Dneškem uplyne rok a den od prvního potvrzeného případu koronaviru v Česku. Kam jsme se za ten rok posunuli? Cynik by možná řekl, že od povinného nošení jedné chirurgické roušky ke dvěma. Ve skutečnosti nás epidemie zasáhla všechny v mnoha životních situacích, a odhalila, že náš stát trpí mnoha systémovými problémy, které jsme možná doteď jasně neviděli.


Během první vlny pandemie jsme všichni čelili nečekané výzvě. Probudila se občanská společnost a zvedla se ohromná vlna solidarity a dobrovolnických aktivit, od šití látkových roušek až po nejrůznější poradny včetně právní poradny Frank Bold.

Právo platí i v dobách pandemie

Vláda si počínala na počátku krize razantně, dokonce někdy až tak, že překračovala mantinely vytyčené Ústavou a zákony. Rekonstrukce státu proto zahájila projekt Nezhasínat, a vládě směřovala několik sad doporučení, jak krizi zvládat v mezích zákonů a postupovat co nejvíce transparentně a důvěryhodně pro občany, a to hlavně ohledně vyhlašování zákazů, překotných nákupů ochranných pomůcek a zdravotnického materiálu i podpůrných programů pro poškozené.

Už v dubnu 2020 jsme volali po přijetí zákona „šitého na míru pandemii covid19”, neboli pandemického zákona, který by nabídl specifický právní rámec pro dlouhodobé zvládání pandemie. Nouzový stav totiž dává vládě velký prostor pro omezování práv a svobod občanů s velmi omezenou vnější kontrolou a zárukami pro občany. Což je vcelku vyhovující pro řešení živelných pohrom, u nichž akutní fáze odezní během několika dnů, ale ne u epidemie, která trvá měsíce.

Důkladně jsme se věnovali také státním podpůrným programům směřujícím k lidem, kteří částečným uzavřením ekonomiky přímo poškozeni. Nalezli jsme mnoho nedostatků zejména v odůvodňování, transparentnosti, rychlosti a vstřícnosti k občanům a formulovali řešení k nápravě. Bohužel téměř bez odezvy.

V letních měsících byly reakce na naše apely, aby došlo k úpravě legislativy a řešení nedostatků pro případnou druhou vlnu, velmi vlažné a bylo nám ze strany zástupců vládních stran i resortů naznačeno, že už je to pasé - aktuální jsou prý jiná témata. Naše návrhy řešení jsme tedy následně směřovali na opoziční strany. Piráti, ODS, KDU-ČSL, TOP09 a STAN následně společně navrhli Usnesení Sněmovny s výzvou k neprodlenému řešení náhrady škody, nákupů státu i úpravě krizové legislativy (později schválené Senátem) a předložili návrh pro flexibilnější nákupy ochranných pomůcek, nicméně vládní koalice na tyto kroky prakticky nijak nereagovala.

Nehledě na predikce epidemiologů ke druhé vlně a opakované apely širokého spektra expertů se nedošlo během léta k vyřešení řady identifikovaných významných problémů, byť na to byl dostatek času. Na začátku podzimu při návratu pandemie jsme tak stáli do jisté míry opět nepřipraveni a museli jsme čelit stejným problémům jako v březnu: absenci vhodného právního rámce (pandemického zákona), systémového řešení náhrady škody, řešení pro rychlé nákupy bez nouzového stavu i významnějších změn v nastavení podpůrných programů, tak aby byly rychlejší, transparentnější a bez neopodstatněných bílých míst.

Pandemické zpoždění, které jde těžko dohnat

Vzhledem k dlouhodobému přehlížení zmiňovaných systémových problémů se stalo, že pandemický zákon byl přijat až v době, kdy opoziční strany odmítly prodloužit nouzový stav platný od 5. října 2020 do 14. února 2021. Ironií osudu to ovšem přišlo až v době, kdy se blížíme hranici vyčerpání kapacit intenzivní péče v nemocnicích, a je třeba razantních zásahů do práv a svobod. A k těm je nadále nezbytný nouzový stav. Politici se totiž shodli na pandemickém zákoně, který neumožňuje mj. plošné omezení volného pohybu osob, a je tedy určitým mezistupněm mezi běžnými zákony a nouzovým stavem. Schválený pandemický zákon je postačujícím právním rámcem pro dlouhodobé řešení pandemie vyjma nejkritičtější fáze, které čelíme právě teď.

V současnosti znovu vyhlášený nouzový stav je rovněž jen právní rámec (jen širší, než stav pandemické pohotovosti). Je plně v rukou vlády, jak jeho možnosti využije k realizaci opatření. Proto je možné, že i přes čtyři měsíce trvající nouzový stav nepřináší žádné výraznější posuny ve zvládání pandemie. Přesto, pokud je nyní expertní shoda na nutnosti minimalizace mezilidských kontaktů a omezení pohybu, pak je nouzový stav jediným možným krokem. Přičemž je důležité, aby vláda konečně začala naplňovat veřejné očekávání z hlediska odůvodnění proporcionality a racionality opatření i jejich vyhodnocování, obdobně jak žádá pandemický zákon. To je zřejmě cesta, jak snížit velkou míru nedůvěry společnosti v kroky vlády.

Pandemie jako začátek změn

Pandemie nám o státu odhalila mnoho. Zejména ukázala zrychleně a v plné nahotě dlouhodobé neduhy státní správy: silnou rezistenci proti expertíze zvenčí, nezájem o transparentnost a důvěryhodnost rozhodování i podpůrných programů, zcela formální přístup k odůvodňování rozhodnutí směrem k občanům, neschopnost čelit zcela novým problémům, postupovat v řešení systematicky podle dat a připravit se na budoucí hrozby.

Místo toho jsme byli svědky řešení krize v úzké skupině rozhodujících představitelů vlády v čele s premiérem, což zpočátku přineslo rychlé a akční rozhodování, ale posléze se ukázalo jako velmi limitující. Ukázalo se, že rozhodnutí vlády sice nadále přicházejí rychle, nicméně jim často chybí systém, právní opodstatnění, data, jasná komunikace navenek, koordinace klíčových orgánů a také široká spolupráce s experty. Bez těchto atributů se zpočátku velmi silná důvěra občanů velmi rychle vytratila. Tomu do jisté míry přispěla i slušná řádka různých žalob na stát, přičemž některé z nich byly oprávněné. Je vlastně nepochopitelné, proč stát v tomto ohledu nevyslechl rady právních expertů, nevolil ústavně bezpečná řešení a používal cesty, které budily zásadní pochybnosti.

V květnu jsem na svém blogu psal, že právní stát není jen do dobrého počasí. Obecně stát nemůže fungovat jenom, když se daří. Stát není jen do dobrého počasí, musí podržet občany i v krizi. Díky pandemii máme příležitost vidět slabiny státu lépe, než kdy jindy. Využijme toho k reflexi, a žádejme, aby se stát po podzimních volbách zbavil všech problémů, které mu brání být občanovi v 21. století oporou. Rekonstrukce státu má bohužel dlouhodobou zkušenost s tím, že žádné pozitivní změny nepřijdou samy od sebe, snad k nim politiky bude motivovat alespoň vidina podzimních voleb.