„Koho máme volit?“, je otázka, která je mi často kladena na různých besedách či setkáních. Podobně jako profesionální investiční poradce má nejdříve zjistit, jaké má klient preference a jaké rizika je ochoten nést, rovněž já kladu otázky: „Zvažujete podporu stran nebo hnutí, které v posledních 3 letech nebyly v Poslanecké sněmovně? Preferujete kandidáty, kteří podporují legislativní změny doporučené iniciativou Rekonstrukce státu?



Média nám často prezentují, že volby budou o střetu pravice a levice. Pokud jim uvěříme nebo pokud většina společnosti dá na průzkumy tvrdící, že se do Poslanecké sněmovny dostanou až na pár výjimek strany, které se tam poslední 3 roky předváděly, změna nenastane. Osobně bych byl ale nerad, kdyby se většina z nás chovala jako Karolína, do níž Péťa kopal, kopal a kopal a ona mu stále věřila, podporovala ho a držela jej ve funkci.

Jste-li pravicově orientovaným voličem, nemusíte volit strany jako ODS nebo TOP 09. Alternativa existuje. Jste-li levicově orientovaným voličem, nemusíte volit ČSSD nebo KSČM. Alternativa existuje. Nelíbí se Vám nálepkování PRAVO LEVÉ? Alternativa existuje. Možná jste neměli rádi matematiku, ale vzpomeňte prosím alespoň na to, že kromě osy X existuje ještě osa Y (můžeme hledat hodnoty nahoře a nenechat se stahovat extremisty dolů) nebo také osa Z (můžeme podpořit ty, kteří jdou dopředu a nevracet se zpět). Děsí Vás slovo OSA nebo jste u voleb zatím nebyli? Alternativa existuje.

V době, kdy „letěly“ černobílé filmy asi málokoho napadlo, že by někdy mohly být i filmy barevné nebo 3D. Dnes snad nejen farmáře napadne, že když hledá ženu, nemusí zůstat u „kategorií“ stará nebo mladá. Může být „stará“ strana s mladými tvářemi, které se dívají vzhůru. Nebo může být strana „mladá“, kde se stará tvář ohlíží, co řekne kmotr. Nebezpečná sama pro sebe může být nová strana s dosud neznámými kandidáty. Jsou-li ale na kandidátce osobnosti, které v životě něco dokázaly, mohou být tyto nebezpečné pro různé šmejdy.

Raději volná nežli vázaná? Je-li kandidátka nějaké strany nebo hnutí otevřená pro nezávislé kandidáty, může jít o signál, že důležitější než členství je morální integrita kandidující osoby. V programových otázkách je ale možná vhodné, aby se osobnost přihlásila k prosazování alespoň několika nejdůležitějších legislativních změn. Jde-li např. o lékaře, měl by mít představu, jak zajistit, aby stejné úkony nebyly hrazeny zásadně rozdílným způsobem.

Dobrovolně nahá? Chce-li nějaká strana prosazovat majetková přiznání, mohla by se nám předvést a sama již nyní požadovat po svých osobnostech tzv. majetkový striptýz. Bude někdo z kandidátů dobrovolně sdělovat, jaké jsou jeho majetkové poměry, kolik dává ročně na dobročinné účely nebo kolik bude stát jeho kampaň? Osobně mě zajímá, čí volební kampaň bude podle nezávislých odhadů nejvíce odpovídat pohybům na transparentním účtu.

Vnadná nebo vadná? Zdánlivě jednoduché dilema se v oblasti politiky komplikuje. Když vedle sebe bude billboard s nápisem: „S námi si máknete (jako ve firmě)“ a billboard s nápisem: „Základní příjem pro všechny“, můžete si říct, že v prvním případě se marketingový poradce zbláznil, zatímco ve druhém případě láká od lesa. Můžeme se ale také zamyslet, kterému sdělení lze více věřit v době, kdy mnoho věcí nefunguje tak, jak má.

Nikdo není dokonalý! Říká se, že žádný učený z nebe nespadl. Když se učíme něco nového, může se stát, že člověk narazí. Lyžař může při tréninku také spadnout. I volič se může spálit. V každé straně, v každém hnutí (podobně jako v životě) můžeme narazit na ty, co upřednostní svůj zájem před zájmy ostatních nebo udělají nějakou blbost. Nebyla by ale také blbost, kdyby se volič nechal kvůli zklamání z (dosavadních) politiků odradit a rozhodl se, že už nikdy další pokus svěřit někomu důvěru neudělá?

Risk je zisk?Když někdo investuje do akcií, měl by být připraven na to, že z 5-ti titulů budou třeba jen 3 ziskové. Zisk ale může být takový, že překoná zklamání ze ztráty. Český národ je v investování na finančním trhu konzervativní. Většina z nás se drží hesla, že nemusí téct, stačí, když kape. Mnoho politiků ze „zavedených“ stran mělo ale jiné motto: musí téct, musí se odklánět, a to hodně.

Zkusme takové politiky ve volbách odklonit. Když dáme důvěru např. 5-ti stranám nebo hnutím, které poslední 3 roky v Poslanecké sněmovně nebyly, možná se ve dvou nebo i ve třech případech „netrefíme“. Budeme si ale moci říct: „pokusili jsme se o změnu a byli jsme úspěšní, byť třeba jen z 50-ti procent“. Pokud však pokus o odklonění kmotrů neuděláme, můžeme si být na 100% jisti, že jim nadále budeme odvádět desítky miliard korun ročně.