Ve světlech politických ramp se u nás s železnou pravidelností objevuje návrh na zákaz kouření v restauracích. Tato zářná chvíle opět brzy nastane, není ale úplně jasné o čem (všem) budeme ve Sněmovně hlasovat tentokrát. Kreativitě se meze nekladou a vrabci si na malostranských střechách cvrlikají o tom, že poslanci možná navrhnou výjimkou ze zákazu kouření pro hospody v malých obcích.

Tak mě napadá, nebude za rok následovat zákon, že děti na vsi nemusí chodit do školy? Chtěl bych věřit, že zkazky o úpravách v zákoně, které nám do projednávání zůstávají utajeny, jsou jen zlá slovíčka. Jinak by muselo jít právě o zdárný exemplář absurdní legislativní překombinace, kdy se povoleno a zakázáno (rozuměj kouření) odvíjí od velikosti obce, v níž se hospoda nachází. Neuniklo nám něco? Původní motivace zákazu? Pokud mne paměť neklame, šlo o ochranu zdraví personálu i návštěvníků. Zakázat kouření v hospodách má mj. demotivovat mladé lidi od první cigarety – průzkumy ukazují, že právě občerstvovací zařízení, bary a kluby jsou místa, která přejí vzniku nikotinové závislosti. Platí tyto premisy snad jen v obcích nad 500 obyvatel? Celé to zavání couváním, pro něž osobně omluvu nenajdu. A to se v celospolečenské diskuzi, kterou o zákazu kouření už tolik let vedeme, najde aktuálně i pár momentů, pro které naopak pochopení mám. Například tolerance elektronických cigaret, které okolí neškodí, nebo kouření tam kde zákaz není reálně vynutitelný, jako např. na open-air festivalech.

Za celkem legitimní považuji i debatu o tom, do jaké míry má stát přistupovat k jakýmkoli regulacím. Sám jsem zastáncem umírnění centrálního řízení, a co lze, měl by vyřešit život sám. K tomu ale bohužel máme stále ještě daleko a tak se někdy dostáváme až do absurdních situací. Pro příklad nemusím chodit daleko, on line elektronická evidence tržeb. Nástroj umožňující poměrně detailní šmírování a zároveň nástroj, jehož provoz je v řadě případů drobných podnikatelů a malých firem příslovečným kanónem na vrabce. Pokud tedy dnes někdo odmítá zákaz kouření a hájí tím třeba kolorit venkova, pak bych mu doporučil brojit spíš proti plošnému zavádění EET, která speciálně k likvidaci vesnických hospod může přispět mnohem ničivěji.

Povolení kouření ve venkovských hospodách pro zachování společenského života ve vsi je také trochy cynický. Když už má stát intervenovat v zájmu ochrany zdraví, má chránit více lidi ve městech? Je to podobné, jako bychom si řekli, že ve vsi s méně než 500 obyvateli nebudou v hospodě platit hygienické normy: tlačenku můžete skladovat za oknem a nad nějakým tím myším trusem v kuchyni taky přivřeme oko. Nemůžu přikyvovat argumentům, že tu někdo chce ochraňovat společenský život v malých obcích povolením kouření, když všude jinde bude zakázáno. Pokud leží někomu na srdci blaho těchto obcí (což je jistě chvályhodné), ať jim raději přidá z rozpočtového určení daní na kulturní či sportovní aktivity.

Kouření v hospodách je evidentně regulací, která se nám v Česku, na rozdíl od velké části Evropy nedaří. Je to mnohem obtížnější téma, než když stát přikáže chodit dětem do školy. Je však správné říci a vyslechnout všechny argumenty pro a proti a pak rozhodnout s pomocí mechanizmů, které máme v demokracii. Ode mne, který jsem zákaz kouření zanesl do litery zákona a snažil se jej Poslanecké sněmovně vnutit už dříve, nikdo asi nečeká, že bych konal jinak, než zákaz kouření hlasitě hájil. Konečný výsledek hlasování – ať už bude jakýkoli – budu ale v každém případě respektovat.