Nejen Nečasova, ale i předchozí vlády v posledních letech tvrdily, že evropské strukturální fondy výrazně zlepší jak situaci českého školství, tak i vědy. Kvůli ohromným sumám, o které se celkově jedná, vznikla určitá rivalita mezi mimopražskými a pražskými institucemi. A protože se jedná o peníze určené především pro vyrovnání ekonomické úrovně různých regionů v Evropské unii, je Praha z jejich přímého užití vyloučena a zřejmě také nejvíc doplatí na výsledky auditů a jejich důsledky v podobě zastavení čerpání těchto financí. Evropské peníze se tak pro školství a vědu stávají darem danajským.
Schwarzenbergovo prohlášení o tom, že Pospíšilovo odvolání znamená prohranou bitvu o nezávislá státní zastupitelství, nepochybně odpovídá skutečnosti. Premiérovo zdůvodnění odvolání tím, že ministr neumí šetřit, je přinejmenším absurdní, pokud ve vládě setrvává Alexandr Vondra se svým podílem na kauze Promopro, Jaromír Drábek se svou odpovědností za to, co se stalo v důsledku nasazení nového systému, nebo ministr Kalousek se svou dojemnou obhajobou oprávněnosti výrazně dražších nákupů letadel CASA. K rychlé a s koaličními partnery nekonzultované akci nic z toho premiéra Petra Nečase - ale zejména toho, kdo mu zpoza kulis vodí ruku, když už ne rovnou jeho celého na provázcích - nepřimělo.
Zpráva o stažení návrhu zákona o vysokých školách znamená dočasné vítězství racionality proti chybnému politickému klientelismu. Ministr vyslyšel apely reprezentací vysokých škol, které o stažení žádaly opakovaně již více než půl roku. Josef Dobeš se mimo jiné vymlouval na to, že do vlády jednou předložený návrh již nemůže sám ministr stáhnout. Petr Fiala nyní dokázal, že ministr nejen návrh stáhnout dokáže, ale dokonce může stáhnout i návrh, který dal do vlády někdo jiný. K ministrům a jejich vyjádřením bychom nejen pro tuto zkušenost měli přistupovat jako k Danajcům a nevěřit jim, ani když přinášejí dary.