Proslulá věta z filmového muzikálu Trhák (Svěrák, Smoljak, Podskalský 1980): „Kdo má kostým, jde za rakví…“, způsobila, že ve zmíněném filmu se herec, jehož postava má právě pohřeb, ocitne nedopatřením v čele smutečního průvodu a v centru záběru. Podobný kardinální nonsens zažili účastníci demonstrace proti demolici domu na Václavském náměstí, která se konala 5. prosince 2012 před budovou Ministerstva kultury ČR.


V den, kdy Prahu brázdily stovky Mikulášů, čertů a andělů, se čtveřice osob trochu nelogicky oblékla do zoomorfně infantilních oblečků a na místě, kde se začali scházet Pražané nespokojení s myšlenkou bourání na Václavském náměstí, vytvořila mlčenlivý půlkruh, jehož ideové vyznění bylo obsaženo na cedulích, které plyšáci drželi v prackách: „Smrt Praze!“ (2x), „Zastavme pokrok!“ (2x) a „Zpátečníci!“ (1x).



Když jsem zaregistrovala tuto neorganicky vyhlížející skupinku demonstrantů, šla jsem se na ni podívat zblízka.
„A co vy jste za zviřátka?“, pokoušela jsem se laškovně započít rozhovor. Mlčení.
„Opičky? Méďové?“ Mlčení.
„Copak to máte na tý ceduli? Zpátečníci? To jako, že chodíte pozpátku?“ Mlčení.

Byli divní, ale pokládali jsme je prostě za najaté antidemonstranty – brigádníky. Teprve na konci akce poznala jedna z bystrých účastnic v jednom z plyšáků samotného „demolition mana“ Jamese L. Woolfa, majitele domu na Václavském náměstí, za jehož zachování jsme demonstrovali a za jehož zboření antidemonstroval on.



Proč měl v ruce ceduli s expresivním nápisem „Smrt Praze!“, to zůstává ale rozum stát. Většinou přece nosí lidé transparenty s hesly, která vyjadřují jejich vlastní názor. Takže to teď vypadá, že cílem pana developera Woolfa je „zabít Prahu“.

No…, kouzlo nechtěného dělá divy, když se podívám na jím prosazovaný květinový dům, taky si myslím, že je to pro Prahu zabijačka.

Foto Martin Mádl