2016