Česká vláda zveřejnila harmonogram pro postupné rozvolňování přísných omezení, která přijala v boji s epidemií koronaviru. Je to důležitý milník zejména z psychologického hlediska a částečně i z hlediska ekonomického. Budou moci znovu začít fungovat nejrůznější řemeslníci, poskytovatelé služeb i řada průmyslových firem, které buď utlumily nebo úplně přerušily provoz.

Celkově ale zůstane společenský provoz nadále významně ochromen. V nedohlednu je obnovení sportovních, kulturních a politických akcí, na nichž se scházejí větší počty lidí, a až na povolené výjimky zůstanou zavřené hranice.

Česká republika je přitom jednou z nejvíce exportně orientovaných zemí v Evropě. Mezinárodní finanční instituce i proto předpovídají pro naši zemi v tomto roce hlubší propad ekonomiky než pro ostatní visegrádské země. Mezinárodní měnový fondu předpovídá pro Českou republiku pokles až o 6,5 procenta. Podle téže organizace se po mnoha letech propadne jako celek i světová ekonomika, a to až o 3 procenta. Hospodářská krize, která po vlně omezení hospodářských aktivit, pohybu osob a zavírání hranic v jednotlivých státech téměř jistě po celém světě přijde, bude podle MMF srovnatelná s tou, kterou spustil krach na newyorské burze v roce 1929.

Zejména pro exportně orientované země, jako je Česká republika, bude návrat k normálu, o němž se nyní mluví jako o kýžené metě, velmi složitý. Tím, že se světová ekonomika na několik měsíců v podstatě zastavila, byly na mnoha různých úrovních zpřetrhány odběratelské a dodavatelské toky.

Navzdory masivní podpoře národních vlád krizí zasaženým podnikatelům v podobě levných půjček, skupování dluhů nebo financování programů, jako je kurzarbeit, desetitisíce firem v Evropě i jinde několikaměsíční výpadek nepřežijí. Velké nadnárodní společnosti, které snad mají dostatek rezerv, aby je krize nepoložila, tak ztratí mnohé subdodavatele. A mnohé menší firmy, jejichž úspěch je založen na vývozu za národní hranice, budou v podobě uzavřených hranic ještě dlouho čelit překážkám, nemluvě o tom, že mohou ztratit svoje odběratele úplně. Mnohé firmy i jednotlivci se dostanou do dluhové pasti.

Omezení, která teď národní vlády začínají uvolňovat, poškodila složité předivo světové ekonomiky a narušila toky zboží v míře, kterou zatím není nikdo schopný zmapovat. Tento globální ekonomický organismus se tvořil po desetiletí, a napravit škody, které vznikly a ještě stále vznikají, nepůjde během několika měsíců. Po měsících omezení spotřeby lze sice v jednotlivých státech očekávat po ukončení všech omezení nárůst domácí poptávky, jenže je otázkou, jak se na ní podepíše očekávaná zvýšená nezaměstnanost i zadlužení domácností.

Jak už upozornili někteří ekonomové, obrovské sumy peněz, které státy ve snahách utlumit dopady krize lijí do svých ekonomik, jsou financovány zadlužováním, nebo prostě takříkajíc tisknutím peněz. Rostoucí zadlužení některých států může skončit jejich bankrotem, tištění peněz s sebou zase nese nemalou hrozbu inflace. Ta, pokud se vyšplhá do vysokých čísel, znehodnocuje platy, jakož i sociální a důchodové dávky, což sráží poptávku po zboží a službách.

Můžeme se tedy snadno ocitnout v začarovaném kruhu. I proto mohou být předpovědi některých finančních institucí, že po dočasném poklesu začnou ekonomiky národních států příští rok prudce růst, přehnaně optimistické.

Jinými slovy: skutečná krize nás teprve čeká. Vládní omezení sice už teď ekonomicky poškodila některé skupiny obyvatelstva, zatím se ale většině veřejnosti mohlo vše jevit jako vynucená delší dovolená, během níž, až na omezení pohybu, lidé výrazně nestrádali. Skutečné problémy přijdou teprve v okamžiku, až lidé začnou pociťovat dopady globální hospodářské krize, která vypukne. Vláda i její poradní ekonomické orgány by měly už teď připravovat krizové scénáře.

ČRo Plus, 16.4.2020