Co je ESG a odkud se vlastně vzalo je otázka, která trápí mnohé investory, firmy i běžné smrtelníky. Jedná se o další byrokratickou tyranii, nebo má ESG skutečně šanci změnit svět k lepšímu?

Společensky a ekologicky odpovědné investování se v současné době nachází v komplikované pozici. Zatímco někteří se s termínem ESG (Environmental, Social, Governance) investování dosud nesetkali, pro řadu investorů představuje hlavní kritérium při rozhodování, do jaké firmy či projektu vložit své finance. Často se na toto téma nahlíží se skepticismem, především v České republice, protože je považován za zbytečný rozmar levice a nahlížejí na něj jako na nutné zlo, které se snad přežene rychleji než bouře.


Pro hodnocení společností z hlediska ESG investování se používají tři kritéria: dopad na životní prostředí (Environmental), sociální oblast (Social) a řízení podniku (Governance). Tyto tři oblasti hodnotí, jaký dopad má daná společnost a její dodavatelský řetězec na životní prostředí. Jakou zanechává uhlíkovou stopu, jestli řeší klimatické změny a její možné dlouhodobé dopady na své podnikání. Sociální faktory zahrnují široké spektrum aspektů společnosti samotné přes způsoby, jimiž se angažuje v širší komunitě, zda se zasazuje o společenské dobro v celorepublikovém či celosvětovém měřítku. Řízení se pak dotýká vedení společnosti, jeho přístupu k zavádění pozitivních změn, komunikace s akcionáři, odměňování vedoucích pracovníků a podobných otázek.


A jak se vlastně určuje ESG skóre firmy? Vyhodnocují je nezávislé společnosti a výzkumné skupiny třetích stran podle jednotlivých složek (E, S, G), přihlížejí k mnoha kritériím. Například pro evropský trh se bavíme o pravidlech vycházejících z tzv.Taxonomie, SFDR a CSRD. Na základě těchto předpisů se hodnotí jak si společnost vede z hlediska odpovědnosti k environmentálním a společenským poměrům ve světě, a lze ji porovnat s konkurencí. Názory na změny klimatu, politické přešlapy, genderovou a rasovou nerovnost, bezpečnost dat či ochranu soukromí jsou dnes ve společnosti vyhrocené, proto bude pro firmy stále důležitější věnovat ESG pozornost. ESG, i přes negativní vlnu tzv.greenwashingu, představuje naději pro životní prostředí i světové společenství. Je to politicko-ekonomický nástroj, který má spustit řetězovou reakci firem a investorů, jelikož funguje na principu ,,Moje ESG ovliňí tvoje ESG.” Firmy si tedy budou pečlivěji vybírat své partnery a dodavatele. Dá se tedy předpokládat, že se budou snahy všech o vylepšení si svých ESG skóre v rámci přežití na trhu, zvyšovat. V opačném případě se totiž může stát, že banka odmítne poskytnout špatně hodnocené firmě financování a partneři se poohlédnou na trhu po někom jiném.


Zásadním důvodem, proč bychom se měli zabývat ESG, je proměna a růst tlaku ze tří stran. První stranou jsou banky, jakožto první sektor, který byl v Evropě novými unijními předpisy zasažen, vidí obchodní příležitosti v investicích do obnovitelných energií a průmyslu s nízkouhlíkovou stopou. Zároveň představuje financování takové firmy menší risk a často větší zisk. Nefinanční reporting se tedy dostává na úroveň toho finančního. Za druhé se díváme na tlak ze strany nové generace účastníků na trhu, jejichž chování přímo vyhledává příležitosti zabývající se společenskou a ekologickou problematikou. V poslední řadě je tu EU, která přichází s novými nařízeními. Ta stanovují přísnější pravidla pro dodržování ESG standardů, která se ve světě postupně formulují již 20 let.


Napříč společností je i přes přesvědčivé argumenty jistá nevraživost vůči tématům, která se tváří zeleně. ESG ale není pouze o zelenějším světě. Je to o celospolečenském přístupu k tomu, jak chceme, aby vypadala budoucnost nejenom planety, ale přírody a všeho živého včetně každého z nás na ní. Proto přichází tlak shora nejprve na firmy. Firemní nastavení, politika i udržitelná strategie budou hlavní hráči budoucnosti. Otázkou zůstává kdo a jakými nástroji bude na státní úrovni ESG po firmách požadovat a jak budeme firmy, které nebudou v souladu s předpisy penalizovat?