Hysterie kolem personálních změn v Ústavu pro studium totalitních režimů otevřela mj. diskuse o tom, jak může vypadat spolupráce ČSSD s KSČM po příštích volbách. Vzhledem k tomu, že kromě ministerstev máme mnoho desítek různých státních podniků, státních fondů či úřadů, ústavů nebo ředitelství, nabízí se obsazování právě těchto méně viditelných, leč penězi často hodně napěchovaných institucí.

Můžeme se ptát: „má současná vláda opravdu obavy z toho, že se komunisté po případném vítězství ČSSD „zabydlí“ v ředitelských pozicích strategických „státních“ firem? Dá se nějak omezit riziko, že výměnou za případnou podporu menšinové vlády získají komunisté vliv v Lesech ČEZké republiky, v Ústavu pro studium korupčních režimů nebo ve Všeobecně vytunelované pojišťovně?“

Domnívám se, že vhodnou obranou před nastíněným scénářem je urychlené přijetí zákona o státní službě, a to v podobě, která omezí vliv politiků na státní správu a jí podřízené (příspěvkové) organizace. Má-li některá vládní strana opravdu obavu z posilování vlivu komunistů na různých neministerských, leč velmi lukrativních pozicích, nelze než doporučit přijetí pravidel pro obsazování těchto postů, která omezí vliv politiků.

Nabízí se podobný manažerský model, jak je známý z Komise pro cenné papíry nebo z České národní banky. Pětičlenná rada ředitelů jmenovaných cílově na 5 let (při startu modelu na 5,4,3,2 roky nebo na 1 rok), přičemž pro zajištění profesionality a posílení karierního systému by do rady mohla být jmenována jen osoba s předchozí (delikty neposkvrněnou) manažerskou zkušeností na nižší řídící úrovni v rámci dané organizace.

Pro odpolitizování státní správy by podmínkou jmenování vrcholových úředníků mohlo být také to, že nejsou a v uplynulých několika letech ani nebyli členy žádné politické strany. A odvolávání ředitelů před uplynutím funkčního období? Pouze v případě porušení zákonných povinností, a to prokázaného ve správním řízení s tím, že pravomocné rozhodnutí o případném odvolání ředitele musí být soudem přezkoumatelné.

Že je takový model nepředstavitelný? Pro strany, které se přiživují na veřejných zakázkách vyhlašovaných nejrůznějšími institucemi „veřejného zájmu“, je zřejmě nastíněný model představitelný jen velmi obtížně. Kam by takové strany upíchly neloajální fuksíky nebo jak by za kvalitní manažerskou práci odměnily loajální drobílky?

I kdyby si ministr mohl přivést do úřadu bez souhlasu (úřednické) ředitelské rady různé poradce jako OSVČ, pokud by měl ministr na tyto spřízněné duše finance omezené podobně, jak to mají poslanci či senátoři na své asistenty, žádný velký kšeft by se asi udělat nedal.

Pokud nicméně alespoň někteří hoši a holky ze Strakovky chtějí přesvědčit skupinu vysoce důvěřivých občanů, že jim o jejich vlastní kšefty nejde, potom by se měli pokusit co nejrychleji zaúkolovat ministra vnitra, aby předložil zákon o státní službě ve znění, které omezí moc politiků dosazovat do státních institucí politicky loajální trafikanty.