Moc je politické médium, a politika začíná s její koncentrací, napsal klasik. Jenže v roztříštěné politické krajině, kde prezident nedovolí pracovat vládě bez důvěry, musí si nejsilnější strana partnery, s kterými se nemůže dohodnout, aby mohla moc koncentrovat, koupit, na což mnohdy peníze z voleb nestačí. A to je přesně případ Slovenska, o kterém loni v knize Vlčice hovořila Magda Vášáryová, když tvrdila, že tam premiér Fico financuje postkomunistickou levici stejně jako svého koaličního partnera Slovenskou národní stranu mečiarovskými privatizéry, které původně kritizoval. Ti ho dnes mají v hrsti: jejich lidé díky penězům, které tečou od nich a na ně navázaných zahraničních podnikatelů do politiky, ovládli státní správu a vymkli se důslednější kontrole.

A to způsobuje, že zkorumpovaní jsou v důsledku skoro všichni: ti, co peníze přijímají od oligarchů, i ti, co je dostávají, a proto parlament přestává hrát kontrolní funkci, což má za následek, že se většina politiků i úředníků či justice raději podrobuje mocným než zákonům. Formální legalismus nikdy nedokáže zcela spoutat politickou silnou vůli k moci a nespoutaná vůle po moci je pak vždy destruktivní pro každý politický řád. Přesně to pojmenoval Montesquieu, když řekl: "Zákony bez kultury nemohou fungovat." Podobně to formuloval náš Palacký: "Svoboda bez mravního základu, bez práva a spravedlnosti, jest jen pud dravce, jest libovůle a tyranství despoty." A protože Fico jako většina dravců soudí jen druhé a neumí posuzovat vlastní kroky s odstupem, trvalo mu dlouho, než pochopil v jaké pasti je.

Nastane-li taková situace, to je přesně ten okamžik, kdy se jazyk stává nebezpečnou politickou zbraní, protože pojmenovává skutečnost, která je maskovaná nefungujícími demokratickými kulisami. A to je ten hlavní důvod, proč byl na Slovensku zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak ze serveru aktuality. sk se svou přítelkyní Martinou Kušnírovou, která byla svědkyní jeho vraždy.

Vzpomeňme, že ze stejných důvodů byl poslán do nuceného exilu i náš Karel Havlíček, který věřil, že svoboda tisku představuje důležitou kontrolu zákonodárství i státní správy, která není méně důležitá než soudní nezávislost, ale která současně vede k vyšší politické kultuře a posiluje morální soudržnost společnosti.

Zatímco Havlíček bojoval za nové uspořádání Habsburské monarchie v naději, že jeho prostřednictvím také vytvoří demokratickou společnost a politický národ, my i Slováci stojíme dnes před úkolem obhájit a prosadit naši demokratickou identitu a republikánské hodnoty proti těm, kdo by je zase chtěli zrušit a kdy na Slovensku se už neštítí kvůli tomu i vraždit.

(Psáno pro ČRo Plus)