Současné postoje vyjednavačů ČSSD i senátorů musí nutně na veřejnost i na sociální demokraty působit zmatečně: proti koalici s ANO nejsou jen senátoři, ale i mezi vyjednavači jsou velké názorové rozdíly: pan Jiří Zimola hovoří o nerealistické představě senátorů a naproti tomu prohlášení Martina Netolického je velmi ultimativní: pokud nebude splněna byť jedna podmínka, do vlády nepůjdeme. Vyjednavači sociálních demokratů si kladou novou podmínku: odchod pana Babiše z vlády do sedmi dnů od demise pěti sociálnědemokratických ministrů, což znamená pád celé vlády, jenže je málo pravděpodobné, že by s tím souhlasil pan prezident. Požadavek odvolání členů SPD z vedoucích pozic ve Sněmovně při oficiálních jednání zástupců obou stran zůstává nezměněn, ale je podobně nereálný, ANO bude SPD potřebovat. I když oba návrhy ČSSD jsou pochopitelné, jsou ale nedomyšlené: vyjednavači se snaží zamezit nebezpečí, že by vládu tvořila pouze stínová koalice a skutečnou koalici by ve Sněmovně tvořilo ANO s KSČM a SPD, to ale není nic nového. Na místě je třeba i připomenout, že k voličům ANO přešlo 300 tisíc sociálních demokratů, kteří by v případě evidentně nevýhodné koalici viděli respektování svého rozhodnutí, což by stranu muselo nutně marginalizovat. ČSSD se sama v očích veřejnosti způsobem vyjednávání zesměšňuje.
"Poezie je pro mě teď něčím jiným, než bývala. Ze začátku to byl způsob jakési sebeprezentace. Myslím, že to nejpravější a nejpřesnější období přišlo kolem třetí knížky, neboť to byl vskutku pokus o to, jak být naživu. Červotočivé světlo mělo pro mě velmi existenciální význam. Později, v sedmdesátých letech, už mi nešlo o to, abych zavolal do lesa, že jsem tu a že jsem básník. Už to nebylo tak silné, aby to znamenalo psát poezii rovná se žít ji, aby to byl způsob existence. Byl to pokus pojmenovat něco, co jiným způsobem pojmenovat nešlo. A musím se přiznat, že nyní je to pro mě i trochu hra." To jsou slova, která mi Pavel Šrut kdysi řekl, a jeho tvorba to jen stvrdila. Trilogie Lichožrouti, jeho nejúspěšnější a zároveň poslední knížka, byla napsána pro děti stejně jako řada předešlých knih.
Vzpomeňme si na pohádku o marnivém králi, kterému najmutí tkalci slíbí, že mu ušijí nové šaty, ovšem neviditelné pro ty, co jsou nezpůsobilí k výkonu své funkce. Král jde v průvodu poddaných, když najednou dítě, příliš malé na to, aby pochopilo výhody přetvářky, vykřikne: král je nahý, to nejsou krejčí, ale podvodníci.
Jako Milan Kundera je náš první světově uznávaný romanopisec, tak Miloš Forman byl náš první v celém světě respektovaný filmový režisér. Škoda jen, že na světovou slávu dosáhli oba až jako cizinci: První je dnes Francouz a druhý byl Američan.
"Jan Novák nepíše způsobem, který neustále sám na sebe ukazuje prstem a šeptá nám do ucha: podívejte, jak jsem zajímavý a jak je můj tvůrce duchaplný. V jeho sugestivním líčení životního příběhu hlavní postavy románu Miliónový jeep i obou světů, jimiž tato postava prochází, cítím ten duch chápajícího nadhledu, který prozrazuje nenafoukaný zájem o skutečnost takovou, jaká je." To jsou slova Václava Havla, která o americko-českém spisovateli, překladateli a scénáristovi Janu Novákovi, který oslavil 65. narozeniny, napsal k překladu Jaroslava Kořána této knihy již v roce 1988.
Prezident Miloš Zeman se opět předvedl jako dobrý šachista, který myslí o několik kroků dopředu a zároveň jako ten, který nikomu nic neodpustí. Past na Babiše, kvůli tomu, že vyhostil ruské diplomaty a do USA předal hackera Nikulina, si moc dobře rozmyslel a navíc mu to on tím, že několikrát zdůrazňoval, jak spoléhá na radu pana prezidenta, hodně ulehčil.
Řekne-li někdo jméno Juraj Herz, vybaví se mi tři filmy: Transport z ráje, Sběrné surovosti a Spalovač mrtvol.
Na začátku dubna se zdá, že na české politické šachovnici je rozehrána řada patových her. Sociální demokracie je rozpolcená, komunisté, kteří by měli novou vládu tolerovat, mají před sjezdem strany, Andrej Babiš jako předseda vlády v demisi odmítá přistoupit na požadavky sociálních demokratů, kterými podmiňují vstup do vlády. A Miloš Zeman na Hradě je rozzloben kvůli posledním krokům v zahraniční politice pana premiéra. Proto není náhoda, že podle posledního průzkumu Medianu padesát procent dotázaných si přeje předčasné volby, na které se premiér evidentně chystá, které ale odmítá prezident.