Premiér Andrej Babiš sice prohlásil, že vyhoví žádosti předsedy ČSSD Jana Hamáčka a oficiálně pošle prezidentovi žádost o odvolání ministra kultury Antonína Staňka, jakož zároveň i žádost o jmenování Michala Šmardy ministrem novým. Jenže ve světle prezidentova nepřijetí demise Staňka a předpokládaných pokusů Zemana odvolání Staňka protahovat, Babiš v rozhovoru s Bleskem prohlásil, že „jestli budou problémy, pak je potřeba, aby to pan Hamáček řešil.“

Je třeba jasně říct, že pan Hamáček nemá po podání oficiální premiérovy žádosti o odvolání Staňka už vůbec co řešit. Z ústavního hlediska jde o akt, který se striktně odehrává mezi premiérem a prezidentem. Premiér navrhne odvolání, prezident odvolá, říká Ústava.

Co konkrétně by měl vlastně Hamáček po odeslání premiérovy žádosti, které je prezident povinen vyhovět, s prezidentem řešit? Měl by ho přemlouvat, ať celou věc neprotahuje? Nebo mu slíbit, že nebude na Babiše tlačit, aby naopak on vyvíjel na prezidenta tlak, ať si laskavě plní svoje ústavní povinnosti „bez zbytečného odkladu“?

Babiš rozehrává stejný zbabělý scénář, který využil už při prezidentově odmítání Miroslava Pocheho na funkci ministra zahraničí. Tehdy dokonce ani jeho jmenování oficiálně nenavrhl, a nutil Hamáčka, ať si celou věc s prezidentem vyřídí sám. Ano, tentýž rádoby alfa-samec, který se jinak snaží, aby nikoho nenechal na pochybách, kdo že je ve vládě boss.

Lidsky lze chápat, že si to Babiš se Zemanem nechce rozházet, protože za jistých okolností může jedině Zeman zastavit trestně-právní řízení proti němu v kauze Čapí hnízdo. Jenže i tak by si Hamáček neměl Babišovo alibistické přenášení odpovědnosti na něj ve věci Staňkova odvolání, za níž nese ústavně odpovědnost jen a jen premiér spolu s prezidentem, nechat líbit.

Od Hamáčka bylo pro změnu zbabělé a Ústavu poškozující, že sehrál s Babišem a Zemanem frašku okolo (ne)jmenování Pocheho. Už tehdy měl Babišovi jasně říct: buď bude Poche ministrem, anebo nebude koaliční vláda.

I proto bude zajímavé sledovat, jak se zachová nyní. Pokud Hamáček přijme Babišovu hru a bude se snažit osobně Zemana přesvědčit k tomu, aby konal ve věci, v níž mu Ústava nedává žádný prostor nekonat, zatímco Babiš se bude v pozadí potutelně usmívat, zaslouží si ČSSD opravdu vše, co se jí už v poslední době přihodilo. Měl by Babišovi dát jasně najevo, že v případě prezidentových průtahů má premiér povinnost prezidenta vyzvat, ať koná, anebo se obrátit na Ústavní soud. Pokud by to Babiš odmítal udělat, ČSSD by měla opustit vládu.