Ano je tu pro všechny
Heslo ANO je tu pro všechny opakuje toto hnutí na všech svých spanilých jízdách. Jenže, jak známo, každá sázka na všeobjímající slova je nezávazná a nicneříkající. Proto v angličtině catch all party je původně pojmenování pro univerzální party, velký mejdan, který se konává většinou pod stanem. Jinými slovy se jedná o jednorázovou zábavu.
A podobně funguje ANO, které ač nemá ani tři tisíce členů tvrdí, že je pro všechny, i když jen všechny zve na předvolební party a využívá situační etiku. Bez programu nemůže oslovit všechny, proto pracuje s emocemi místo s fakty. Nemá-li program, jde evidentně o krycí manévr. O etiku, která se momentálně hodí a zakryje obavy z neexistujících konkrétních slibů. Chce jen, aby šéfa voliči milovali, protože milující partnerovi vždy všechno odpustí. Sociologové říkají, že existují trestné činy z vášně a z rozumu. Ti první se odvolávají na lásku či nenávist, ti druzí tak činí z rozumu a odvolávají se na slovní konstrukce působící na city, což z viníků činí snadno soudce druhých. Jakmile je v čele takového uskupení někdo s nedostatečným charakterem, kdo má schopnost vycítit sháňku po nějakém přání, přijde se sloganem, který funguje jako poklička, pod kterou se jeho vlastní zájem schová. Vykřikuje prázdná slova, a místo, aby byl souzen, začne diktovat zákony.
Není to nic nového, je to jen starý způsob, jak zamaskovat své vlastní cíle. A chceme-li pochopit nějakou dobu či epochu, musíme se pokusit pojmenovat činy, které se chystají pod pokličkou lesklých a láskyplných slov.
Je-li politik, který tyto hry využívá, zároveň podnikatelem jako Andrej Babiš, je třeba se podívat na to, co a jak produkují jeho firmy: Jsou-li pouze zaměřeny na výrobu, tedy na zisk, znamená to, že takový podnikatel není tvůrčí, nezabývá se vývojem nových technologií, negarantuje rozvoj, nemyslí na budoucnost, nepomáhá budovat stát, ale myslí pouze na sebe. Každý pokrok a vývoj je založen na tvůrčí energii, jakmile v podnikání absentuje, je ohrožena budoucnost. Jak pravil klasik: Mýtus ničím nespoutané výroby je těhotný velkým střetem. To on ví, a proto ho sám vyvolá. Hrozba nepřítelem může zakrýt skutečný úmysl. Proto u nás viník křičí, že jeho soupeř chce zavést novou totalitu.
Jsme svědky staré absurdity: Zloděj křičí chyťte zloděje. Totalita není nic jiného než starý sen o jednotě, aby se všichni, tedy alespoň většina voličů, sjednotila kolem křiklouna, který za ně vše vyřeší, který zastaví dějiny. A protože to se mu nemůže podařit, k žádné objektivní změně nedojde, nahradí ji subjektivní změna v pojmenování: Použije vyprázdněná slova obalená city. Časem se na tento podvod přijde, ale to již křiklouna nemusí zajímat: Čtyři roky další vlády, kdy může jen vyrábět a tu výrobu si nechat dotovat z Evropské unie, mu stačí ke spokojenosti. Otázka je, jestli to stačí i všem našim občanům. Jestli chceme patřit k tak snadno obalamutitelné většině, jestli nám nezáleží na budoucnosti našich dětí a vnuků.
Napsáno pro ČRo PLus.
A podobně funguje ANO, které ač nemá ani tři tisíce členů tvrdí, že je pro všechny, i když jen všechny zve na předvolební party a využívá situační etiku. Bez programu nemůže oslovit všechny, proto pracuje s emocemi místo s fakty. Nemá-li program, jde evidentně o krycí manévr. O etiku, která se momentálně hodí a zakryje obavy z neexistujících konkrétních slibů. Chce jen, aby šéfa voliči milovali, protože milující partnerovi vždy všechno odpustí. Sociologové říkají, že existují trestné činy z vášně a z rozumu. Ti první se odvolávají na lásku či nenávist, ti druzí tak činí z rozumu a odvolávají se na slovní konstrukce působící na city, což z viníků činí snadno soudce druhých. Jakmile je v čele takového uskupení někdo s nedostatečným charakterem, kdo má schopnost vycítit sháňku po nějakém přání, přijde se sloganem, který funguje jako poklička, pod kterou se jeho vlastní zájem schová. Vykřikuje prázdná slova, a místo, aby byl souzen, začne diktovat zákony.
Není to nic nového, je to jen starý způsob, jak zamaskovat své vlastní cíle. A chceme-li pochopit nějakou dobu či epochu, musíme se pokusit pojmenovat činy, které se chystají pod pokličkou lesklých a láskyplných slov.
Je-li politik, který tyto hry využívá, zároveň podnikatelem jako Andrej Babiš, je třeba se podívat na to, co a jak produkují jeho firmy: Jsou-li pouze zaměřeny na výrobu, tedy na zisk, znamená to, že takový podnikatel není tvůrčí, nezabývá se vývojem nových technologií, negarantuje rozvoj, nemyslí na budoucnost, nepomáhá budovat stát, ale myslí pouze na sebe. Každý pokrok a vývoj je založen na tvůrčí energii, jakmile v podnikání absentuje, je ohrožena budoucnost. Jak pravil klasik: Mýtus ničím nespoutané výroby je těhotný velkým střetem. To on ví, a proto ho sám vyvolá. Hrozba nepřítelem může zakrýt skutečný úmysl. Proto u nás viník křičí, že jeho soupeř chce zavést novou totalitu.
Jsme svědky staré absurdity: Zloděj křičí chyťte zloděje. Totalita není nic jiného než starý sen o jednotě, aby se všichni, tedy alespoň většina voličů, sjednotila kolem křiklouna, který za ně vše vyřeší, který zastaví dějiny. A protože to se mu nemůže podařit, k žádné objektivní změně nedojde, nahradí ji subjektivní změna v pojmenování: Použije vyprázdněná slova obalená city. Časem se na tento podvod přijde, ale to již křiklouna nemusí zajímat: Čtyři roky další vlády, kdy může jen vyrábět a tu výrobu si nechat dotovat z Evropské unie, mu stačí ke spokojenosti. Otázka je, jestli to stačí i všem našim občanům. Jestli chceme patřit k tak snadno obalamutitelné většině, jestli nám nezáleží na budoucnosti našich dětí a vnuků.
Napsáno pro ČRo PLus.