Alfons Mucha ji Praze zaslíbil v roce 1909, tedy ještě dřív, než učinil první tah štětcem. S vlasteneckým patosem i suverenitou již světově proslulého umělce současně žádal pro svůj budoucí velkolepý dar od Prahy stavbu pavilonu.

Málokdo se při tvorbě svého životního díla tak nadřel

Mucha ale nebyl žádný mluvka. Přestože sliboval prozatím jen zajíce v pytli, měl již vyjednanou finanční podporu amerického mecenáše se zvláštní slabostí pro slovanské národy. Díky tomu mohl příštích osmnáct let života zasvětit vzniku dvaceti gigantických pláten s fantaskními výjevy ze slovanské mytologie a historie ruské, srbské, polské, bulharské, lužickosrbské a pochopitelně především české. Málokdo se při tvorbě svého životního díla tak nadřel jako on. Málokdo měl přitom tak ušlechtilý a nezištný úmysl. Málokdo měl pro vznikající dílo předem přislíbenou i novou budovu od hlavního města…

A přitom jde z mnoha úhlů pohledu o osudový omyl. Jde o dílo, které nás může fascinovat, ale nepromlouvá k nám jasnou řečí, které chce přesto mnoho sdělit, ale jeho překotná výpověď je bez návodu nesrozumitelná, které nás chce nadchnout, ale svou šerosvitnou ponurostí nás spíš vyděsí, které v nás chce hýčkat lásku k něčemu, pro co jsme láskou nezahořeli. Dokážeme si to přiznat?


První a zároveň nejznámější obraz cyklu nazvaný Slované v pravlasti dokončil Mucha v roce 1912. Převzato z webu Muchovy nadace, kde si lze prohlédnout celý cyklus.


Sál zámku ve Zbiroze v době vzniku Muchova díla. Vpravo je pověšen dokončený obraz Slované v pravlasti. Systém pojízných lešení a schůdků umožňoval práci z jakékoliv výškové úrovně.

Slovanská epopej budí vášně kritiků i vyznavačů už sto let. V současné chvíli sbírá body při svém asijském turné, odkud se možná vrátí jako světová umělecká celebrita, magnet mezinárodní turistiky, kuriózum prvního řádu, které musí každý návštěvník Prahy vidět na vlastní oči. Protože “něco takového” se prostě jinde nevidí! Budiž to tomu dílu přáno, protože Slovanská epopej je skutečně velikou, či doslova (měřeno metry) obrovskou podívanou, která divákovi vyráží dech, aniž by musel chápat jediné gesto či situaci na plátně.

Námět pro jednadvacátý obraz epopeje: Moravané brání svého Muchu před Pražáky

Praha za sto let nedokázala autorovo přání vyplnit, a přestože v roce 1928 dokončený cyklus obrazů převzala, zprvu formálně, později i fyzicky, podezřívám její historické představitele, že nikdy o výstavbě samostatného pavilonu pro Slovanskou epopej reálně neuvažovali a k dílu, od 60. let 20. století vystavenému v Moravském Krumlově, se po zbytek 20. století ani příliš nehlásili. Před několika lety si ale hlavní město, zřejmě při nějaké inventuře majetku, na epopej uklizenou na Moravě vzpomnělo a na Moravanech, kteří se jí jako oblíbené lokální atraktivity nechtěli vzdát, tvrdě vybojovalo své vlastnické právo a obrazy převezlo do Prahy. Bylo to velké drama, jehož nejedno dějství se odehrálo i na politickém kolbišti, protože Morava si dílo rodáka z Ivančic již tak trochu přivlastnila. Po dočasné instalaci epopeje v pražském Veletržním paláci (2012-2016) se tedy nyní obrazy vydaly na cestu po světě. Na cestách mimochodem nejsou poprvé, ještě před dokončením celého cyklu sám Mucha některé z nich vystavil v New Yorku, Chicagu a Paříži, tedy na západě; až se nyní vrátí z dálného východu, budou mít už za sebou skoro cestu kolem světa.

Mucha žádal pavilon, ať mu tedy Praha nestaví palác

Co s epopejí dál teď aktuálně a intenzívně řeší pražská městská rada v čele s primátorkou. Pro epopej je zapotřebí připravit nový útulek, až se znavená ale slavná vrátí za rok či dva ze svých cest. Současně probíhá zjevný boj mezi představiteli některých městských částí, kteří by si rádi “urvali” budoucí světovou turistickou atrakci pro své území. V tomto ohledu se už nepřehlédnutelně vyznamenal starosta Prahy 1, který prosazuje na předmostí Štefánikova mostu stavbu obřího zlatého vejčitého útvaru od architekta Petra Malinského. Co na to říci? Nomen omen. Slovanská epopej má zřejmě Praze 1 snášet zlatá vejce. Praha 3 zas usiluje o umístění na Vítkově se synergickou návazností na Památník. To už je lepší nápad.


Zlaté vejce na předmostí u Štefánikova mostu. Z toho by byl Mucha v šoku! Podrobněji na stránce České televize, nebo autora návrhu.

Mezi částí odborníků ale také panuje silný názor, že příhodnou lokalitou pro stavbu pavilonu Slovanské epopeje by byla část bubenečského Výstaviště nazývaná Bruselská cesta, v jejímž čele stál bruselský výstavní pavilon (přenesený ze světové výstavy EXPO 58 v Bruselu a odstraněný po nešťastném požáru). Tuto variantu sama za sebe velmi vřele podporuji, vždyť Mucha a Marold byli kdysi souputníci již v Paříži, proč by se jejich rozměrově největší díla, mimochodem obě historická a dějově i stylově podobně pochmurná, neměla ocitnout nedaleko sebe na pražském Výstavišti. Případnou depku z jejich prohlídky bychom pak mohli vytřást z hlavy svěží procházkou ve Stromovce. Pozemky patří Praze a stavbě nic zásadního nebrání. Pro místo by svědčilo i to, že návrh solitérního pavilonu na Výstavišti si může dovolit funkčně i vzhledově mnohem více invence, než klasická stavba v centru svázaná mnoha vztahovými souvislostmi s okolím.

Těšnov? Ano, ale...

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy zpracoval pro radu města materiál, v němž jako nejvýhodnější lokalitu pro stavbu muzejní budovy pro epopej určil Těšnov, vzdor svému názvu dnes neutěšené místo po bývalém nádraží v blízkosti frekventované magistrály, ale přesto v centru a skvěle dostupné. Je nepochybně chytré dát Těšnovu konečně novou náplň a z té městské periferie uprostřed města učinit zas plnohodnotný městský prostor. Budova by ale zabrala jen menší část uprázdněné lokality, a pokud by se na nic neohlížela a byla by rychle vyprojektována a umístěna na Těšnově z politického rozhodnutí,mohla by hloupě blokovat jeho další smysluplný rozvoj. Proto je nutné nejdříve zpracovat koncepci celého místa, jednoho z mála prázdných míst v Praze s mimořádným potenciálem, připravit změnu územního plánu a na řešení prostoru kolem magistrály vypsat soutěž. Ovšem ať počítám, jak počítám, ve hře potom nejsou měsíce, ale celé roky, tímto by se už tedy současná městská reprezentace nepochlubila. Ale sorry, jinak to nejde!

Proč nevstoupila Slovanská epopej do srdce národa?

Proč se Muchovo dílo nestalo ikonickým národním dílem, jak o tom asi sám autor snil? Protože idea slovanské vzájemnosti, s nadsázkou řečeno jakési slovanské EU, která byla vlasteneckou vizí obrozenců poloviny 19. století a na níž je celé Muchovo dílo založeno, dávno vyprchala a zvláště pak po vzniku republiky byl již její étos naprostým nonsensem. Fantasy svět bájné slovanské minulosti snad může najít své obdivovatele i dnes, ale v Čechách je zvykem začínat historické vyprávění od praotce Čecha a hory Říp. Tam už jsme doma, se Svantovítem ve slovanské pravlasti si moc neporadíme.


Druhý obraz cyklu Slavnost Svantovítova na Rujáně. Převzato z webu Muchovy nadace, kde si lze prohlédnout celý cyklus.

Snaha převyprávět historické příběhy v nejnázornějším obrazovém vyjádření přivedla navíc Muchu k stylizovaným didakticko-teatrálním kompozicím nejednou s podivně levitujícími postavami. Nemohu se ubránit dojmu, že autor byl podvědomě ovlivněn živými obrazy, které inscenoval s velkým úspěchem pro různé spolky a společnosti z kostýmovaných figurantů. Nechci ale snižovat autorovu poctivou přípravu při zobrazování realistických detailů jeho obrazů, je známo, že studoval autentické artefakty, předměty z archeologických nálezů a v rámci přípravy navštívil Balkán, Rusko i další země, aby dokázal věrohodně zaznamenat charakter krajiny.

Přes svoje rozpačité osobní pocity z Muchova eposu, přeji současným představitelům pražské samosprávy, aby měli ve volbě následného řešení šťastnou ruku, aby se s problémem vypořádali důstojně a s rozvahou, bez křeče, spěchu a nátlaku, aby Muchově dílu dokázali vybrat místo, které nesnižuje, ani nepovyšuje jeho význam, ale plně odpovídá jeho charakteru umělecké atraktivity.

Poznámka:
Vznik Slovanské epopeje a její osudy za života autora podrobně popisuje kniha Jiřího Muchy: Alfons Mucha, Mladá fronta, Praha 1982

Odkazy na weby:
Muchova nadace
Národní galerie
IPR k vyhledání vhodné lokality a umístění na Těšnově:
Česká televize k návrhu pavilonu v podobě zlatého vejce.
Podrobněji k návrhu zlatého vejce od firmy Arpema Ing. arch. Petra Malinského