Billboardy jsou médiem, jehož účinnost v Česku ještě neumíme měřit, jejich umístění je často velice živelné, spousty stojanů bylo postaveno načerno a někdy jich je tolik vedle sebe, že je nikdo nestačí ani vnímat, protože na registraci je třeba dvou až tří vteřin. Tolik slova odborníků. Přesto s blížícími se podzimními volbami do senátu a do krajských zastupitelstev je budou nejspíš všechny relevantní politické strany využívat. Proč?
Minulou neděli oslavil v Brně spisovatel a dramatik Pavel Kohout v Divadle Husa na provázku osmdesáté narozeniny a divadlo mu jako dárek připravilo hodinovou jevištní koláž z jeho textů nazvanou Šest plus pes rovná se devět.
Pavel Kohout je pracovitý, vzdělaný a velice akční: nikde a nikdy ho nebylo možné přehlédnout, a nejspíš i proto za každé doby a za každé situace provokoval.
David Rath, poslanec za sociální demokracii, v sobotním Právu řekl: „Výstup do Brd místo na Říp sice považuji za dobrý nápad od lídra strany ČSSD v Ústeckém kraji Jaroslava Foldyny, upozorňuji ale na to, že kóta, kde má stát radar, je oplocená a hlídaná vojenskou policií. Tam by asi byla debata, co uděláme, zda zůstaneme stát před tou závorou, nebo jestli přemůžeme hlídku vojenské policie, spoutáme ji a obsadíme kótu… Mně by se tato varianta docela líbila… Pokud to myslí tímto způsobem, tak se mnou určitě počítat může.“
"Sjezd je legitimní a demokratické řešení v situaci, kdy vnitrostranické spory pronikají na veřejnost s takovou intenzitou, že strana začíná být pro voliče nečitelná, lidé nemají jistotu, kam strana směřuje a jak silný je mandát jejího vedení," napsal Bursík v dopise určeném členům SZ. To je jistě pravda, jenže celou akci trochu zpochybňují způsoby volby delegátů a narychlo zakládané nové organizace, což předsedovi vyčítají oponenti ve straně.
V neděli Martin Bursík v televizi prohlásil, aniž víme, jestli tak učinil po dohodě s knížetem nebo bez něj, že výsledek auditu finančních poměrů pana Čunka u americké firmy Kroll podle jeho názoru nezadává příčinu k tomu, aby odešel z vlády jak pan místopředseda Čunek, tak pan ministr Schwarzenberg. To je výsledek, který skoro nikdo nečekal. Všichni komentátoři ho považovali za nejméně pravděpodobný už i proto, že státní zástupce pan Salichov naznačoval, že v rodinných financích pana Čunka zůstávají nesrovnalosti.
Minulý týden se pan premiér Topolánek zase rozzlobil na novináře, protože kritizovali jeho cestování vládní letkou na lyže a na fotbal a ptal se, jestli má jezdit raději stopem nebo parníkem. Rovněž přečetl seznam výhod, na které má právo a dodal, že z toho velkého výčtu využívá sotva třetinu. Problém je ale jinde a nejlépe ho objasníme, když se podíváme, jaká pravidla platí v zahraničí. V zásadě je možné pro tento problém rozeznávat tři modely: francouzsko-italský, německý a skandinávský.
I tahle myšlenka musí člověka nutně napadnout, když si přečte to, co napsal do Mladé fronty Dnes Rudolf Blažek, náměstek pražského primátora. A povinností komentátora je dávat takové nápady do historického kontextu a upozorňovat na jejich zvrácené nebezpečí.