Podíváme-li se na výsledky voleb, zdá se, že si můžeme dovolit říci bez velké nadsázky, že prohrála demokracie, jako systém založený na velkých stranách, jak to komentovala Nadace Konrada Adenauera, a vyhrál prezident Miloš Zeman s autoritativními sklony. Jeho lidé v ČSSD hned po volbách odstranili svého předsedu Bohuslava Sobotku, jak většina komentátorů předpokládala, jen nečekali, že to bude tak rychle. Jako zástupný problém posloužil špatný výsledek voleb. Že tomu tak je, dokazuje to, co prezident již dávno před volbami napsal v knize Zpověď informovaného optimisty, kde stojí: se zrádci se nevyjednává. A za zrádce považuje všechny, kteří ho v předminulém prezidentském klání nevolili. Z dnešního vedení kromě pana Sobotky tam patří ještě pan Zaorálek. Prezidentova vlastní strana se do parlamentu nedostala. S tím si ale neláme hlavu, jen ji požádal, aby jeho jméno odstranila z názvu. Navíc svou roli splnila: nejprve ho vynesla na Hrad a pak jeho lidé udělali na všech ministerstvech a v polostátních institucích čistku.
Jiří Přibáň, narozen 25. srpna 1967 v Praze, vystudoval Právnickou fakultu UK v roce 1989. Zde se také v roce 1997 habilitoval spisem Suverenita, právo a legitimita a v roce 2002 získal profesuru v oboru teorie, filozofie a sociologie práva. V současnosti vyučuje sociologii práva, právní teorii a konstitucionalismus na britské Cardiff Law School, kde byl v roce 2006 jmenován profesorem práva. Kromě toho působil například na UC Berkeley, New York University, University of San Francisco, University of New South Wales v Sydney, European University Institute ve Florencii, Katholieke Universiteit Leuven nebo University of Pretoria. Je autorem a editorem mnoha vědeckých statí a knih, například Právní symbolismus (2007), Jací můžeme být? (2004), Disidenti práva (2001), Právo a politika konverzace (2001) nebo Sociologie práva (1996).
Z posledních předvolebních průzkumů, i když jejich numerické hodnoty nebudeme brát za bernou minci a soustředíme se na tendence, které jsou vždy důležitější, zřetelně vyplývá, že staré a silné strany voliče ztrácejí, zatímco malým stranám hlasy přibývají, a to přesto, že právě tyto nové subjekty mohou situaci ve Sněmovně značně komplikovat. Proto voliče ztrácí i o ODS. Poslední průzkumy různých agentur ji předvídají výsledky mezi 6,5 a 8 procenty.
Po velmi intenzívních dohadováních mezi unionisty a zelenými o možné vládní koalici v Německu skončilo jednání neúspěchem. Ústupky, které by zelení museli učinit, byly moc velké. Přesto ale třeba Spiegel-online napsal, že sblížení těchto stran je možné považovat za pozoruhodné.
Jak známo letošní předvolební krajina v České republice vykazuje nový fenomén: větší počet politických subjektů, které nemají vybudovanou stranickou základnu, ani nemají jasný volební program. Mezi tato hnutí či strany lze počítat Ano 2011 Andreje Babiše, Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a do jisté míry Stranu práv občanů - ZEMANOVCE.
V minulých dnech byly v Německu zveřejněny dvě studie: Manager Magazins sestavil žebříček s názvem: 500 nejbohatších Němců 2013 a OECD se sídlem v Paříži studii, podle které vzdělanost v Německu je velmi průměrná. Jinými slovy by se dalo při troše zjednodušení říci, že nejbohatší Němci jsou stále bohatšími: za posledních 12 měsíců se jejich majetek zvýšil o 5,2 procenta na rekordních 336,6 miliard eur, zatímco každý šestý občan má početní schopnosti na absolutně nejnižší úrovni.
To je otázka, o které se pokusím spekulovat. Jak známo Václav Klaus promýšlí své krok dlouho dopředu, a to je důvod, proč my můžeme uvažovat podobně. A Ústava České republiky takovouhle spekulaci připouští, protože v ní v článku 57, ve druhém odstavci stojí: Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.
Již třináct let stojí Angela Merkelová v čele křesťanských demokratů CDU a za tu dobu z rýnské konzervativní strany vybudovala tato východoněmecká dcera protestantského faráře silnou stranu s nejasným programem, která oslovuje většinu. Proto vyhrála volby s tak výraznou převahou. Jenže cena, za kterou to dosáhla, je velmi vysoká: Umlčela kritiky ve vlastní straně a vytěsnila je z důležitých pozic. Liberálům FDP sebrala voliče, takže ztratila přirozeného koaličního partnera, který se nedostal do sněmovny a sociální dmokraté i zelení se bojí s ní vstoupit do koalice, protože je příliš silná: Mají strach, že by je rovněž převálcovala, nebo že by taková koalice stejně dlouho nevydržela. Proto se občas již uvažuje o nových volbách.
Letošní předvolební krajina v České republice vykazuje nový fenomén: větší počet politických subjektů, které nemají vybudovanou stranickou základnu, ani nemají jasný volební program. Mezi tato hnutí či strany lze počítat Ano 2011 Andreje Babiše, Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a do jisté míry Stranu práv občanů - ZEMANOVCE.