Výhodou Evropské unie je podle politologa Fareeda Zakarii její nedemokratický způsob fungování. Většina evropských politiků by nikdy totiž nemohla provést nutné a nepopulární reformy, kdyby neměla možnost se odvolat na diktát z Bruselu.

Poukazem na tuto myšlenku ze Zakariova bestselleru jsem zhruba před rokem uvedl komentář k Česku a euru. Dnes se mi zdá docela vhodné se k němu vrátit. Snad jen s dodatkem, že určitá míra „nedemokratičnosti“ EU je také zároveň její (a to strategicky velmi nebezpečnou) nevýhodou.

Návrh, podle něhož bude Evropská komise kontrolovat státní rozpočty jednotlivých členských států ještě před jejich schválením ze strany příslušných národních parlamentů, musela logicky nadzvednout ze židlí nejednoho politika. A nejen odpůrce evropské integrace.

Rozpočty musí odrážet kulturu a sociální strukturu

Státní rozpočet – ať se nám to líbí či nikoliv – odráží svojí strukturou vždy kulturně sociální obraz společnosti a její tradice. Pro vládu představuje jeden klíčový nástroj hospodářské politiky.

V tom je ovšem jádro celého problému. Jestliže dnes mnozí křičí, že jim chce Evropa tento nástroj vzít, je na místě se zeptat, zda se svým chováním o něj už dávno nepřipravili sami. Zda svým jednáním nenavodili situaci, kdy rozpočty hlavně naplňují mandatorní kapitoly a pro aktivní politiku už nezbývá místo.

Samozřejmě, netýká se to všech států. Na stranu druhou, nevím, zda by EK přišla s touto myšlenkou, kdyby se problém týkal jen Řecka. Jsou zde totiž i jiné státy eurozóny, blížící se k hraně průšvihu. A další mimo ni, které ještě mají vlastní měnu, nicméně jsou členy EU a rovněž si zahrávají se státním bankrotem, o maastrichtských kritériích nehovoře.

Možná právě v tomto kontextu je třeba číst sdělení, jež s oním plánem přichází. A nejeden Čech, Moravan a Slezan si možná řekne: „No Těbůh. Ale aspoň se s těmi schodky začne něco dělat.“ Jakoby snad mělo být něco pravdy na tom, že my Češi si sami efektivně vládnout neumíme a potřebujeme na to někoho zvenčí. Hrozná představa, proti které je hlavní argumentem fakt, že tady nejde o Čechy, nýbrž o většinu Evropanů.

Slušný signál, dešifrujme ho

Ono to ale celé nebude tak horké. Jednak plán narazí u řady členských zemí – teď už ho jasně zavrhuje Švédsko. Těžko si představit, že by s ním souhlasila Velká Británie a to bez ohledu na to, která starna tam zrovna vládne. Především pak,nehovoří se zde tak úplně o schvalování, ale spíše o „doporučení“, jehož nerespektování může mít za následek nějakou penalizaci. Je nepředstavitelné, že by řeč byla o detailech jednotlivých kapitol (možná ještě tak o poměru prorůstových výdajů a čistých transferů), pravidlech jako je třeba rozpočtové určení daní apod. a nikoliv pouze o základním rámci.

„Pravomoci národních parlamentů zůstanou nedotčeny, navrhujeme ale vyhodnocení návrhů rozpočtů v evropském kontextu,“ ujišťuje předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso.

Kolem a kolem, je to celé spíš řev tygra, který už se na to nemůže dívat. Déjà vu, připomínající, že o sladění rozpočtových politik se uvažovalo v řadě fází evropské integrace, ale zatím to nikdy neprošlo. Signál členským vládám a trhům, že takto to dál nejde a ti, kteří nepotřebují voličské hlasy, by možná mohli vzít tu nečistou práci tak trochu na sebe. Bohužel, zatímco trhy umí číst signály velice dobře, mnozí politici jejich půvab ještě zcela neobjevili.

Text uveřejnil deník E15, 17.5.2010