Už se to párkrát objevilo v diskusích pod mými blogy, ale potrefeni jsou i mnozí spolublogující. Čas od času se v diskusi ozve někdo, kdo nám bohapustě spílá – i vy uličníci, co se chcete jen zviditelňovat, svoje ego si hýčkat a o nic jiného vám nejde! Občas to bývá legrační (tak jako třeba ten poslední výlev jistého pana „QCA“ pod mým blogem o novém občanském zákoníku), občas je to vážnější. V každém případě je to dobrý důvod zamyslet se nad tím, co vlastně blog je, proč jej někdo píše a proč jej –světe div se – také někdo čte.
Než se ale pustím do úvah obecných, vrátím loptičku tomu, kdo mne vyprovokoval k jeho napsání, totiž panu QCA.

Jedná se o jeho příspěvek pod mým blogem k občanskému zákoníku, uveřejněný 16.09.2008 ve12:16:42 .

O ideologickém zařazení pisatele svědčí tato jeho věta:

„Urcite i v roce 1964 (pro nepravniky: den publikace soucasneho Obcanskeho zakoniku) se nasla takova vsechytra hlava ala KVS, ktera si chtela ohrat svou politickou polivcicku hlasnou kritikou. No a nakonec to vsechno dobre dopadlo a profesionalita porazila prozaicke emoce. OZ slouzi uz 44 let.“

To je skutečně pravda, že Občanský zákoník slouží od roku 1964. K jeho změně došlo poté, co v nové Ústavě ČSSR bylo pár let před tím konstatováno vítězství pracujícího lidu, definitivní vybudování socialismu v naší krásné vlasti a ukotven slavný článek 4 Ústavy (pro neprávníky a ročníky mladší: zakotvení vedoucí úlohy Komunistické strany Československa přímo v Ústavě). Dlužno připomenout, že právě tento článeček ústavy sloužil téměř třicet let, bezpochyby taky báječně, stejně jako slouží nyní Občanský zákoník…..

Podstatnější než polemika odb/porná se však jeví další hodnocení mého názoru pisatelem komentáře, kde tento uvádí:

„Vazena pani KVS, kdyby Vam skutecne slo pouze o zlepseni navrhu noveho Obcanskeho zakoniku, tak se vyjadrite v revizich, tak jak to udelali desitky jinych oslovenych pravniku, a cekate jak prislusna mista vase pripominky vyporadaji. Az pak by byl duvodny prostor pro verejnou diskusi anebo kritiku. Inu lidi jasaj, pomalu vidi svatozar nad Vasi hlavou... Dusledkem je, ze shazujete praci lidi, kterym odborne nesahate ani po paty...a to je smutne.“

Dále 17.09.2008 v10:04:46 hod. reaguje pan QCA Lasturce a Jiřímu Janovi za reakci a píše:

„Rovnez s Vami souhlasim, ze stavajici kodex obcanskeho prava je vyjimecna norma, jakou se uz davno nepodarilo vytvorit. Funguje, mozna by postacilo par vyraznejsich zmen v zavazkove casti. Muj prispevek neobhajoval a ani nezavrhoval...jenom jsem chtel poukazat na populismus autorky. Tot vse.“

Zde se dostáváme k jádru pudla: autorovi diskuse nejde o kvalitu Občanského zákoníku, nediskutuje tedy k tématu, které jsem „dala vplen“, ale jde mu jen a pouze o moji osobu, na jejíž populismus ukazuje a HODLAL poukázat. Toť ovšem něco jiného než diskuse o věci….

Pojďme se pokusit tvrzení pana QCA rozebrat. Podle něj
1) chci si ohřát svoji politickou polívčičku
2) jsem populistická

AD 1 – politická polívčička. Tento pokrm, oscilující obvykle mezi volebními párky a gulášem, jest obvykle ohříván osobami aktivně působícími ve veřejném životě na základě mandátu lidu, tedy na základě hlasování. Vůle lidu je projevena hlasováním. Aby k projevu došlo, jest nutno lid povzbudit a polívčičkou (gulášem, párky, etc.) přikrmit. Je pozoruhodné, že ačkoliv první a též poslední nabídku na svoje politické působení jsem obdržela před dvaceti lety, stále jsem vnímána jako politická osoba. To může mít dvojí důvod (tedy, já na víc důvodů nepřišla….)

Prvním důvodem je, že se obdobně jako já profiluje, tedy „přihřívá si polívčičku“ řada politiků…… při vší (sebe)úctě: nepřihřívá. Možná by rádi. Možná by taky rádi měli za rok dobrých třicet článků na blogu. Možná by taky chtěli, aby na jejich blogy chodili lidé, kterým jde o věc, kteří se neuráží a pokud mají potřebu diskutovat, činí tak kultivovaně, ve velké části se znalostí věci a se zájmem…. Inu, k tomu je lehká pomoc: stačí zasednout ke strojům a pracovat. Což, mimochodem, mne vede k zajímavé úvaze: za svého života jsem byla nařčena z ledasčeho. Nikdy nikdo mne však nenařknul z toho, že jsem líná......

Druhým důvodem je, že autor příspěvku apriori předpokládá, že se i já politickým způsobem profilovat budu. Předpokládá správně. Již 18 let jsem profilovaná coby politická mrtvola, které se povedl takřka neuvěřitelný tah: sjednotila jsem totiž českou politickou scénu od pravice k levici v jednotném názoru – „VESELÁ NIKDY“. To je, domnívám se, velmi pěkný výkon, já jsem na něj hrdá a hodlám si jej i nadále užívat, neboť mi mimo jiné umožňuje realizovat jednu nikoliv pro mne nepodstatnou libůstku: totiž říkat, co si skutečně myslím a co se mi chce.

AD 2 - můj populismus: Populismus je, jak praví slovník cizích slov: „úsilí o získání přízně bez ohledu na věc samu“. Rozdělme problematiku opět na dvě části:
a) získání přízně: - o tom již jsem pojednala výše. Čí přízeň mám získávat. Voličů?? Nekandiduji nikam….. lidu prostého??? Proč…. Za účelem zvýšení klientely advokátní kanceláře?? Nu, novým a zajímavým případům, jejichž zastupování je v souladu s mým přesvědčením, a to zejména za peníze, se skutečně nevzpírám, leč kdo se domnívá, že se nová klientela získává tímto způsobem, toho odkazuji do říše snů a pohádek.
b) Zda jde o věc samu: Přečtení – byť zběžné – návrhu nového Občanského zákoníku je otázkou několika hodin, či spíše několik desítek hodin. Časový rozvrh vypracování samotné odpovědi je jednoznačný: stránku jakéhokoliv právního textu není možno napsat za dobu kratší než hodinu práce, spíše více. Dosáhnout tedy sebezviditelnění tím, že si naložím cca 30 hod. neplacené práce jen tak z plezíru, to je forma sebemrskačství, kterou snad není možno předpokládat ani u mě. Ano, já vím. Nemusela jsem to zveřejňovat. Ale jestliže jsem zveřejnila rok starý text, který nebyl primárně určen ke zveřejnění a jsem nařčena z toho, že je populistický, pak zde nalézám jisté logické nesrovnalosti v páně QCA tvrzeních, které moje logika prostě není schopna překonat………….
Inu, však dosti již: na konkrétním příkladu jsem se pokusila demonstrovat, jak některé věci, nahlíženy zvenčí, mohou vyhlížet zcela jinak, než nahlíženy ze subjektivního úhlu pohledu. Zde se ovšem dostáváme k jádru pudla:

Je nepochybné, že blogy jsou SUBJEKTIVNÍMI VÝPOVĚĎMI svých autorů. Jsou úhly pohledu, které nemusí být (zcela) pravdivé a zcela určitě nejsou úplné. Blog je obrazem redukcionisticky uchopené reality v mysli svého autora, předestřený veřejnosti k další diskusi, k doplnění o další názory, úhly pohledu, aspekty.
Blog je redukcionisticky pojatý a prezentovaný názor autora. Redukcionismus je způsob uvažování a nepostradatelná základní metoda poznání. Umožňuje analýzu problému, umožňuje uchopit složité, i když za cenu, že zredukovaný obraz je zkreslený a neodpovídá tedy celé skutečnosti. Stálým problémem redukcionismu je, že každý z nás SUBJEKTIVNĚ redukuje trochu jinak, tedy, jednotlivé „reality“ různých lidí se mohou různou měrou lišit, přičemž základem je průnik množin všech názorů, které jednotliví redukující a nazírající předkládají. Podle toho KDO a JAK a CO redukuje, může dojít ke zobrazení „věci o sobě“ různým způsobem. Různost výsledků, ke kterým je možno dojít, je dána právě mnohočetností možností redukcí. Existuje obecná tendence považovat (zejména vlastní) zredukovaný obraz za kantovskou „věc o sobě“, přičemž redukovaný obraz bývá považován za skutečnost samu. (Čochtane, prosím Vás, přečtěte si tuhle poslední větu dvakrát!!) Zvláštní formou redukce je kauzální vysvětlení, kdy jednotlivé skutečnosti jsou – ale nutně nemusí být – svázány příčinnou souvislostí. (Pro unavené filosofickým výlevem: z toho pak vznikají ty různé spiklenecké teorie, kterými nás následně masírují více i méně pokleslé mediální zdroje).
Redukcionismus má zvláštní vztah ke kauzalitě. Redukcionistický způsob uvažování s kauzalitou počítá, je schopen ji objevit a kauzalitě porozumět. Problémem redukcionismu je, že někdy prostě nezredukuje správně: vypustí věc podstatnou a kauzalita náhle není k nalezení. Protože každý z nás uvažuje trochu jinak, je zřejmé, že každý MÁ BYTOSTNÉ PRÁVO ledasčemu neporozumět – prostě v tu chvíli právě zredukoval jinak než ten, kdo myšlenku předkládá a pro pochopení věci je nutno se vrátit na začátek úvahy a stopovat jednotlivé kroky, vedoucí k redukci tak, aby logika úvahy byla sledovatelná.
Redukcionismus je výsostně západním, či lépe řečeno západoevropským způsobem myšlení. Je nástrojem, kterým byla vybudována euro-americká civilizace včetně jejích dvou právních systémů, kontinentálního a anglosaského. Východní filosofie prosazuje pohled neredukcionistický, holistický, využívající analogií. Východní pohled nepřipouští, aby povaha našeho světa byla zredukována na několik jednoduchých principů, a proto propaguje uvědomění si složité vzájemné propojenosti všech aspektů přírody i propojenosti těchto aspektů s naší myslí.
Holistický východní způsob vidí realitu v celé její složitosti a úplnosti. Má však základní problém: takto viděná realita je zcela nemanipulovatelná: neměřitelná, neřiditelná, neplánovatelná, nezměnitelná. Vstupních faktorů je takové množství, že efektem „motýlího křídla“ se realita okamžitě změní v totální nekontrolovatelný chaos. TOTO je zdroj východní odevzdanosti, víry v karmickou předurčenost a neochoty nejen vzdorovat, ale i jakkoliv aktivně se zapojit do formování vlastního osudu.
Redukcionistický způsob vnímání reality ovšem je schopen problém uchopit a pohnout s ním. Tím, že oseká východiska, může realitu změnit, může plánovat, cíleně ovlivňovat a docílit z holistického pohledu nepochopitelných výsledků.

TOTO VNÍMÁNÍ A UCHOPOVÁNÍ REALITY je celý zdroj konfliktu mezi Východem a Západem, TOTO je také jádro problému i celé romské otázky u nás.

Autor blogu předkládá čtenářům svůj výsek reality, svoji redukci. Možná, že v ní něco podstatného chybí. Možná, že něco podstatného chybí čtenářům. Jde o to vytvořit co nejširší (nejholističtější) obraz reality, na kterém se mohou shodnout všichni (ovšem bez záruky, že většina má vždy pravdu – máme mnoho historických příkladů, že tomu tak skutečně není) a najít redukcionalisticky realizovatelné mechanismy, jak touto co nejšířeji (ba téměř holisticky) popsanou realitou manipulovat tak, aby se nám na světě vezdejším žilo co nejlépe…….

Blogy jsou svým způsobem pokusem o realizaci průniku způsobu myšlení východního a západního světa.

Takže z výše uvedeného je poměrně jasné, že jestli u psaní blogů budu já vypadat populisticky nebo ne, je mi úplně a absolutně fu©k.

P.S. Úvahy o redukcionismu a holismu jsem po svém dobrém vzoru opětovně vykradla ze své disertační práce, kterou jsem ve středu úspěšně obhájila, takže jsem již obdoktořena ze všech stran. Ale to jen tak mimochodem, v rámci svého zviditelňování a ohřevu politické polívčičky. (Což mi připomíná, že musím jít zasytit hladovějící rodinu, neb jako obvykle se vyžívám intelektuálně namísto plnění prozaických úkolů matky rodu…)