30. 04.

TÁTAFEST!

Na mezinárodní den žen jsme si zvykli, odvykli a neprávem naň zanevřeli. Trošku lepší to je s mezinárodním dnem matek, až na to, že t ženy, které si dovolí mít jiný názor než společnost okolo nich a nechtějí mít děti, trošičku skřípají zuby vzteky. Ty pak, které obíhají centra asistované reprodukce, pláčou…. A co muži – a co tátové?? Zdá se, že dokonce i u nás se začíná slavit mezinárodní den mužů. Už na pálení čarodějnic je dobré vědět, že přijde a v našich „byzi“ kalendáříčcích si jej zaškrtnout…

Když bylo naší Darince pět let, couraly jsme spolu Londýnem a jednou z velkých zastávek byla místní hračkářsko-papírnictví. Množství překrásných blbůstek a přáníček dcerku naprosto uchvátilo – ovšem nejlepší byla přání ke dni otců. „Dad, you are the best!“ jsme přivezly tatínkovi a od té doby jsou přáníčka tátovi vyráběna každoročně ručičkami jeho dítka. Tatínek si přání však musí zasloužit, takže jej pěkně hledá po celém bytě. Minule bylo umístěno na WC pod záchodovým prkýnkem, protože, no prostě víte pročže. Protože dítě je dcera, tož proto…..

Letos se chystáme přání tvořit a následně hledat na Kampě, kde oslavu dne otců chystá Liga otevřených mužů. I když do 21. června je daleko, náš program na tento den je již jasný. Tátové, udělejte si také okénko! Dobrovolně se přihlásím k vedení „klubu odložených matek“, tedy rozuměj matek, odložených partnery a dětmi ve výše uvedený den, aby si to oni mohli spolu na Kampě užít. Kam, dámy, vyrazíme???
O chlápky a pusinky se nám postarají jak níže uvedeno, náš program je jenom na nás…

OSLAVA DNE OTCŮ

Liga otevřených mužů zve řádné, mimořádné i neřádné táty, jejich děti a přátele: přijďte si zařádit a oslavit tak Den otců!

V neděli 21.června 2009 vás v Komunitním centru Kampa a okolí čeká
• 13-15 workshop pouze pro muže-otce
• 15-17 lehké letní aktivity pro dospělé a děti
• 17 koncert Yellow Sisters
• 18 workshop Drum Circle
• Navíc exkluzivní trika, pivo, milí lidé…
• Babysitting od 13 do 15 hod zajištěn.
Zaškrtněte si 21.června v kalendáři a pro další informace sledujte web www.ilom.cz.

Další LOMí akce:
• 5. května - Prom - Pražská otevřená skupina pro Muže na téma Žárlivost. Bližší info na našem webu.
• 15. - 17. května - Sebeúcta - Víkendový workshop pro muže. Bližší info na našem webu nebo v této pdf pozvánce.
• 2. června - Když rodí muž - Seminář pro muže, kteří se chtějí připravit na porod svého dítěte, na první měsíce
jeho života i na své otcovství. Bližší info na webu www.ilom.cz
.

19. 04.

Agresorka

Když jsem napsala slovo „agresorka“ ve wordu, objevilo se mi automatické červené podtržítko a slovo se „opravilo“na 4. pád slova „agresor“, tedy „agresora“. To, že by agresorem mohla být i žena a podstatné jméno si zasloužilo přechýlení, jak to čeština žádá, je naší civilizaci tak vzdálené, že s tím nepočítá ani slovník Microsoftu – a to je, jako kdyby s tím nepočítal ani Bůh …..

Moji pravidelní čtenáři si zajisté všimli, že si v poslední době blogařsky „válím šunky“ a nic nepíšu. Je to tím, že se snažím splnit slib daný svým čtenářům a napsat článek o Romech, který by z mého pohledu věc popsal, vysvětlil a nabídnul řešení. Problémeček je v tom, že se mi situace drobátko vymkla zpod kontroly. Píšu zhruba od Vánoc a už mám napsáno asi 25 stránek pojednání, které místo úrovně blogařské dosáhlo úrovně vědeckého pojednání. Pochopitelně jsem k tomu musela nastudovat asi tak metr psychologické literatury…. A to jsme, přátelé, tak v polovině…. Kdo si myslí, že napsat za čtyři měsíce pětadvacet stránek není nic moc, tomu vřele doporučuji, aby to taky zkusil: podmínkou je, že bude psát v oboru, který není jeho vlastní….jen pak může docenit, co to je pohybovat se na příklad v pojmovém aparátu, který nemá zasazen do hlubších souvislostí a musí si každé slovo opakovaně ověřovat.

Přes svoje plné zaujetí shora popsanou prací čas od času narazím na téma, které mne zaujme a popíchne k sepsání nějakého mini bložíku, jako je třeba tento:

Svět kolem nás je plný stereotypů. To je v podstatě v pořádku, protože stereotypy pomáhají minimalizovat energetické výdaje tam, kde není třeba originálního přístupu. Kdybychom se hluboce zamýšleli třeba kdykoliv skládáme nádobí do myčky, asi bychom toho o moc víc ten den nestihli. Stereotypy však přinášejí i svoje negativa: udržují nás totiž v zaběhaných způsobech myšlení a vnímáním světa z hloubky vyježděných kolejí těžko můžeme dohlédnout do jiných obzorů než ty, které nám dovolí horizont rigolu, ve kterém se právě nacházíme.

Jedním z takových stereotypů je postavení ženy jako křehké Květinky Marty, kterou je třeba opatrovat, chránit a která je automaticky vyviněna ze všeho, co by mohlo zavánět agresivitou, zlými úmysly, manipulací, neexistencí rodičovského citu. Osobně se s tímto způsobem myšlení setkávám velmi často u soudů, které řeší svěření dětí do péče a styk rodičů s dětmi. Říci zde na obranu otců nelze v podstatě nic, aniž by byl dotyčný otec, případně jeho advokátka, nabodnuti na kůl. Takovým pěkným příkladem je situace, kterou jsem zažila asi před půl rokem: obhajuji jednoho otce, který se již pět let nemůže vídat se svým mladším synem, kterého má v péči matka. Znalec – psycholog - prohlásil, že synek má špatný vztah k otci na základě toho, co mu říkala a jak jej vedla maminka…. Dala jsem si skutečně záležet na tom, abych nebyla vůči matce agresivní a sdělila jsem soudu svůj následující poznatek: Měla jsem v rukách prakticky všechny znalecké posudky rodičů, jejichž případy a spory péče o dítě došly až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Prakticky ve všech těchto případech mne upoutala jedna skutečnost: totiž, že matky, a to zejména matky chlapců, byly vyloženě overprotektivní. Stejně tak – sdělila jsem soudu - jedná i matka v tomto případě a lze se tedy nadít, že i tento případ vykazuje tendenci skončit ve Štrasburku…. Pojďme tedy se pokusit hledat jiná další řešení….. Než jsem svoji úvahu stačila doříct, vyskočila jak Jack in the box advokátka matky a jala se dožadovat, aby soud zaprotokoloval, že urážím její klientku…. Blíže intenzitu tohoto naléhání advokátky na soud nemohu popsat, protože bych mohla být nařčena ze znevažování kolegyně advokátky, a to zejména s ohledem na to, že tuto advokátku znají opravdu, ale opravdu úplně všichni…. Moje vysvětlení, že „overprotektivní“ znamená přespříliš či nepřiměřeně ochranitelský, přičemž toto jednání je v rozporu s tím, co desetiletý chlapec od své matky potřebuje – v tom se shodnou odborníci ve vývojové psychologii s dojemnou jednomyslností – soud na štěstí vzal v úvahu. Nicméně zde se právě projevil ten stereotyp, na který jsem poukázala výše. Otec a jeho advokátka prostě apriori jsou gauneři, kteří brojí proti chudince ženě. Ať řeknou cokoliv, je to lumpárna. Matka se pouze brání. A kdo by se divil, proti takovému zlosynovi!!

Bez souvztažnosti k výše uvedenému případu – či lépe řečeno bez souvztažnosti POUZE k němu – dlužno dodat, že trpíme i dalšími stereotypy: třeba tím, že žena nemůže být nikdy agresorem, že je vždy jen trpícím obětním beránkem. Who cares že v posledku je tímto dalším stereotypem poškozována opět žena, které opět – tentokráte z opačného úhlu pohledu – je manipulována do role, která není její vlastní?? Že v tak zvaně „dobrých úmyslech“ nemůže být sama sebou??

Na pozoruhodně feministické webové adrese www.agresorka.cz usilují její autorky (ano, jsou to všechno ženy!!) o zvrácení této další manipulace a specializují se na propagaci těch případů, kdy ženská agrese byla zdokumentována – a jaxi přesto míírně zapadla. Pro ty, kteří se nechtějí prokousávat celým webem, jen pár citací, kterými autorky chtějí podpořit oprávněnost své kritiky do ženských řad:

„Chtěla bych vidět muže zmláceného do krvavé masy, do pusy narvaný střevíc s vysokým podpatkem jako do prasečí tlamy.“
Andre Dworkinová, feministka z USA

„Pro ženy je velmi důležité zabíjet muže.“
Tatáž autorka

„Muž je biologická chyba…. Muž uvízl napůl cesty mezi lidskou bytostí a opicí“
Feministická ideoložka Solanas

„Nazývat muže zvířetem znamená mu lichotit: muž je pouhý stroj. Kráčející Robertek.“
Tatáž autorka.

Co říci závěrem?? Fanatismus nás daleko nepřivede, a to v žádné oblasti, to je jeho společný jmenovatel. I ženám je nutno přiznat, že umí být – a jsou – pěkně agresivní. (Včetně mě). A že je to normální. Že kvůli tomu nejsou ani horší ani lepší. Že to jsou lidské bytosti, kupodivu úplně stejně jako muži…..