Zřejmě takhle by se dala při troše zjednodušení charakterizovat osobnost jednoho z mužů pražského jara roku 1968 Čestmíra Císaře, který zemřel v neděli ve věku 93 let. V popředí zájmu tehdy stáli Dubček, Smrkovský a Černík, tedy generální tajemník KSČ, předseda parlamentu a předseda vlády a zpoza této ikonické trojice se tu a tam vynořil i Císař. Sice neuměl skákat z můstku do vody jako Dubček, nebyl lidovým tribunem jako Smrkovský, který dokázal místo řečnického pultu používat i omšelý kufr, ani neměl tvář pragmatického technokrata jako Černík, ale mladé lidi přitahoval nejen svým jménem, ale i artikulací, která signalizovala vyšší kulturu. Po majálesu v roce 1963, kdy studenti dali jasně najevo heslem: Kahuda hude, že nám dobře bude, ale kdy to bude, že ho považují za přijatelnějšího kandidáta na ministra školství než Kahudu, se jím v roce 1963 Císař skutečně stal.
Ve většině médiích se v posledních dnech spekuluje nejčastěji o tom, že po příštích volbách v roce 2014 bude vládnout sociální demokracie s tichou podporou nebo přímo s komunisty. Jenže, tato varianta - pokud dnešní Nečasův plán nazvaný Agenda 2014 nebude úspěšný a nepřinese razantní změnu - není jediná, která připadá v úvahu, jak ukazují i výsledky dvou nejrenomovanějších agentur z března roku 2013, které zkoumají preference volebních stran a z nich vytvářejí volební modely.
Pan Winfried Kretschmann ze strany zelených je ministerským předsedou v Baden-Würtenbersku a je proto jedním z nejvlivnějších politiků této strany. Jeho úspěch spočívá na úplně jiné politické kultuře, než kterou u většiny zelených představuje radikálně levé křídlo v této straně, které je většinou nejvíce slyšet. Pro březnové číslo Cicera, magazinu pro politickou kulturu, řekl větu, která je pro něj typická: "Vedu koalici, ale i kdyby naše strana měla absolutní většinu, musel bych stejně brát ohled na mnoho dalších lidí." Kretschmann, jehož minulost je velmi pestrá, v šedesátých letech patřil k maoistům, je ale dnes přesvědčen o tom, že nekompromisní postoje je možné mít jen v základních věcech, které ohrožují celou civilizaci, tedy například v postoji k nacistům a vyvražďování Židů.
To je otázka, s kterou se v půli minulého týdne obrátil v dopise předseda Senátu Milan Štěch a předseda ústavně-právního výboru Miroslav Antl na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten pak koncem týdne, jak mi sdělil, postoupil podání místně a věcně příslušnému státnímu zastupitelství, kterým je Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, k dalšímu opatření, jež bude projednáváno v tomto týdnu.
Nejvíc pozornosti z inaugaručního projevu Miloše Zemana vzbudila pasáž, která se týkala zařazení některých médií mezi ostrovy negativní deviace: podle jeho nedělního sdělení v televizi Prima tam patří i MF Dnes a Lidové noviny, kterým nebude dávat bilanční rozhovory.
Tak se bude nazývat nová německá politická strana, která bude založena 13. dubna 2013. Její hlavní náplní má být vzdor proti parlamentu a současné politice vlády, která se snaží za každou cenu zachránit euro. V čele nové strany stojí ekonom Bernard Lucke, publicista Konrad Adam a hesenský státní kancléř Alexander Gauland. Jde již o druhé uskupení po tzv. Svobodných voličích, které protestuje proti současné politice Německa. Než ale k ustavení nové strany dojde, musí si tato dvě uskupení vyjasnit vzájemné pozice. Problém je totiž v tom, že Svobodní voliči kopírovali iniciativu, z které se pak zrodila Volební alternativa 2013, z které se zase rodí nová strana Alternativa pro Německo. Jenže za zrodem obou uskupení stojí ti samí lidé: konzervativní profesoři a publicisté. Jde tedy spíše o boj o funkce.
V pátek a v sobotu, tedy 1. a 2. března 2013, se objevily další tajemné detaily kolem stále zpochybňované amnestie Václava Klause z 1. ledna 2013 a amnestie začíná fungovat jako tajemná šifra. V pátek vyšlo najevo, že na Úřadu vlády neexistuje v podatelně žádný zápis, že tam byla amnestie doručena. A v sobotu v Právu prezident Klaus prohlásil, že autorem amnestie je on sám. Připomeňme, že problém této amnestie je spojen s jejím druhým článkem, kvůli kterému jsou amnestovaní aktéři asi osmnácti velkých korupčních kauz, v nichž se škoda pohybuje od 300 milionů do 1,75 miliardy korun. Celkem bude podle tohoto článku zastaveno asi sto až sto padesát trestních řízení. Bohužel v řadě případů se budou poškození už těžko domáhat náhrady škod, zatímco na zloděje se budeme muset dívat jako na lidi netrestané. Poškození tedy utrpí újmu podruhé.
Všemohoucí nebe! Chraniž dnes milostivě myšlenky mé i ostříhejž vtipy moje, aby nevzbudily nelibost mocností této země... Amen!