Jednu z dosud nevyřešených a velmi problematických oblastí ve zdravotnictví představuje alternativní medicína, tedy šíření nevědeckých postupů v léčbě nemocí, které v mnoha případech vede k výrazným zdravotním rizikům pro občany.

Nejde při tom v žádném případě o běžné rady typu použití té či oné bylinky proti rýmě a nachlazení, ale o odrazování od klasické léčby různých závažných onemocnění pomocí nevědeckých metod. Takovíto lidé, které nemohu označovat za slušné léčitele, ale za šarlatány, kteří realizují alternativní a nemedicínské postupy léčby, pak často odrazují pacienty od klasické a uznané léčby, což výrazně zvyšuje rizika ne jenom pro samotné pacienty.

Na ministerstvu zdravotnictví proto chceme nastavit taková opatření, která výraznou mírou sníží negativní dopady působené alternativní léčbou, zejména vymezením činnosti léčitelů a s tím spojenou trestní či právní odpovědností lidových léčitelů, spoluprací s kompetentními orgány na zvyšování vzdělanosti v oblasti zdravotnictví a také spoluprácí s pacientskými organizacemi.

Na problém alternativní léčby bylo mimo jiné upozorněno 26. května 2015 v rámci tiskové konference „Proč jsou lidé a pacienti klamáni“, kterou pořádala Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně. Dosud šlo o problematiku, která byla podceňována samotnými lékaři. Její existence je vedle ne zcela dostatečné informovanosti české veřejnosti podporována i dalšími důvody.

Příkladem může být to, že na jednu stranu zakazujeme reklamu na léky vázané na lékařský předpis a na druhou stranu nereguluje reklamu na nevědecké léčebné postupy, což vede k matení a ovlivňování mnoha občanů.

Vzhledem ke značnému rozšíření alternativní léčby v České republice i v mnoha dalších státech (např. v USA dokonce podle dostupných informací přesáhl zájem o standardní zdravotní péči) bude nutné této problematice věnovat velkou pozornost a přijmout odpovídající opatření.

Domnívám se, že není možné, aby lékařům hrozilo za chyby v léčbě vězení a odpovědnost některých šarlatánů byla vymahatelná prakticky pouze v občanskoprávní rovině. Bylo by proto vhodné, aby došlo k oddělení slušných léčitelů a těch neslušných, šarlatánů. Takovéto oddělení ovšem bude vyžadovat zakotvení regulace činnosti léčitelů a tedy nutné vymezení činnosti léčitelství a stanovení pravidel a podmínek pro jejich činnost. Teprve tímto zakotvením by pak mohla být vyvozena i trestní odpovědnost.

Pro úplnost je třeba zmínit, že dnes chování šarlatánů lze v některých případech postihnout (v úvahu přichází trestný čin podvodu, těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a usmrcení z nedbalosti, ublížení na zdraví, těžkého ublížení na zdraví a vraždy). Takováto trestní stíhání či odsuzující rozsudky se ale vyskytují velmi sporadicky či téměř vůbec.

Jeden z klíčových aspektů pro řešení tohoto problému podle mého názoru představuje i navázání a zlepšení spolupráce s jednotlivými pacientskými organizacemi. Těch je v České republice celá řada, ale některým z těchto organizací se doposud nepodařilo navázat intenzivnější spolupráci s odbornými lékařskými společnostmi či mezi sebou navzájem. Chybí navíc odpovídající právní ukotvení těchto organizací, které by umožnilo celou agendu patřičně systematizovat. Právě pacientské organizace by mohly hrát významnou roli v šíření osvěty a snižování rizik. Osobně se budu velmi snažit o takovéto zastřešení a propojení.

Vedle naznačených legislativních změn by bylo vhodné se zaměřit i na zlepšení informovanosti v prevenci a léčbě nemocí. Ve spolupráci s kompetentními lékařskými orgány a ministerstvem školství by bylo vhodné otevřít i odpovídající diskuzi o systematickém vzdělávání v oblasti prevence zdraví na školách. Je nutné občany komplexně informovat o tom, že je nezbytné dbát na důsledné používání takových léčebných postupů, které jsou podloženy v současnosti uznávanými vědeckými důkazy, neboť tyto metody představují nejmenší míru rizika a nejvyšší naději na uzdravení.