V komentářích kolem procedurálních problémů postupu minulé volby se často objevily poněkud poletené argumenty o údajné nekorektnosti nebo nespravedlnosti takového postupu.
Exkluzívní obrazová reportáž v Kožušníkově fotoblogu přibližuje momentky z prostor, kam ani novináři nesměli. Z momentů, které mne zvlášť vizuálně zaujaly, však chybí zejména lidsky dojemná péče skupiny senátorů, senátorek a pražského primátora, kteří pohotově a obětavě zorganizovavanou domobranou dělali osobní ochranu senátorce Juřenčákové na jejím každém kroku i sedu v prostorách pražského Hradu během sobotní části volby (pravda, ne tak zcela: Hrad nemá unisex záchodky ve stylu Ally McBealové, takže při návštěvě těchto prostor postávala mužská část domobrany přede dveřmi).
Předseda senátorského klubu SNK Josef Novotný toto konání popisuje ve výborném chatu na webu Týdne těmito slovy: „Jana Juřenčáková se rozhodla pro současného prezidenta a my jsme jí její volbu nevymlouvali. Nemohli jsme s ní navíc, během pátku i soboty téměř mluvit, protože byla neustále "hlídána" lidmi z ODS, kteří se zřejmě obávali, abychom jí její rozhodnutí nerozmluvili.“
V druhé prezidentské volbě před pěti lety jsem na společném zasedání obou komor Parlamentu za senátní Klub otevřené demokracie uváděl senátorku Moserovou. Během přestávky, ve které se odehrávalo první kolo tajné volby, mi dva nebo tři zákonodárci z řad ODS vyčetli, že jsem svým proslovem nepřímo podpořil Miloše Zemana. Senátorka Moserová tehdy podle očekávání získala nadpoloviční počet hlasů ze Senátu a vzhledem k levicové většině mezi poslanci se Klausovi volitelé obávali, že z Poslanecké sněmovny postoupí Zeman, nikoli Klaus. Hlavním mottem výčitek nebylo, že by snad Klaus měl být lepším kandidátem, ale kalkulace malých šancí Moserové mezi poslanci v posledním kole volby. Měl jsem si zejména uvědomit, kdo by se pak se Zemanem dostal na Hrad – a za příklad nejvíce odstrašující tehdy sloužil Miroslav Šlouf.
Uplynulo pět let a záběry ze schůzky Klausova kancléře Weigla ze schůzky Šloufem navozují déjà vu – volba se znovu týká toho, nakolik s námi zůstávají osoby, které symbolizovaly politiku zájmových skupin v době „opoziční smlouvy“, nikoli politiku principů, se kterými se politické strany snaží oslovovat své voliče v předvolebních kampaních. V rozhovoru pro MFDnes Šlouf mezi řádky uvedl i velmi výmluvnou drobnost, kterou je Weiglovo konstatování, že jsou v souvislosti s prezidentskou volbou oba „na stejné lodi“. Možná to nemyslel úplně doslova a alespoň takových věcí, jako Šloufova jmenování do bankovní rady ČNB zůstaneme i v případě znovuzvolení Weiglova hradního pána ušetřeni (i když, kdo ví ?!). Slyšíme v tom ale především stručné vyjádření, jak mnoho je Václav Klaus i s lidmi kolem něj stále symbolem minulosti i politické korupce doby „opoziční smlouvy“. V tomto ohledu je Švejnarova kandidatura i rychlost, se kterou získala širokou občanskou podporu, skutečnou nadějí pro každého, kdo politiku vidí jako službu občanům.