(Blogerka varuje, přečtení může vést k rozčilení, a to nejen ochránců zvířat.)

V ulici skoro za rohem od mého domu je ve zvýšeném přízemí okno, na jehož parapetu sedával statný velký pes a majestátně přehlížel své okolí. Sedával tam denně, nebo alespoň vždy, když jsem šla okolo. V létě měl okno otevřené, v zimě zavřené.


Věděl o všem, co se v ulici šustlo, kdy jezdí Franta ze sousedního bytu ráno do práce a kdy se vrací, zda jde babka z horního patra ven o holi, nebo bez hole, zda šla malá Evička s maminkou do školky včas, nebo mají zase zpoždění. Ale i náhodní chodci se u sršaté psí hlavy v okně s obdivem zastavovali, nebo ji alespoň pohledem zdravili.



Z toho všeho hafan usoudil, že tohle je celý svět a on je jeho pán. Neznal jiné ulice, jiné dvory, jiné byty a dokonce o jejich existenci neměl ani ponětí, takže po žádném poznání netoužil. Odkud se na ulici berou cizí lidé a kam chodí, si hlavu nelámal. Nepochybně si myslel, že všichni bydlí v tom jednom velikém domě v té jediné ulici na světě, které vládne on, Jeho Veličenstvo Pes. Nechodil ven a k vyvenčení mu stačil dvůr. Pak rychle zase na okno, aby mu neuniklo nic, co se ve světě děje.

Dramata odehrávající se v jeho zorném úhlu prožíval psí vládce velmi intenzivně. Jednou nějaký cizinec šťouchl při couvání do auta Franty ze sousedního bytu a zbaběle ujel, aniž si všiml, jak zuřivým psím štěkotem je provázen. Nebo malá Evička vztáhla k „pejskovi“ ruce a rozněžnělý hafan, který se k ní láskyplně vyklonil, vypustil zároveň z tlamy tak obrovskou slinu, že matka dítě strhla zpět se štítivým „fuj“. No to si neměla dovolit! Od té doby jí král ulice dával najevo své mínění poštěkáváním tak opovržlivým, že od ní bylo vrcholem drzosti vylézt vůbec na světlo boží. Zato babka z horního patra dělala psímu králi radost. Vykurýrovala si nohu a začala chodit bez hole. Psi totiž hole v rukách lidí nesnášejí. A tak si žila ta psí země svým životem, idylickým i dramatickým, v zimě, v létě, na podzim i z jara.

Jednoho docela krásného dne se asi někdo z baráku stěhoval, protože v ulici rovnou před oknem zastavil stěhovací vůz jak hora. Pes nemohl věřit svým očím. Kde se to tu vzalo? Co je zas tohle za nepořádek? Výhružně zaštěkal, ale nic se nedělo. Z celého světa teď viděl jen malý úsek chodníku pod oknem. Ne, tohle je naprosto skandální! Takhle se přeci nedá uhlídat svět! Hafan se vzteky vztyčil v celé své majestátní velikosti, aby zjednal nápravu věcí tím nejstrašlivějším zaštěkáním, jaké svět kdy zažil. Než ale vypustil z huby jediný hlásek, jeho mohutné netrénované tělo se převážilo a sletělo na chodník po hlavě, jak pytel brambor. Král si srazil vaz. Krátce nato stěhovák odjel a z prázdného okna se zaskvěl zas širý pohled na celou ulici.

Poučení: Svět je mnohem větší než naše ulice a žije na něm mnohem víc lidí, než potkáváme. Jejich starosti i radosti, zkušenosti i prožitky jsou někdy podobné našim, ale většinou docela jiné. Když budeme nutit ostatní, aby řešili jen naše problémy, protože z našeho zorného úhlu se zdají být těmi nejdůležitějšími na světě, nedočkáme se ani pochopení, natož uznání, i kdybychom „v naší ulici“ měli tisíckrát pravdu.