Generální poslanec pro opoziční šlechtu?
Před měsícem jsem četl zajímavý blog pana Petráka, který se zabýval aplikací teorie projekce stínu v politice. Má-li člověk (politik) ve stínu duše něco negativního, dá se to podle této teorie rozpoznat „projekcí“ jeho výroků.
https://blog.aktualne.cz/blogy/milan-petrak.php?itemid=23270
Minulý pátek jsem mluvil s jedním účastníkem jednání o služebním zákonu. Na dotaz, jak vidí možnost dohody, uvedl: „Dnes dohoda nebude, Kalousek se vrací z dovolené až v neděli a dal najevo, že BEZ NĚJ dohoda nebude“. A nebyla.
A v pondělí přišel pan poslanec s rezolutním tvrzením: „NECHCEME úřednickou šlechtu“. NECHCEME super úředníka, říká opozice. NECHCEME generálního ředitele pro státní službu, vedle něhož by byl prezident jen kladečem věnců.
Pokud platí teorie projekce stínu, dají se uvedená tvrzení přeložit „pozitivně“: „CHCEME udržet vliv politické šlechty na chod státní správy. CHCEME super poslance, který (byť v opozici) bude diktovat nejen knížeti, co má říkat, ale i koalici, co má dělat.“
Když je ve společnosti skupina osob se zvláštními privilegii (a nemusí jít jen o šlechtu), může vzklíčit něco nezdravého, a to zvláště tehdy, jsou-li privilegia zneužívána. Již toho bylo napsáno dost o zneužití moci (imunity) některých politiků, ALE …
Zákon o státní službě nezakládá imunitu úředníků, a to ani těch nejvyšších. Nezakládá úředníkům v prvé řadě práva, ale hlavně povinnosti. Ne sice plnit ústní pokyny ministrů, náměstků nebo jejich poradců, ale to je správné. Co je psáno, to je dáno.
Nemá-li docházet ke svévolnému ovlivňování státní služby politiky, nemůže mít politik pravomoc bez udání důvodů kohokoliv odvolat z funkce. Musí existovat právo se proti rozhodnutí o suspendaci odvolat a o odvolání musí někdo rozhodnout.
V minulosti se celkem osvědčilo, když v tzv. druhém stupni správních řízení rozhodoval kolektivní orgán typu prezidia Komise pro cenné papíry nebo bankovní rady ČNB. Dovedu si představit radu 5-ti ředitelů, v níž se každý rok obměňuje jeden člen.
Je ale možné, že opozici nejde o hledání způsobu, jak rozložit riziko, aby jedna fyzická osoba nezneužila pravomoc. Možná jde spíš o to, aby nevznikl úřad, který by bránil politické šlechtě zneužít moc a vyhodit každého, kdo si dovolí nesplnit (nepsané) pokyny.
Dnes je vidět, jak lze zneužít obstrukcí v Poslanecké sněmovně. Stačí jeden poslanec typu pana Kalouska a jsme svědky něčeho, na co si ČSSD při projednávání církevních restitucí ani neodvážila pomyslet. Média by ji roznesla na kopytech…
Chceme ale Kalokracii, kde bude jeden opoziční poslanec diktovat zbytku světa, jak má vypadat veřejný sektor na desítky let dopředu?
https://blog.aktualne.cz/blogy/milan-petrak.php?itemid=23270
Minulý pátek jsem mluvil s jedním účastníkem jednání o služebním zákonu. Na dotaz, jak vidí možnost dohody, uvedl: „Dnes dohoda nebude, Kalousek se vrací z dovolené až v neděli a dal najevo, že BEZ NĚJ dohoda nebude“. A nebyla.
A v pondělí přišel pan poslanec s rezolutním tvrzením: „NECHCEME úřednickou šlechtu“. NECHCEME super úředníka, říká opozice. NECHCEME generálního ředitele pro státní službu, vedle něhož by byl prezident jen kladečem věnců.
Pokud platí teorie projekce stínu, dají se uvedená tvrzení přeložit „pozitivně“: „CHCEME udržet vliv politické šlechty na chod státní správy. CHCEME super poslance, který (byť v opozici) bude diktovat nejen knížeti, co má říkat, ale i koalici, co má dělat.“
Když je ve společnosti skupina osob se zvláštními privilegii (a nemusí jít jen o šlechtu), může vzklíčit něco nezdravého, a to zvláště tehdy, jsou-li privilegia zneužívána. Již toho bylo napsáno dost o zneužití moci (imunity) některých politiků, ALE …
Zákon o státní službě nezakládá imunitu úředníků, a to ani těch nejvyšších. Nezakládá úředníkům v prvé řadě práva, ale hlavně povinnosti. Ne sice plnit ústní pokyny ministrů, náměstků nebo jejich poradců, ale to je správné. Co je psáno, to je dáno.
Nemá-li docházet ke svévolnému ovlivňování státní služby politiky, nemůže mít politik pravomoc bez udání důvodů kohokoliv odvolat z funkce. Musí existovat právo se proti rozhodnutí o suspendaci odvolat a o odvolání musí někdo rozhodnout.
V minulosti se celkem osvědčilo, když v tzv. druhém stupni správních řízení rozhodoval kolektivní orgán typu prezidia Komise pro cenné papíry nebo bankovní rady ČNB. Dovedu si představit radu 5-ti ředitelů, v níž se každý rok obměňuje jeden člen.
Je ale možné, že opozici nejde o hledání způsobu, jak rozložit riziko, aby jedna fyzická osoba nezneužila pravomoc. Možná jde spíš o to, aby nevznikl úřad, který by bránil politické šlechtě zneužít moc a vyhodit každého, kdo si dovolí nesplnit (nepsané) pokyny.
Dnes je vidět, jak lze zneužít obstrukcí v Poslanecké sněmovně. Stačí jeden poslanec typu pana Kalouska a jsme svědky něčeho, na co si ČSSD při projednávání církevních restitucí ani neodvážila pomyslet. Média by ji roznesla na kopytech…
Chceme ale Kalokracii, kde bude jeden opoziční poslanec diktovat zbytku světa, jak má vypadat veřejný sektor na desítky let dopředu?