Schválně, co všechno snesete. Seberte odvahu a prokousejte se touto větou:

"Vhodných biokompatibilních vlastností našich materiálů je využíváno v případě dentálních implantátů s povlaky na bázi polysiloxonové pryskyřice obohacené hydroxyapatitem."

Dokázali jste to? To zaslouží pochvalu. Teď nechejme tento informační skvost odpočívat, vrátíme se k němu za chvilku.

Akademie věd má problém, a pořádný. Vláda jí drasticky škrtá peníze s tím, že je dá soukromým firmám, aby za ně dělaly svůj vlastní, takzvaný aplikovaný výzkum.

A tak vědci, kterým hrozí, že se s novým rozpočtem zhroutí všechno, na čem po desetiletí pracovali, honem upozorňují, že věda je fakt užitečná.

Mimo jiné Akademie otevřela v přízemí svého hlavního sídla na Národní třídě v Praze výstavu nazvanou Věda pro život. Právě z jednoho z vystavených panelů pochází i citovaná věta, z níž nikdo při nejlepší vůli nepozná, jestli by se zmiňovanými zubními implantáty vůbec dalo kousat.

S ostatními exponáty je tomu podobně (až na čestnou výjimku, jíž jsou vystavená zrcadla, která vyvinuli čeští odborníci a jimiž v mezinárodním týmu chytají kosmické záření v Jižní Americe).

Chodím do ústavů Akademie věd a dobře vím, že ve spoustě z nich skutečně provozují vědu, která je mnohostranně užitečná pro život - od udržování znalostí až třeba po léky, kterými se léčí lidé v celém světě.

Ale pokud budou akademici předvádět svoji práci tak jako na současné výstavě, přesvědčí o svém významu málokoho z lidí, kteří je svými daněmi platí.