I takhle jednoduše by se dal shrnout konflikt inteligentního manažera Petra Dvořáka, pár hodin po té co byl zvolen do funkce ředitele České televize, s moderátorem Jakubem Železným i Lidovými novinami, které zveřejnily jeho evidenční štítek, podle kterého byl přijat do KSČ dne 20. září 1989. Rozdíl mezi komerční stanicí a veřejnoprávní institucí je v tom, že nejde o podnik, company, ale o korporaci, corporation, jak už to zdůraznil v roce 1927 její zakladatel John Reith, když po pěti letech z podniku učinil veřejnou službu, která měla fungovat bez ohledu na zisk a udržet vysokou kulturní úroveň vysílače.
V poslední době se na internetových serverech a v Lidových novinách objevila řada zpráv o možném pohybu na časopiseckém mediálním trhu. Z veřejně dostupných informací jednoznačně vyplývá, že bankovní krize i v minulém roce snížila vydavatelstvím příjmy: inzertní příjmy klesly podle Unie vydavatelů v roce 2010 o více než šest procent a v předchozích dvou krizových letech klesaly o deset a pak o dvacet a více procent. Zároveň se ale snižuje stále prodejnost, což rovněž krátí vydavatelům příjmy, a to za situace, kdy se zdražuje papír. Například společnost Sanoma Média hlásí jen v letošním roce za období od ledna do července propad prodeje týdeníku Květy ze 77 tisíc na 66 tisíc, což zase snižuje cenu inzerce. A podobně na tom budou i jiné tituly.
Petr Tluchoř v sobotním Právu v rozhovoru s Jiřím Ovčáčkem nazvaném Bojím se, aby se ODS nevzpamatovávala z "Bártosmlouvy" déle než z té opoziční artikuluje opětně, poprvé tak učinil v dubnu, své obavy z fungování ODS ve vládě spolu s Vítem Bártou a jeho Věcmi veřejnými.
To je zřejmě ta nejzajímavější zpráva z víkendových voleb v Berlíně, kde vyhráli, jak se očekávalo, sociální demokraté s více než 28 procenty. CDU sice lehce získala navíc něco přes jeden procentní bod, takže má přes 23 procent, což není nejhorší výsledek. Levice má necelých dvanáct procent, ale pirátská strana získala nečekaně bezmála devět procent. Naproti tomu liberálové FDP, kteří jsou v dnešní vládnoucí koalici, se zcela propadli a získali necelá dvě procenta.
Tento týden si Rada ČT bude vybírat ve středu 21. září 2011, pokud nedojde k odložení volby kvůli žalobě Fera Feniče za šíření nepravdivých informací ze strany jedné radní, z pětice kandidátů nového generálního ředitele.
Kritika špatně fungující české justice buď přímá, nebo nepřímá se množí ze všech stran. Ze zahraničí je takovou kritiku možné vyčíst z depeší amerických diplomatů, které byly zveřejněny na serveru WikuLeaks, kde je zmínka o chování bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, který zasahoval do vyšetřování případu katarského prince al-Sáního. Ten byl podezřelý ze zneužívání nezletilých, a přesto ho právě tento ministr nařídil vydat ke stíhání do Kataru, kde nebyl potrestán. Nepřímo pak o justici hovoří řada depeší, v níž se mluví o velké míře korupce v České republice, jak už napovídají i názvy: Zbrojní zakázky v Česku: podivné obchody a velké dolary, z března 2009 či Jak uspět na právech, aniž byste se museli snažit, z listopadu 2009.
To musí napadnout každého, kdo sleduje média a zajímá se o politiku. Paradoxem je, že některá tvrzení Jiřího Paroubka jsou vyvrácena zveřejněnými skutečnostmi skoro současně, kdy je autor pronese či napíše. Uvedu jen několik příkladů z posledních dnů: V knize Jiřího Paroubka, která vyjde každým dnem pod názvem Plnou parou v politice, stojí: "Úcta ke slibům daným voličům byla a je pro mne tou nejvyšší hodnotou."
Kvůli tomu, že se v Německu vládnoucí černožlutá koalice, tedy křesťanské strany CDU a CSU s liberály FDP, stále hádá, nikdo jí moc nevěří, padá i důvěra v euro. Do této věty by se dal shrnout výsledek poprázdninové klauzury, jak se říká společné schůzce celé frakce křesťanských stran v bundestagu, tedy německém parlamentu. Proto šéf frakce Volker Kauder hned v úvodu vyzval k větší disciplině, a to nejen poslance, ale i ministry. Jeho proslov začal slovy: "Čím víc budeme spolupracovat, tím víc budeme schopní přesvědčit občany, že naše cesta je správná. Lidé od nás očekávají jasnou odpověď na problémy, které je tíží."
Populace u nás stárne, jako konec konců v celé naší civilizaci, a proto se zvyšuje hranice odchodu do důchodu. Jak víme u ročníků narozených v letech 1936 až 1968 se důchodový věk zvyšoval postupně z původních 60 na 65 let a u dalších ročníků se původně počítalo, že bude u mužů odchod do penze v 65 letech a u žen, podle počtu dětí od 62 do 65 let u bezdětných. Další reforma však hranici ještě posunula, takže například kluk, kterému jsou dnes dva roky, by měl odejít do důchodu v 71 letech. Zdůvodňuje se tento posun nejen ekonomicky, že pracující populace nemůže uživit stále zvyšující se počet zdravých penzistů, ale i tím, že zaměstnání drží lidi v lepší mentální kondici a stát nemusí tolik investovat do jejich léčby.
"Jsem rád, že pan předseda Schwarzenberg uplatnil svou autoritu tam, kde selhala autorita pana premiéra." Tato věta místopředsedy strany TOP 09 asi nejpřesněji dokumentuje jeden z bojů na našem politickém jevišti, kde se ale současně vede několik důležitých bitev, a proto je naše politika velmi nepřehledná. Na jedné straně soupeří Miroslav Kalousek s premiérem o vůdčí roli na pravici, Věci veřejné se snaží udržet v politice za každou cenu, i když jejich preference jsou již dávno pod hranicí volitelnosti, a současně se pustil prezident Václav Klaus do přípravné fáze boje o své příští postavení na politické scéně. A protože se postavil za Víta Bártu, má v něm nyní spojence.