Zeman versus Benešová, fakta versus zastírání
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová tvrdí, že komentáře nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana k jejímu návrhu na změny v zákoně o státním zastupitelství začínají být paranoidní. Žalobci podle ní poskytují PR rozhovory a tweetují. Tvrdě odmítá, že připravuje změnu zákona tak, aby se zbavila jak Pavla Zemana, tak vrchních státních zástupců Lenky Bradáčové a Iva Ištvána. Podle paní Benešové připomínky státního zastupitelství byly částečně zohledněny.
Skutečnost je zatím ale úplně jiná: Ministryně spravedlnosti zatím, podle Pavla Zemana, souhlasila jen s jednou připomínkou státních zástupců, a sice že není potřeba účinnost zákona odkládat o několik let. Jenže hlavní rozpor se vede o tom, jak budou vrchní státní zástupci jmenováni: Pavel Zeman navrhuje, aby k tomu došlo na základě výsledků výběrového řízení a pak aby ministryně vrchního státního zástupce jmenovala na návrh nejvyššího státního zástupce. Podobně mají být vybírání i krajští státní zástupci na návrh vrchního státního zástupce, v jehož obvodu má být takový člověk jmenován. Analogicky by to mělo být i v případě jmenování okresních státních zástupců.
A jak stojí v připomínkách, zcela nepřijatelně je řešena otázka složení komise pro výběrová řízení na vedoucí státní zástupce: paní ministryně chce jmenovat tři z pěti členů, a tím by si samozřejmě mohla dosazovat na důležité posty, koho by chtěla. Jinými slovy výběrová komise by se touto změnou stala výběrovou komisí ministra spravedlnosti a pozice navrhovatele by byla pouze formální.
To, co navrhuje paní Benešová, je dokonce v rozporu i s důvodovou zprávou, která se předkládá parlamentu a v níž stojí, cituji: "Vzhledem k hlavnímu sledovanému cíli navrhované úpravy, tedy oslabení rizika nežádoucího ovlivňování činnosti státního zastupitelství ze strany exekutivy, se navrhuje, aby ve výběrových komisích byli vždy zástupci exekutivy v menšině."
Navíc je návrh ministryně v přímém rozporu i s usnesením vlády ze 17. prosince 2018, která akcentuje posilování nezávislosti orgánů činných v trestním řízení. Proto nejen státní zástupci, ale i Soudcovská unie nesouhlasí s tím, aby do komise ministr spravedlnosti jmenoval jednoho ze soudců, a to i proto, že je to v rozporu se zákonem: taková činnost soudce v zákoně není uvedena. Nejlogičtější řešení by proto bylo, jak v připomínkách Pavla Zemana stojí, aby pakliže má výběrová komise pět členů, dva jmenoval ministr a další dva ten, kdo je oprávněn podat návrh na jmenování a jednoho člena by jmenoval nejvyšší státní zástupce.
Jak tedy ze stručného výtahu z připomínek státních zástupců vyplývá, nejde o paranoidní vyjádření, ale pouze o fakta, zatímco paní ministryně pravé důvody změn v zákoně zastírá a jen mlží. Že by změny navrhované paní Benešovou uvítali ti, co se dlouhodobě pohybují za hranou zákona, je pochopitelné, ale nakonec bude záležet pouze na nás, na občanech, jestli to dovolíme.
Jak stojí v Ústavě, v článku II, lid je zdrojem veškeré státní moci a jakmile nějaké orgány této moci jednají proti Ústavě, zákonům, vlastním usnesením a důvodové zprávě, jako v tomto případě, lid nejen může, ale musí projevit veřejně svou vůli.
(Psáno pro ČRo Plus)
Skutečnost je zatím ale úplně jiná: Ministryně spravedlnosti zatím, podle Pavla Zemana, souhlasila jen s jednou připomínkou státních zástupců, a sice že není potřeba účinnost zákona odkládat o několik let. Jenže hlavní rozpor se vede o tom, jak budou vrchní státní zástupci jmenováni: Pavel Zeman navrhuje, aby k tomu došlo na základě výsledků výběrového řízení a pak aby ministryně vrchního státního zástupce jmenovala na návrh nejvyššího státního zástupce. Podobně mají být vybírání i krajští státní zástupci na návrh vrchního státního zástupce, v jehož obvodu má být takový člověk jmenován. Analogicky by to mělo být i v případě jmenování okresních státních zástupců.
A jak stojí v připomínkách, zcela nepřijatelně je řešena otázka složení komise pro výběrová řízení na vedoucí státní zástupce: paní ministryně chce jmenovat tři z pěti členů, a tím by si samozřejmě mohla dosazovat na důležité posty, koho by chtěla. Jinými slovy výběrová komise by se touto změnou stala výběrovou komisí ministra spravedlnosti a pozice navrhovatele by byla pouze formální.
To, co navrhuje paní Benešová, je dokonce v rozporu i s důvodovou zprávou, která se předkládá parlamentu a v níž stojí, cituji: "Vzhledem k hlavnímu sledovanému cíli navrhované úpravy, tedy oslabení rizika nežádoucího ovlivňování činnosti státního zastupitelství ze strany exekutivy, se navrhuje, aby ve výběrových komisích byli vždy zástupci exekutivy v menšině."
Navíc je návrh ministryně v přímém rozporu i s usnesením vlády ze 17. prosince 2018, která akcentuje posilování nezávislosti orgánů činných v trestním řízení. Proto nejen státní zástupci, ale i Soudcovská unie nesouhlasí s tím, aby do komise ministr spravedlnosti jmenoval jednoho ze soudců, a to i proto, že je to v rozporu se zákonem: taková činnost soudce v zákoně není uvedena. Nejlogičtější řešení by proto bylo, jak v připomínkách Pavla Zemana stojí, aby pakliže má výběrová komise pět členů, dva jmenoval ministr a další dva ten, kdo je oprávněn podat návrh na jmenování a jednoho člena by jmenoval nejvyšší státní zástupce.
Jak tedy ze stručného výtahu z připomínek státních zástupců vyplývá, nejde o paranoidní vyjádření, ale pouze o fakta, zatímco paní ministryně pravé důvody změn v zákoně zastírá a jen mlží. Že by změny navrhované paní Benešovou uvítali ti, co se dlouhodobě pohybují za hranou zákona, je pochopitelné, ale nakonec bude záležet pouze na nás, na občanech, jestli to dovolíme.
Jak stojí v Ústavě, v článku II, lid je zdrojem veškeré státní moci a jakmile nějaké orgány této moci jednají proti Ústavě, zákonům, vlastním usnesením a důvodové zprávě, jako v tomto případě, lid nejen může, ale musí projevit veřejně svou vůli.
(Psáno pro ČRo Plus)