A které jsou mnohdy flagrantně v rozporu s českými národními zájmy? Jak se k tomuto rozporu se „statečnou a odhodlanou“ dikcí českých politiků v domácích podmínkách vyjadřují vrcholoví představitelé politických stran, za které byli europoslanci zvoleni? Neměli by se veřejnosti za neuváženou nabídku takových kandidátů omluvit?
Nebo je to jen cynická hra s českými občany, před kterými vystupují domácí politici s radikálními proklamacemi a na druhé straně potajmu pobízejí vlastní poslance v Evropském parlamentu k všestranné podpoře projektů zcela protichůdných?