Další varování. Kolik jich ještě bude třeba?
Do poloviny století by se mohl počet lidí starších 65 let v Česku zdvojnásobit. Oznámil to Český statistický úřad. Těsně předtím Česká správa sociálního zabezpečení zveřejnila údaje, podle nichž by se letos mohl téměř o polovinu zvednout počet občanů, kteří se dožili sta let. Nyní je jich přes 500.
Prodlužující se délka života patří nepochybně k největším úspěchům polistopadové éry této země. Pravda, naprostá změna ekonomického a sociálního systému přinesla do našich životů rovněž nové stresové faktory. Na řadu z nich jsme nebyli dříve zvyklí a naše zdraví to leckdy odnáší. Na druhou stranu se v mnoha medicínských oborech citelně zlepšila zdravotní péče. To se týká především kardiovaskulárních chorob, kde rapidním způsobem klesl počet úmrtí po infarktu ale i řady dalších, vč. stále dokonalejších možnosti v léčbě onkologických pacientů.
Lidský život je v západní civilizaci nejvyšší hodnotou. Tím jest řečeno vše. Jen v jakési spojité nádobě k této skutečnosti je třeba také respektovat účet, jež se nám za delší život vystavuje. Zatímco v roce 2005 žilo v České republice zhruba 1,45 miliónu osob starších 65 let, za deset let by to již mohlo být o půl miliónu více. A v roce 2030 dokonce 2,31 miliónu. Již z toho je zřejmé, že náklady spojené se stárnutím populace, tedy zejména důchody, zdravotní a sociální péče, dále silně porostou.
Je tu ale ještě druhá stránky mince. Bude ubývat lidí, kteří platí daně a sociální a zdravotní pojištění. Prostě proto, že už dlouho se rodí méně dětí než třeba v šedesátých a sedmdesátých letech. Takže poměr platících a důchodců se může do poloviny století dokonce obrátit v neprospěch ekonomicky aktivních.
Politici to vědí už dlouho, ale bojí se zahájit penzijní reformu. Prostě proto, že každá reforma bolí a politik riskuje ztrátu popularity. Minulý týden však průzkum STEM ukázal, že téměř plné tři čtvrtiny občanů České republiky požadují zásadní změnu penzijního systému. A to dokonce bez ohledu na stranické preference. Čtvrtina chce dokonce zavést úplně jiný systém.
Se vzdělaností české populace to zřejmě není tak zlé, občané této země umí počítat. Pro politiky je to naděje, že jim změny odpustí. Ale také varování, že jim nedopustí nečinnost.
Prodlužující se délka života patří nepochybně k největším úspěchům polistopadové éry této země. Pravda, naprostá změna ekonomického a sociálního systému přinesla do našich životů rovněž nové stresové faktory. Na řadu z nich jsme nebyli dříve zvyklí a naše zdraví to leckdy odnáší. Na druhou stranu se v mnoha medicínských oborech citelně zlepšila zdravotní péče. To se týká především kardiovaskulárních chorob, kde rapidním způsobem klesl počet úmrtí po infarktu ale i řady dalších, vč. stále dokonalejších možnosti v léčbě onkologických pacientů.
Lidský život je v západní civilizaci nejvyšší hodnotou. Tím jest řečeno vše. Jen v jakési spojité nádobě k této skutečnosti je třeba také respektovat účet, jež se nám za delší život vystavuje. Zatímco v roce 2005 žilo v České republice zhruba 1,45 miliónu osob starších 65 let, za deset let by to již mohlo být o půl miliónu více. A v roce 2030 dokonce 2,31 miliónu. Již z toho je zřejmé, že náklady spojené se stárnutím populace, tedy zejména důchody, zdravotní a sociální péče, dále silně porostou.
Je tu ale ještě druhá stránky mince. Bude ubývat lidí, kteří platí daně a sociální a zdravotní pojištění. Prostě proto, že už dlouho se rodí méně dětí než třeba v šedesátých a sedmdesátých letech. Takže poměr platících a důchodců se může do poloviny století dokonce obrátit v neprospěch ekonomicky aktivních.
Politici to vědí už dlouho, ale bojí se zahájit penzijní reformu. Prostě proto, že každá reforma bolí a politik riskuje ztrátu popularity. Minulý týden však průzkum STEM ukázal, že téměř plné tři čtvrtiny občanů České republiky požadují zásadní změnu penzijního systému. A to dokonce bez ohledu na stranické preference. Čtvrtina chce dokonce zavést úplně jiný systém.
Se vzdělaností české populace to zřejmě není tak zlé, občané této země umí počítat. Pro politiky je to naděje, že jim změny odpustí. Ale také varování, že jim nedopustí nečinnost.