Proč se dlužníci tetovali
Ve Sněmovně čeká na schválení zákon, který má jasně oddělit politickou a ekonomickou moc od médií. Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu pirátů, řekl: „Politici, kteří vlastní mediální domy, pokřivují svobodnou soutěž,“ A jsou-li k tomu podnikateli, kteří mají miliardové dluhy, tedy závazky vůči jiným korporacím a zájem o výdělek vlastních firem, nemohou nikdy svobodně řídit stát. Jsou příliš určeni druhými a svými zájmy, nemohou být dobrými služebníky státu.
Kdybychom si nebyli vědomi těchto závazků, a spoléhali se jen na přírodu, veřejný prostor by byl nečitelný, deformovaný neznalostmi vztahů a rozhodovala by jen síla. Byla by narušena rovnováha, o kterou musí usilovat každý demokratický stát. Proto už kdysi dávno byla snaha tyto závazky zpřítomňovat.
V archaických dobách platilo, že když si někdo něco půjčil, směl si jej věřitel fyzicky označit tetováním či zjizvením jeho obličeje. Dlužník proto nikdy nezapomněl na dluh. Tělo svědčilo o činu, vazbách a závazcích, potažmo bylo samo závazkem vůči druhým. Dnes tetování či jizvy nahrazují informace o dluzích i způsobu podnikání, které musí majitelé zveřejňovat.
A podobně je tomu s dotacemi: dotace představují peněžní dar zpravidla od státu či od Evropské unie, který však pochází z daní občanů, a proto jsou příjemci vázáni zákonnými závazky, které pak musí stát kontrolovat. V případě, že je příjemce dotací i vrcholným představitelem státu, pak by měl kontrolovat sám sebe, což je v rozporu se zdravým rozumem.
A vlastní-li takoví lidé navíc ještě mediální koncern, mají možnost ovlivňovat ve veřejném prostoru paměť a vědomí: tedy manipulovat s informacemi o svých závazcích i podnikání. Filozofové hovoří o umělé výrobě paměti a vědomí, která se týká nitra nás všech.
Pokus vyřešit tyto spletité závislosti u našeho bývalého premiéra tzv. svěřenskými fondy se ukázal v tak malé zemi, kde tentýž muž vlastní okolo 250 firem jako pofidérní, protože premiér jen delegoval pravomoci ve fondu na svou ženu a advokáty, které stejně sám řídí.
Jenže upne-li někdo veškerou energii na to, aby zakryl, že firmy řídí a soustředí se hlavně na sebeprezentaci a propagaci, vzdává se sám sebe, jeho já se vytratí, a to je přesně to, co se stalo Andreji Babišovi. Už neví, kdo je, jednou bojuje proti korupci, chce pomáhat podnikatelům, podruhé se tváří jako sociální demokrat a potřetí jako krajní pravičák.
Proto je dobře, že mediální divize společnosti Agrofert po schválení zákona bude na prodej. Zájem o koupi má miliardář Pavel Tykač, který nikdy nechtěl vstoupit do politiky a žije v zahraničí. Už samo vědomí možnosti nebezpečnou situaci řešit, představuje pro nás naději. Zdá se, že česká tradiční něžná netečnost je pozvolna vytěsňována hutnějším evropským vědomím.
Napsáno pro ČRo Plus.
Kdybychom si nebyli vědomi těchto závazků, a spoléhali se jen na přírodu, veřejný prostor by byl nečitelný, deformovaný neznalostmi vztahů a rozhodovala by jen síla. Byla by narušena rovnováha, o kterou musí usilovat každý demokratický stát. Proto už kdysi dávno byla snaha tyto závazky zpřítomňovat.
V archaických dobách platilo, že když si někdo něco půjčil, směl si jej věřitel fyzicky označit tetováním či zjizvením jeho obličeje. Dlužník proto nikdy nezapomněl na dluh. Tělo svědčilo o činu, vazbách a závazcích, potažmo bylo samo závazkem vůči druhým. Dnes tetování či jizvy nahrazují informace o dluzích i způsobu podnikání, které musí majitelé zveřejňovat.
A podobně je tomu s dotacemi: dotace představují peněžní dar zpravidla od státu či od Evropské unie, který však pochází z daní občanů, a proto jsou příjemci vázáni zákonnými závazky, které pak musí stát kontrolovat. V případě, že je příjemce dotací i vrcholným představitelem státu, pak by měl kontrolovat sám sebe, což je v rozporu se zdravým rozumem.
A vlastní-li takoví lidé navíc ještě mediální koncern, mají možnost ovlivňovat ve veřejném prostoru paměť a vědomí: tedy manipulovat s informacemi o svých závazcích i podnikání. Filozofové hovoří o umělé výrobě paměti a vědomí, která se týká nitra nás všech.
Pokus vyřešit tyto spletité závislosti u našeho bývalého premiéra tzv. svěřenskými fondy se ukázal v tak malé zemi, kde tentýž muž vlastní okolo 250 firem jako pofidérní, protože premiér jen delegoval pravomoci ve fondu na svou ženu a advokáty, které stejně sám řídí.
Jenže upne-li někdo veškerou energii na to, aby zakryl, že firmy řídí a soustředí se hlavně na sebeprezentaci a propagaci, vzdává se sám sebe, jeho já se vytratí, a to je přesně to, co se stalo Andreji Babišovi. Už neví, kdo je, jednou bojuje proti korupci, chce pomáhat podnikatelům, podruhé se tváří jako sociální demokrat a potřetí jako krajní pravičák.
Proto je dobře, že mediální divize společnosti Agrofert po schválení zákona bude na prodej. Zájem o koupi má miliardář Pavel Tykač, který nikdy nechtěl vstoupit do politiky a žije v zahraničí. Už samo vědomí možnosti nebezpečnou situaci řešit, představuje pro nás naději. Zdá se, že česká tradiční něžná netečnost je pozvolna vytěsňována hutnějším evropským vědomím.
Napsáno pro ČRo Plus.