Když čecháčkovské spory zastiňují úspěšné olympijské vystoupení
Co do medailového zisku to byla nejúspěšnější olympiáda v samostatné české historii. Přesto se však v mnohých médiích více než úspěchy našich olympioniků stále rozebírá to, kdo může za nakažení některých českých sportovců během letu do Tokia.
Česká republika se na letošních olympijských hrách v japonském Tokiu umístila v konečném pořadí zemí na 18. místě díky tomu, že naši sportovci získali celkem 11 medailí, z nichž byly 4 zlaté, 4 stříbrné a tři bronzové. Jenom pro srovnání: v rámci zemí Evropské unie byla Česká republika osmá nejlepší a až za námi skončily státy jako například Švédsko, Španělsko, Belgie či Rakousko. Ostatně, v historii samostatné České republiky šlo z tohoto hlediska o nejúspěšnější letní olympijské hry v její historii.
Samozřejmě, že český sport by díky tomu neměl usnout na vavřínech, neboť ne všude naši reprezentanti vynikají v konkurenci s ostatními státy tak, jako například vodní slalomáři, střelci či české tenistky, a v mnohých sportovních odvětvích nám naopak světová špička stále víc uniká. Je nicméně škoda, že místo oslavy těch, co českým fanouškům udělali svým vystoupením v Tokiu největší radost i seriózního rozboru příčin, proč se některým naopak nezadařilo tak, jak bychom si všichni přáli, jsme naopak v mnohých médiích svědky nekonečných čecháčkovských sporů ohledně toho, koho potrestat za nakažení několika našich olympioniků Covidem-19, ke kterému došlo během charterového letu z Prahy do Tokia.
O smutném případu čtyř českých olympioniků, kteří měli po příletu do Tokia pozitivní test na Covid-19, pravděpodobně již slyšeli či četli téměř všichni, ostatně i já jsem o této aféře napsal před časem na zdejším blogu článek. Pro sportovce, kteří kvůli tomu nemohli zasáhnout do olympijských klání (vyjma plážového volejbalisty Perušiče, i ten však se svým parťákem Schweinerem prohrál kvůli nucené izolaci první zápas kontumačně, což nakonec rozhodlo o nepostupu této dvojice ze základní skupiny), šlo jistě o velkou sportovní tragédii. I tak mi však přišla přehnaná intenzita útoků na předsedu Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala, kterého většina médií označovala za hlavního viníka celé aféry.
Velký podíl na tom měl především vládou v květnu nově jmenovaný předseda Národní sportovní agentury Filip Neusser, který Kejvala očerňoval, kde mohl, a dokonce na ČOV „žaloval“ ohledně toho, že jeho představitelé údajně dodatečně manipulovali se zasedacím pořádkem v letadle, aby i někteří další sportovci nemuseli jít do povinné izolace. Což předseda ČOV rázně popřel a Neusserovo jednání označil za největší dno, jaké ve sportu zažil.
Když jsem si přitom nedávno na iDNES Premium přečetl komentář profesora Jiřího Berana k této aféře, tak z názoru tohoto uznávaného epidemiologa vyplývá, že obviňování činovníků ČOV je v tomto případě liché, neboť z epidemiologického hlediska šlo o souhru několika náhod. Pravda, k těmto náhodám možná nemuselo dojít, pokud by úplně všichni účastníci speciálního letu byli proti Covidu-19 očkováni. Z toho, co pan Beran ve svém komentáři píše, totiž vyplývá, že mezi 42 cestujícími jich bylo 9 nenaočkovaných. A z těchto 9 nenaočkovaných pak mělo pozitivní test na covid 5 osob, zatímco z 33 naočkovaných pouhý jeden (výše zmíněný beachvolejbalista Perušič).
Možná tedy bude někdo argumentovat tím, že Český olympijský výbor měl důsledněji trvat na tom, aby očkování proti covidu podstoupili všichni účastníci naší olympijské výpravy, zejména pak nominovaní sportovci. Jenže na jeho obranu je v této souvislosti nutno uvést, že ČOV již od ledna tohoto roku usiloval o to, aby pro olympijské reprezentanty bylo vyčleněno aspoň 200 dávek vakcíny. Kvůli jiným prioritám ministerstva zdravotnictví se mu je však podařilo zajistit až později, kdy se termín očkování již nevešel do tréninkových plánů některých reprezentantů.
Ostatně, dost možná si někteří vzpomenou, kolik nevole tehdy u řady osob vyvolal požadavek ČOV na to, aby byli čeští olympionici očkováni přednostně. Jen by mě zajímalo, zda se tito „čecháčci“, kteří tak pilně hlídali, aby někdo nedostal vakcínu přednostně, sami nechali naočkovat poté, co bylo vakcín pro všechny dostatek…
Česká republika se na letošních olympijských hrách v japonském Tokiu umístila v konečném pořadí zemí na 18. místě díky tomu, že naši sportovci získali celkem 11 medailí, z nichž byly 4 zlaté, 4 stříbrné a tři bronzové. Jenom pro srovnání: v rámci zemí Evropské unie byla Česká republika osmá nejlepší a až za námi skončily státy jako například Švédsko, Španělsko, Belgie či Rakousko. Ostatně, v historii samostatné České republiky šlo z tohoto hlediska o nejúspěšnější letní olympijské hry v její historii.
Samozřejmě, že český sport by díky tomu neměl usnout na vavřínech, neboť ne všude naši reprezentanti vynikají v konkurenci s ostatními státy tak, jako například vodní slalomáři, střelci či české tenistky, a v mnohých sportovních odvětvích nám naopak světová špička stále víc uniká. Je nicméně škoda, že místo oslavy těch, co českým fanouškům udělali svým vystoupením v Tokiu největší radost i seriózního rozboru příčin, proč se některým naopak nezadařilo tak, jak bychom si všichni přáli, jsme naopak v mnohých médiích svědky nekonečných čecháčkovských sporů ohledně toho, koho potrestat za nakažení několika našich olympioniků Covidem-19, ke kterému došlo během charterového letu z Prahy do Tokia.
O smutném případu čtyř českých olympioniků, kteří měli po příletu do Tokia pozitivní test na Covid-19, pravděpodobně již slyšeli či četli téměř všichni, ostatně i já jsem o této aféře napsal před časem na zdejším blogu článek. Pro sportovce, kteří kvůli tomu nemohli zasáhnout do olympijských klání (vyjma plážového volejbalisty Perušiče, i ten však se svým parťákem Schweinerem prohrál kvůli nucené izolaci první zápas kontumačně, což nakonec rozhodlo o nepostupu této dvojice ze základní skupiny), šlo jistě o velkou sportovní tragédii. I tak mi však přišla přehnaná intenzita útoků na předsedu Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala, kterého většina médií označovala za hlavního viníka celé aféry.
Velký podíl na tom měl především vládou v květnu nově jmenovaný předseda Národní sportovní agentury Filip Neusser, který Kejvala očerňoval, kde mohl, a dokonce na ČOV „žaloval“ ohledně toho, že jeho představitelé údajně dodatečně manipulovali se zasedacím pořádkem v letadle, aby i někteří další sportovci nemuseli jít do povinné izolace. Což předseda ČOV rázně popřel a Neusserovo jednání označil za největší dno, jaké ve sportu zažil.
Když jsem si přitom nedávno na iDNES Premium přečetl komentář profesora Jiřího Berana k této aféře, tak z názoru tohoto uznávaného epidemiologa vyplývá, že obviňování činovníků ČOV je v tomto případě liché, neboť z epidemiologického hlediska šlo o souhru několika náhod. Pravda, k těmto náhodám možná nemuselo dojít, pokud by úplně všichni účastníci speciálního letu byli proti Covidu-19 očkováni. Z toho, co pan Beran ve svém komentáři píše, totiž vyplývá, že mezi 42 cestujícími jich bylo 9 nenaočkovaných. A z těchto 9 nenaočkovaných pak mělo pozitivní test na covid 5 osob, zatímco z 33 naočkovaných pouhý jeden (výše zmíněný beachvolejbalista Perušič).
Možná tedy bude někdo argumentovat tím, že Český olympijský výbor měl důsledněji trvat na tom, aby očkování proti covidu podstoupili všichni účastníci naší olympijské výpravy, zejména pak nominovaní sportovci. Jenže na jeho obranu je v této souvislosti nutno uvést, že ČOV již od ledna tohoto roku usiloval o to, aby pro olympijské reprezentanty bylo vyčleněno aspoň 200 dávek vakcíny. Kvůli jiným prioritám ministerstva zdravotnictví se mu je však podařilo zajistit až později, kdy se termín očkování již nevešel do tréninkových plánů některých reprezentantů.
Ostatně, dost možná si někteří vzpomenou, kolik nevole tehdy u řady osob vyvolal požadavek ČOV na to, aby byli čeští olympionici očkováni přednostně. Jen by mě zajímalo, zda se tito „čecháčci“, kteří tak pilně hlídali, aby někdo nedostal vakcínu přednostně, sami nechali naočkovat poté, co bylo vakcín pro všechny dostatek…