* 21. prosince 1926 + 26. února 2011
Jako kdyby se vyplňovaly staré hlášky, že každé nové století a každé nové tisíciletí, je nejenom zlom vyjádřený číselně, ale znamená i nějaký velký zlom ve společnosti. Nové tisíciletí začíná dvojkou, která je velmi citlivým číslem: symbolizuje dvojakost. Podle některých numerologů by mělo být proto toto tisíciletí výzvou k větší obezřetnosti.
Koncem ledna skončilo krachem další kolo mezinárodních rozhovorů s Íránem o jejich jaderném programu. Po patnáctihodinovém maratónu tvrdých jednání se obě strany dohodly, že vůbec nikam nepokročily. Světové mocnosti se na tomto jednání snažily přinutit Teherán, aby zastavil ty části svého nukleárního programu, které jsou využitelné pro výrobu jaderných zbraní. Z toho, co později proniklo na veřejnost, lze usuzovat, že Írán trval na tom, že má na všechny zmíněné technologie právo a naopak vyžadoval, aby byly zrušeny mezinárodní sankce na Írán.
V dnešní poznámce bych se chtěl vrátit ke hře Koule, která byla velmi volně inspirována životem sportovkyně Heleny Fibingerové. Napsal ji David Drábek a odvysílala ji v rámci cyklu her ze současnosti stanice Vltava, Český rozhlas 3. Paní Fibingerová je dnes velmi aktivní členkou Rady České televize a zároveň funkcionářkou Českého atletického svazu, kterému se hra nelíbila a požádala advokátní kancelář Pokorný/Wagner, aby ji ve věci zastupovala.
Na tuto otázku odpověděl v minulých dnech v bundestagu, tedy německém parlamentu, šéf frakce unionistů, jednašedesátiletý Volker Kauder, následovně: "Naše civilizace nese odpovědnost za náboženskou svobodu na celém světě." Jinými slovy řekl, že lidská práva se musí dodržovat na celém světě a svoboda vyznání patří mezi základní lidská práva. Jako křesťan cítí pan Kauder obzvláštní odpovědnost zato, aby tato svoboda platila pro všechna vyznání.
Politikům i médiím se podařil minulý týden v kauze tzv. justiční mafie zastírací manévr, na který bychom měli důrazně upozornit. V kauze tzv. justiční mafie nejde jen o ochranu osobnosti, ale hlavně o důvěryhodnost justice už proto, že v celé věci jde o veřejné činitele, kteří si musí zvyknout na to, že jejich soukromí je méně chráněné než občanů.
Se zájmem jsem si přečetl rozhovor v sobotní Mladé frontě Dnes se zasloužilým poslancem Markem Bendou: ve sněmovně už sedí jednadvacet let, ač je mu teprve třiačtyřicet roků, tedy skoro stejně jako ve školních lavicích. V porevolučních letech se takové anomálie dějí, že nás zastupují děti, protože si nemohly pošramotit minulost. V rozhovoru mě ale zarazilo to, že bez uzardění hovoří na jedné straně o své velké upřímnosti: Když si něco myslím, tak to říkám, a na druhé straně o dva řádky dál tvrdí, že je skoro apriori loajální k vedení, které si jeho strana vybere. Proto taky se odmítá vyjádřit k minulému i současné špičce ODS.
Tak se přezdívá Klausi Barbiemu, šéfovi gestapa ve francouzské Lyonu, který měl za druhé světové války na svědomí mučení mnoha lidí a transportování židovských dětí do Osvětimi, kde všechny zemřely. Ve Francii byl po válce odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti. Předpokládalo se, že stejně jako řada dalších zmizelých Němců, kteří byli zodpovědní za nelidské řádění během války, se schovává někde v Jižní Americe.
Protestní akce českých lékařů Děkujeme, odcházíme, v níž podalo 3800 lékařů výstražnou výpověď, se dostává od jejího zářijového vyhlášení do poslední fáze. Do konce měsíce se musí rozhodnout, kdo z lékařů výpověď stáhne a kdo skutečně odejde. Ministr Heger vidí jako hraniční datum už půlku měsíce, aby měl čtrnáct dní na reorganizaci lékařské péče.
I tak by se dal bez zkreslení nazvat verdikt vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze Romany Janečkové, která v zamítacím usnesení žádosti o registraci jednoho fondu uvedla, cituji: "Účel zřízení Nadačního fondu proti korupci svým obsahem nenaplňuje podstatu obecně prospěšného cíle ve smyslu zákona o nadacích."
Když jsem minulý týden v komentáři s názvem Václav Klaus Nepřítel Evropy napsal, že pan prezident je nepřítelem moderní kontinentální sjednocující se demokratické Evropy, tedy křesťansko-sociálního státu, jehož strany mají v Evropském parlamentu většinu, a tudíž představují hlavní proud, byl jsem za to porůznu kritizován.