Volba soudců Ústavního soudu. Střet dvou koncepcí
Jak je známo, Senát 31. května 2023 schválil v tajném hlasování všechny tři kandidáty, které navrhl prezident Petr Pavel. A to přesto, že v ústavněprávním výboru byl doporučen jen ústavní expert profesor Jan Wintr. Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a expředsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová doporučení nedostali, protože prý dříve pracovali na stejném soudu, výběr nerespektuje různorodost soudní zkušenosti, kandidátka nemá doktorát, mezi nominanty nejsou zastoupeny různé právní profese nebo dokonce, že prezidentův výběr nebyl transparentní či, že by senátoři neměli prezidentovi vyhovět ve všem atd. Ve výboru pro lidská práva prošli všichni navržení bez problémů.
Již z tohoto faktu lze usuzovat, že Senát neměl původně jednotný názor na funkci Ústavního soudu, který hned po založení této instituce definoval soudce profesor Josef Cepl takto: „Smysl Ústavního soudu je v tom korigovat vládu většiny.“ A těsně před smrti mi v rozhovoru pro Respekt řekl: „Jak známo, většina se velmi často nebo dokonce většinou mýlí, hlas většiny proto není základem demokracie…. Tím upozorňuji, že mínění většiny může být nebezpečné.“
Proto v naší civilizaci převládla moderní soudní teorie, která je spojena se sociologií a které se začalo říkat právní realismus, kde právo představuje jen jeden z normativních systémů chování, který se má prolínat s estetickými i etickými a dalšími principy. Přitom ústavní principy mají mít vždy přednost před všemi ostatními právními pravidly. Dnešní konstitucionalismus či materiální právní stát vychází z přesvědčení, že by se měla oslabovat moc vlády člověka nad člověkem a že by mělo docházet k nahrazování vládce řádem.
U nás však zřejmě stále do jisté míry převládá formalismus ze zaniklé brněnské školy profesora Františka Weyra. Tato teorie vycházela z přesvědčení, že lze právo vměstnat do tematických a lingvistických pravidel. Od této teorie se na Západě odstoupilo, protože byla snadno zneužitelná lingvistickými výklady, které šly proti smyslu práva a spravedlnosti.
Tento starší výklad ale vyhovuje advokátům, kteří mají zájem na tom, aby jejich klient, tedy osoba, korporace či politická strana vyhrála. Proti stojí moderní výklad, státoprávní, který se snaží hledat smysl a cíl daných ustanovení.
A právě o tomuto rozdílnému vnímání funkce práva byl spor v Senátu: Prezident a jeho poradci v čele s profesorem Janem Kyselou prosazují státoprávní výklad a proti jsou někteří politici z ODS, ale i z TOP 09 a KDU_ČSL, protože tento přístup neslouží jejich politickým zájmům. Výsledek hlasování se zdá být dobrým znamením, že státoprávní výklad i u nás začíná převládat, jako tomu je ve staré Evropě.
Psáno pro ČRo Plus.
Již z tohoto faktu lze usuzovat, že Senát neměl původně jednotný názor na funkci Ústavního soudu, který hned po založení této instituce definoval soudce profesor Josef Cepl takto: „Smysl Ústavního soudu je v tom korigovat vládu většiny.“ A těsně před smrti mi v rozhovoru pro Respekt řekl: „Jak známo, většina se velmi často nebo dokonce většinou mýlí, hlas většiny proto není základem demokracie…. Tím upozorňuji, že mínění většiny může být nebezpečné.“
Proto v naší civilizaci převládla moderní soudní teorie, která je spojena se sociologií a které se začalo říkat právní realismus, kde právo představuje jen jeden z normativních systémů chování, který se má prolínat s estetickými i etickými a dalšími principy. Přitom ústavní principy mají mít vždy přednost před všemi ostatními právními pravidly. Dnešní konstitucionalismus či materiální právní stát vychází z přesvědčení, že by se měla oslabovat moc vlády člověka nad člověkem a že by mělo docházet k nahrazování vládce řádem.
U nás však zřejmě stále do jisté míry převládá formalismus ze zaniklé brněnské školy profesora Františka Weyra. Tato teorie vycházela z přesvědčení, že lze právo vměstnat do tematických a lingvistických pravidel. Od této teorie se na Západě odstoupilo, protože byla snadno zneužitelná lingvistickými výklady, které šly proti smyslu práva a spravedlnosti.
Tento starší výklad ale vyhovuje advokátům, kteří mají zájem na tom, aby jejich klient, tedy osoba, korporace či politická strana vyhrála. Proti stojí moderní výklad, státoprávní, který se snaží hledat smysl a cíl daných ustanovení.
A právě o tomuto rozdílnému vnímání funkce práva byl spor v Senátu: Prezident a jeho poradci v čele s profesorem Janem Kyselou prosazují státoprávní výklad a proti jsou někteří politici z ODS, ale i z TOP 09 a KDU_ČSL, protože tento přístup neslouží jejich politickým zájmům. Výsledek hlasování se zdá být dobrým znamením, že státoprávní výklad i u nás začíná převládat, jako tomu je ve staré Evropě.
Psáno pro ČRo Plus.