Když Miloš Zeman prohlásil, že Karlu Schwarzenbergovi v německém tisku vyjádřil podporu mluvčí sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt, novináři rychle zjistili, že žádnou takovou větu neřekl a ani v novinách Süddeutsche Zeitung nebyla zveřejněna. Zemanovu výmluvu, že ji řekl rakouský mluvčí sudetských Němců, dokonce rychle vyvrátil rakouský list Kurier. A když se Zeman odvolal na Britské listy, ty citaci rovněž popřely.
Kampaň prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga si vypůjčila prostředky anarchistické a punkové subkultury, což působilo úsměvně. Václav Bělohradský napsal, že podzámčí volí pankáče ze zámku a označil to za simulakrum. Kampaň druhého kandidáta Miloše Zemana byla naproti tomu skoro od samého počátku odporná, protože používala podlé a velmi nízké podpásové argumenty nebo sebevědomě pronášené lži jak o rodině protikandidáta, tak o jeho úmyslech či třeba o opoziční smlouvě. Zemanova kampaň postupně gradovala a vyvrcholila hanlivým inzerátem v Blesku ve čtvrtek a v pátek, tedy 24. a 25. ledna 2013, který zadal bývalý důstojník Státní tajné bezpečnosti a dnes advokát Vladimír Zavadil přes agenturu Image CZ. Lidové noviny zveřejnily fotografii tohoto bývalého poručíka StB, který působil v hlavní správě kontrarozvědky, jak dne 28. října 1988 zasahuje na Václavském náměstí. Připomeňme, že to je tentýž advokát, který později podnikal společně mimo jiné s Antonínem Charouzem, Vladimírem Železným a Miloslavem Janstou z ČSSD.
Joachimu Gauckovi bylo 24. ledna 73 let a 18. března tomu bude rok, co byl zvolen velkou většinou jedenáctým prezidentem Německé spolkové republiky, ač nikdy nebyl politikem, ani členem nějaké strany. Připomeňme, že původním povoláním byl evangelickým farářem a brzy po pádu berlínské zdi se stal vedoucím Úřadu spolkového zmocněnce pro podklady státní bezpečnosti nazývané Stasi, kterému se říkalo Gauckův úřad. V něm byly shromážděny veškeré svazky vedené proti tzv. nepřátelům státu bývalou politickou státní policií Německé demokratické republiky. V této funkci byl dvě volební období a pak se angažoval jako publicista a předseda společnosti Proti zapomnění a Pro demokracii a velmi často pořádal přednášková turné.
Když před čtyřmi lety uplynulo 16. ledna čtyřicet let od doby, kdy se v Praze u Národního muzea upálil Jan Palach, který dne 19. ledna zemřel na klinice v Legerově ulici, připomněla Česká televize tuto událost jen odvysíláním dokumentárního filmu Kristiny Vlachové Poselství Jana Palacha. Letošní výročí sice není kulaté, ale přesto se o této události mluví a píše mnohem víc, protože bývalá studentka pražské FAMU, polská režisérka Agniezska Holland, která žije v Paříži, o této události natočila čtyř a půl hodinovou trilogii podle scénáře Štěpána Hulíka Hoříci keř, která má premiéru právě tento týden. Televizní premiéra bude na HBO poslední lednovou neděli.
Nil nisi rectum,
nic než právo.
(rodové heslo rodiny Schwarzenbergů)
Na počátku roku proběhl v Mnichově proces s dvěma obžalovanými neonacisty Normanem Bordinem a Philippem G. kvůli podpoře a schvalování trestných činů. Takových procesů proběhlo v posledních letech v Německu několik, jak jsme o tom již informovali v minulém roce. Ale o tomto procesu se zmiňuji hlavně proto, že na něm byli napadáni přítomní žurnalisté a dokonce kameramanům byly postříkán objektivy, aby nemohli natáčet. Na novináře útočili příznivci pravicových extrémistů, kteří byli v jednací síni. Bohužel justiční stráž často přicházela pozdě, což šokovalo hlavně novináře z prestižních listů jako je například Süddeutsche Zeitung, napsal renomovaný týdeník Die Zeit. Bavorská televize kvůli tomu nechala vypracovat žalobu na útočící neonacisty hlavně kvůli poškozeným kamerám. Bohužel zatím se podle týdeníku Die Zeit ani soud v Mnichově novinářům za to, že včas nedokázal útokům zabránit, neomluvil. Naopak se zdá, že soudci z Mnichova si našli jiné viníky, a sice novináře.
S jistotou už dnes můžeme konstatovat, že v druhém kole prezidentských voleb ve dnech 25. a 26. ledna 2013 rozhodne o vítězi mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem účast voličů. Jestliže přijde jako v minulých senátních a krajských volbách k urnám v druhém kole jen necelých 19 procent voličů, což je z celkového počtu 8,5 milionů necelých 1,7 milionu lidí, bude ve výhodě Miloš Zeman. Toho totiž podpoří část věrného jádra jeho voličů, kterých bylo v prvním kole milion 245 tisíc a rovněž část přibližně 450 000 poslušných voličů KSČM a zřejmě i část z osmi set tisíc voličů Jiřího Dienstbiera.
I tak by se s nadsázkou dalo hovořit o událostech z posledních několika dnů. Amnestie zabrání v mnoha případech navrácení výnosů z trestné činnosti poškozeným, do funkce zástupce ombudsmana, tedy veřejného ochránce práv, je navržena bývalá nejvyšší státní zástupkyně, která svým chováním v této funkci s největší pravděpodobností právě práva porušovala, a odvolací senát Městského soudu v Praze rozhodl, že členové StB, kteří unesli a zbili disidenta, nebudou potrestáni.
Koncem minulého roku se zvláště média v bývalé Německé demokratické republice zabývala tím, že léta západní farmaceutické firmy zkoušely léky na nic netušících obyvatelích NDR. Teprve teď vyžadují politici důkladné vyšetření tohoto zřejmě pravdivého podezření, které považují za skandální a tlačí na to, aby firmy, které se na tom podílely, byly potrestány. Je pravděpodobné, že podnikatelé, kteří byli do tohoto skandálu zapleteni, budou muset platit poškozeným odstupné, napsal zpravodajský týdeník Der Spiegel.
Poslední, desátý projev prezidenta Václava Klause trval necelých patnáct minut a byl pokusem o stručnou bilanci deseti let a současné situace, ale bohužel byl plný obecných floskulí: vyzýval ke svornosti a soudržnosti, zkritizoval samozvané spasitele, pohovořil o příkopu, který se stále prohlubuje mezi vládou a opozicí, vadí mu, že neumíme táhnout za jeden provaz a že vyhledáváme ta nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení, rýpnul si do povinných evropských norem, povzdechl si nad ztrátou odvahy a vyzval k návratu k starým dobrým hodnotám a tradicím, aniž řekl k jakým.