Kdo nebojkotuje olympiádu v Číně, není "in"!
I přes masivní kritiku politických poměrů v Číně budou zítra v nejlidnatější zemi světa slavnostně zahájeny XXIV. zimní olympijské hry.
Již zítra budou v čínské metropoli Pekingu slavnostně zahájeny zimní olympijské hry. Stane se tak navzdory stále složité situaci s epidemií covid-19 i navzdory tomu, že řada lidí má problém s tím, že se největší svátek sportovců koná zrovna v komunistické Číně. Mezinárodnímu olympijskému výboru je těmito kritiky vytýkáno, že pořadatelství zimní olympiády svěřil zemi, která má dlouhodobý problém s dodržováním lidských práv, zejména pak co se týče útlaku některých národnostních menšin.
Chápu samozřejmě, že většina sportovních fanoušků včetně mě by byla raději, kdyby se zimní olympijské hry místo v nejlidnatější zemi světa spíše konaly v některé severské či alpské zemi, která má v oblasti zimních sportů větší tradici a která je po stránce politiky bezproblémová. Ovšem realita byla taková, že ačkoliv bylo původně o pořadatelství XXIV. zimních olympijských her šest zájemců včetně švédského Stockholmu či norského Oslo, většina z nich nakonec z různých důvodů od pořadatelství odstoupila, a tak se při volbě v roce 2015 rozhodovalo jen mezi čínským Pekingem a hlavním městem Kazachstánu Almaty. A opravdu si v případě vítězství Almaty moc nedovedu představit, jak by pořadatelství největšího sportovního svátku kazašská metropole zvládla, i s ohledem na nepokoje, které v této zemi počátkem letošního roku proběhly.
Co se týká politické situace v Číně, že k porušování lidských práv v této zemi dochází, to nejspíš nezpochybňuje nikdo. A je jistě v pořádku na takové věci poukazovat. Ale proč k něčemu takovému zneužívat zrovna olympijské hry? Pomohlo snad situaci v tehdejším Afghánistánu, když v roce 1980 na protest proti sovětské invazi bojkotovalo 65 zemí v čele s USA letní olympijské hry v Moskvě? Tento bojkot měl pak dohru ještě o 4 roky později, když na oplátku Sovětský svaz spolu s většinou tehdejších socialistických zemí (vyjma Rumunska a paradoxně i Číny) zakázal svým sportovcům jet na olympiádu do amerického Los Angeles. Proč by tedy měli sportovci doplácet na politické hrátky některých světových velmocí a mnozí z nich tak přijít o vrchol své sportovní kariéry?
Jsem proto rád, že přes snahy lidskoprávních organizací i některých politiků došlo nakonec ze strany některých zemí k bojkotu pekingské olympiády jenom na diplomatické úrovni, což znamená, že hry nepoctí svou návštěvou žádní jejich vládní politici. Což platí i o představitelích české vlády, kteří se tak přidali k diplomatickému bojkotu USA, Kanady, Velké Británie a některých dalších západních zemí. Ono totiž, jak nedávno vcelku trefně poznamenal český prezident Miloš Zeman, když někteří „političtí bafuňáři“ na olympijských hrách nebudou, nic hrozného se nestane.
Zrovna tak se nic hrozného nestane ani kvůli tomu, když se herec Jiří Mádl dle vyjádření na svém facebookovém profilu nebude na protest proti politickým poměrům v Číně dívat ani na jeden televizní přenos z olympiády, včetně milovaného hokeje. Národní hokejový tým se holt bez podpory tohoto velkého hokejového fanouška bude muset obejít a věřme, že čeští hokejisté i přesto v Pekingu předvedou lepší výkony, než jaké například předvedli v aktuální sezóně na Evropských hokejových hrách.
Kritizovat olympiádu v Číně je totiž v současné době u nás velmi „in“, a tak prostor v českých médiích dostali v poslední době kromě Jiřího Mádla i jiné známé osobnosti, které se k její kritice uchýlily, ať už šlo o bývalého zahraničního zpravodaje České televize v Číně Tomáše Etzlera, úspěšného českého reprezentanta v rychlostní kanoistice Josefa Dostála či někdejší mistryni světa v atletice Ludmilu Formanovou.
Ale abych nebyl vůči našim médiím úplně nespravedlivý, například na Českém rozhlase jsem zaslechl i hlasy českých olympioniků, kteří si atmosféru v dějišti olympiády pochvalují. Například trojnásobná olympijská vítězka a jedna z našich letošních medailových nadějí, rychlobruslařka Martina Sáblíková, své úvodní dojmy zhodnotila slovy: „Musím říct, že je to tu velké, krásné, čisté a všechno funguje. Lidé umí anglicky, jsou milí, takže to tady opravdu dýchá olympiádou. Jsem hrozně ráda, že tu můžu být.“ Pochvalně se na adresu organizátorů vyjádřil i český reprezentant v curlingu Tomáš Paul. (viz odkaz zde)
I když nejspíš nebudu u některých lidí "in", já se na sledování přenosů ze zimní olympiády velmi těším, jsem rád, že se přes veškerou kritiku uskuteční a že Ester Ledecká, Martina Sáblíková, Markéta Davidová, čeští hokejisté i všichni další naši olympionici budou moci poměřit své síly se světovou konkurencí. Tak ať se jim co nejvíc daří!
Již zítra budou v čínské metropoli Pekingu slavnostně zahájeny zimní olympijské hry. Stane se tak navzdory stále složité situaci s epidemií covid-19 i navzdory tomu, že řada lidí má problém s tím, že se největší svátek sportovců koná zrovna v komunistické Číně. Mezinárodnímu olympijskému výboru je těmito kritiky vytýkáno, že pořadatelství zimní olympiády svěřil zemi, která má dlouhodobý problém s dodržováním lidských práv, zejména pak co se týče útlaku některých národnostních menšin.
Chápu samozřejmě, že většina sportovních fanoušků včetně mě by byla raději, kdyby se zimní olympijské hry místo v nejlidnatější zemi světa spíše konaly v některé severské či alpské zemi, která má v oblasti zimních sportů větší tradici a která je po stránce politiky bezproblémová. Ovšem realita byla taková, že ačkoliv bylo původně o pořadatelství XXIV. zimních olympijských her šest zájemců včetně švédského Stockholmu či norského Oslo, většina z nich nakonec z různých důvodů od pořadatelství odstoupila, a tak se při volbě v roce 2015 rozhodovalo jen mezi čínským Pekingem a hlavním městem Kazachstánu Almaty. A opravdu si v případě vítězství Almaty moc nedovedu představit, jak by pořadatelství největšího sportovního svátku kazašská metropole zvládla, i s ohledem na nepokoje, které v této zemi počátkem letošního roku proběhly.
Co se týká politické situace v Číně, že k porušování lidských práv v této zemi dochází, to nejspíš nezpochybňuje nikdo. A je jistě v pořádku na takové věci poukazovat. Ale proč k něčemu takovému zneužívat zrovna olympijské hry? Pomohlo snad situaci v tehdejším Afghánistánu, když v roce 1980 na protest proti sovětské invazi bojkotovalo 65 zemí v čele s USA letní olympijské hry v Moskvě? Tento bojkot měl pak dohru ještě o 4 roky později, když na oplátku Sovětský svaz spolu s většinou tehdejších socialistických zemí (vyjma Rumunska a paradoxně i Číny) zakázal svým sportovcům jet na olympiádu do amerického Los Angeles. Proč by tedy měli sportovci doplácet na politické hrátky některých světových velmocí a mnozí z nich tak přijít o vrchol své sportovní kariéry?
Jsem proto rád, že přes snahy lidskoprávních organizací i některých politiků došlo nakonec ze strany některých zemí k bojkotu pekingské olympiády jenom na diplomatické úrovni, což znamená, že hry nepoctí svou návštěvou žádní jejich vládní politici. Což platí i o představitelích české vlády, kteří se tak přidali k diplomatickému bojkotu USA, Kanady, Velké Británie a některých dalších západních zemí. Ono totiž, jak nedávno vcelku trefně poznamenal český prezident Miloš Zeman, když někteří „političtí bafuňáři“ na olympijských hrách nebudou, nic hrozného se nestane.
Zrovna tak se nic hrozného nestane ani kvůli tomu, když se herec Jiří Mádl dle vyjádření na svém facebookovém profilu nebude na protest proti politickým poměrům v Číně dívat ani na jeden televizní přenos z olympiády, včetně milovaného hokeje. Národní hokejový tým se holt bez podpory tohoto velkého hokejového fanouška bude muset obejít a věřme, že čeští hokejisté i přesto v Pekingu předvedou lepší výkony, než jaké například předvedli v aktuální sezóně na Evropských hokejových hrách.
Kritizovat olympiádu v Číně je totiž v současné době u nás velmi „in“, a tak prostor v českých médiích dostali v poslední době kromě Jiřího Mádla i jiné známé osobnosti, které se k její kritice uchýlily, ať už šlo o bývalého zahraničního zpravodaje České televize v Číně Tomáše Etzlera, úspěšného českého reprezentanta v rychlostní kanoistice Josefa Dostála či někdejší mistryni světa v atletice Ludmilu Formanovou.
Ale abych nebyl vůči našim médiím úplně nespravedlivý, například na Českém rozhlase jsem zaslechl i hlasy českých olympioniků, kteří si atmosféru v dějišti olympiády pochvalují. Například trojnásobná olympijská vítězka a jedna z našich letošních medailových nadějí, rychlobruslařka Martina Sáblíková, své úvodní dojmy zhodnotila slovy: „Musím říct, že je to tu velké, krásné, čisté a všechno funguje. Lidé umí anglicky, jsou milí, takže to tady opravdu dýchá olympiádou. Jsem hrozně ráda, že tu můžu být.“ Pochvalně se na adresu organizátorů vyjádřil i český reprezentant v curlingu Tomáš Paul. (viz odkaz zde)
I když nejspíš nebudu u některých lidí "in", já se na sledování přenosů ze zimní olympiády velmi těším, jsem rád, že se přes veškerou kritiku uskuteční a že Ester Ledecká, Martina Sáblíková, Markéta Davidová, čeští hokejisté i všichni další naši olympionici budou moci poměřit své síly se světovou konkurencí. Tak ať se jim co nejvíc daří!