Ve středu 11. května 2016 Miloš Zeman prohlásil, cituji: "Domnívám se, že Česká televize by neměla být veřejnoprávní, ale státní institucí, že by koncesionáři neměli platit 135 korun měsíčně za její provoz, že by tento provoz měl být hrazený ze státního rozpočtu." Těmito slovy odpověděl na dotaz čtenáře serveru Parlamentní listy a dodal: "V současné době je Česká televize pouze hlásnou troubou jedné jediné politické strany, která se jmenuje TOP 09."

Není to ale nic nového, nejprve odmítl prezident přijít do pořadu Otázky Václava Moravce v roce 2014 a s nápadem privatizovat ČT seznámil veřejnost již loni v březnu. Od té doby jsou jeho konflikty s ČT čím dál častější.

Takový pokus není ve střední Evropě ale nijak výjimečný: V Maďarsku veřejnoprávní média ovládl Orbán po svém druhém vítězství v roce 2015. Naposledy jsme zažili tvrdý zásah proti těmto médiím v Polsku po vyhraných volbách Kaczynského na přelomu let 2015 a 2016. Po pětadvaceti letech si naši politici zase chtějí situaci usnadnit: místo, aby své názory obhajovali, chtějí je prosazovat pomocí loajálních zaměstnanců.

Prestižní média, mezi něž veřejnoprávní instituce patří - jak už to předjímala liberální teorie médií v XIX. století - veřejnost informují, kontrolují ostatní mocnosti a společnost baví. Tato média právě tím, že mluví různými hlasy, zajišťují pluralitní demokracii, v níž není možné, aby lidé podlehli iluzi o jediné pravdě kvůli tomu, že jejich majitelé znají předem odpověď na každou otázku. Tato média musí naopak poukazovat na to, že pravda je křehká komodita, že nikdo nemůže být jejím majitelem. Pravda je proces, který se nepodřizuje mocenské autoritě, ale oznamuje triumf vlastního svědomí, jak řekl Jan Hus před více než šesti sty lety.

Situace je v této pozdní době komplikovaná ještě ustavením páté mocnosti ve veřejném prostoru, kterou tvoří nikomu neodpovědné a často anonymní podivné weby, blogosféra a sociální sítě, na nichž lidé nehledají informace, ale pouze stvrzení svého názoru.

U nás je situace o to horší, že většina tištěných médií patří několika byznysmenům, kteří mají i své politické zájmy a jeden z nich je dokonce majitelem politické strany. Za této situace by si veřejnoprávní média zasloužila zvláštní hájení. Kvůli tomu, aby byla vůči vládě, prezidentovi či různým institucím kritická, v roce 1927 ve Velké Británii vznikl jejich předobraz BBC, když John Reith převedl po pěti letech Company na Corporation, aby se nemohla opakovat situace z roku 1926, kdy tam byla generální stávka. Tehdy tato stanice fandila vládě a dala malý prostor stávkujícím. Jinými slovy, i kdyby tomu bylo tak, jak prezident říká, že ČT je řízena TOP 09, bylo by to lepší, než kdyby fandila pouze vládě a prezidentovi, těm má naopak vzdorovat.