Současné pietní projevy za oběti Holocaustu, ať už židovské, romské nebo jiné, nebo oběti, k nimž došlo během války jako odveta na civilním obyvatelstvu za nepřátelské akty vůči válečnému nepříteli v dané lokalitě, jako je případ Lidic, jsou prezentovány nanejvýš jako zbytečně zmařené lidské životy v důsledku nacistické zvůle nebo víru válečných událostí. Často se jedná o děti, ženy a starce, kteří žádný podíl na těchto událostech neměli a mohli by tedy být považováni za nezúčastněné.

Oběti romské jsou ještě velmi často vyčleňovány a považovány za vnitřní věc romské populace. Jakoby tito lidé nebyli oběťmi, jejichž společnou příčinou byl rasismus nebo zloba, která neměla hranice. Když došlo k transportům do koncentračních táborů, byl odsun Romů z jejich sídlišť vnímán dokonce s určitým ulehčením, jako konečné řešení cikánské otázky. Podobnost s konečným řešením židovské otázky, je evidentní. Osudy Židů a Romů se vždy míjely, protnuly se jednou jedinkrát – v Holocaustu za 2. světové války, a už to tak zůstane navždy.

Ty oběti nebyly zbytečné a marné, jakkoliv je lítost za zmařené životy na místě. Všechny ty oběti se zařazují do šiku bojovníků za svobodu, včetně dětí, žen a starců.

Toto memento je zdůrazněno právě nyní, kdy se objevují znovu projevy zpochybňování holocaustu židovského, o romském ani nemluvě. Tito naši mrtví mluví jasnější řečí než zbraně vojáků na frontách: ukázali na zrůdnost příčin, které způsobily jejich smrt. Ať už to byly rasistické teorie nebo nenávist vůči civilnímu obyvatelstvu, jež nebylo schopno efektivního ozbrojeného odporu. Ukázali na něco, co se nesmí nikdy a za žádnou cenu opakovat. Pojmenovali zlo naprosto přesně a adresně už tehdy, kdy to nebylo tak docela zřejmé, a platí to dodnes.

Nestydím se v tomto okamžiku říci, že i vyhnání Němců, nebo excesy náhle se objevivších partyzánů v Přerově ( i jinde u nás) vůči německým občanům už po skončení války a jejich vyvraždění, měly společného jmenovatele s vraždami lidí v koncentrácích: v širším slova smyslu to byla lidská malost, zloba a nenávist, která konec konců plodí nacionalismus bez hranic, vyúsťující v rasismus. Členění lidí na lepší a horší, stejně jako různé nacionalistické teorie, jsou toho jen důsledkem. I dnes se těmito tendencemi setkáváme.